Nejsem křesťan, přesto mne zformovala judeokřesťanská kultura a chápu křesťanství jako spojující znak naší západní, euroatlantické civilizace. Proto si myslím, že bychom měli v Evropě přijmout křesťany z muslimských zemí, kde je nečeká nic dobrého podobně, jako každý žid má právo usídlit se v Izraeli.
Jsem si naprosto jist, že pod tímto textem najdu hromady nadávek, spílání do multikulturalistů, pomatenců a sluníčkářů. Je mi to vcelku jedno, protože jsem nade vší pochybnost přesvědčen o tom, že můj postoj k diskutovanému problému je zcela legitimní.
A ten postoj zní: Všem křesťanským komunitám, které sídlí v muslimských zemích, bychom měli v Evropě - včetně České republiky - nabídnout okamžitý azyl s možností trvalého pobytu. A to čistě na základě skutečnosti, že to jsou křesťané, že patří ke stejnému myšlenkovému a civilizačnímu paradigmatu jako my. Paradigmatu, který má ve své současné podobě především silný důraz na nenásilí. Na společenství lidí - dokonce bez ohledu na jejich ne-víru. Na bratrství a lásku.
Islám je přesně opačný - šíření víry je tam zcela zásadní věcí, existují boje za víru - džihád - od džihádu slov až po džihád samopalu. Nevěřící má jen poloviční hodnotu než muslim, a to jen tehdy, pokud se hlásí k judaismu či křesťanství. Ateista nebo buddhista mají dle islámu šest procent hodnoty pravověrného muslima. Přesně podle těchto pravidel se stanov náhrada škody, a nesmíme zapomínat, že když je poškozená ženská, tak se ještě částka snižuje na polovinu. Odškodné za vypíchnuté oko indické ženě představuje tři procenta odškodného za oko vypíchnuté muslimskému muži.
Toto paradigma je ze své podstaty samozřejmě nesnášenlivé ke všem ostatním, jinověrcům i bezvěrcům. A míra násilí proti nemuslimům či muslimům jiné větve víry, která je dnes běžná v muslimských zemích, ukazuje, že křesťanské menšiny tam do budoucna nemají nejmenší šanci udržet se při životě.
A my - kontinent vzešlý z judeokřesťanského backgroundu - bychom se měli k odpovědnosti za takto ohrožené křesťany sami a iniciativně přihlásit a nabídnout jim útočiště, než je náboženství míru za jejich víru vyvraždí. Nejlépe o křesťanských svátcích, jako na Květnou neděli učinili pravověrní stoupenci Islámského státu v Egyptě.
Na židovském národě a víře bylo vždy fascinující, jak dokázala komunita držet spolu a vzájemně se v případě nouze podpořit. Myslím, že je načase, aby se křesťané a postkřesťané té solidaritě s lidmi stejných základních hodnot, stejného nastavení, od židů naučili. Křesťané z Maghrebu a Blízkého Východu - vítejte!
