Heinrich Heine je jedním z nejkontroverznějších evropských spisovatelů 19. století a také je autorem výroku: „Pokud jsou lidé schopni pálit knihy, jsou schopni pálit i lidi,“ který mi přijde na mysl pokaždé, když slyším, že někde došlo k pálení knih. Naposledy mne to napadlo v souvislosti s aktivitou jihočeského vysokoškolského učitele Martina Konvičky, který před brněnskou mešitou spálil český překlad koránu. Člověk si také nemůže nevzpomenout na román 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho, v jehož díle se také pálily nepohodlné knihy.
Ano, Konvička nespálil arabský originál, ale odborný překlad s komentářem od českého arabisty Ivana Hrbka. Možná nic více nesymbolizuje dnešní odpor některých částí naši společnosti k intelektualismu a zároveň paralelu k románu Raye Bradburyho jako tato příhoda. Osobně totiž neznám nikoho, kdo by přestoupil k islámu kvůli četbě Hrbkova překladu koránu. Naopak Ivan Hrbek, byť v mládí byl muslimem, je autorem tak kvalitního překladu koránu a jeho komentáře, že doposud nebyl nikým překonán, a je kritický k obsahu koránu a jeho kontroverzním částem.
Myslím si, že pálení koránu před brněnskou mešitou je spíše vyjádřením Konvičkova odporu k dnešním univerzitním islamologům než urážkou muslimů. Konvička dlouhodobě obviňuje české islamology z toho, že islámu nerozumí, ale on jako biolog islámu rozumí lépe než oni. Je to zásadní bod rozdílu v názorech Konvičky a mne. Já uznávám erudici našich islamologů, pouze některé z nich kritizuji z přílišného přehlížení negativních aspektů a odlišností islámské civilizace, což je přirozené, neboť islám jde na univerzitu nejspíše studovat člověk, který má k islámu pozitivní vztah, a nikoli člověk, který ho nemá rád.
Nesouhlasím tedy s pálením koránu, protože knihy pálí pouze lidé směřující k stejným myšlenkám jako nacisté. Myslím si, že ve skutečně svobodné a demokratické společnosti je veřejné pálení knih symbolem odmítání svobody druhých spíše než forma protestu. Ono se také můžete podívat, že historicky se knihy pálily tam, kde poté došlo i k pálení lidí s odlišným názorem. Ať to již bylo ve středověku, za nacistů či dnes v Islámském státě.
Myslím si však, že je také potřeba odmítnout snahu některých Konvičkových odpůrců kriminalizovat Konvičkovy provokace a vulgaritu. Například brněnský zastupitel z hnutí Žít Brno Svatopluk Bartík podává na Konvičku trestní oznámení právě kvůli pálení koránu. Bartík tak ovšem ukazuje podobnou formu netolerance jako Konvička, byť z druhého – multikulturního břehu.
Tak jako by se Konvička rád zbavoval lidí či rovnou zavíral lidi odmítající jeho radikální názory, a pokud tak činíte, tak vás Konvička automaticky řadí k islamofilům, tak Bartík by vlastně chtěl zavírat každého, kdo se nechová multikulturně. Pokud ovšem někdo tvrdí, že muslimové mají právo vyznávat svou víru u nás svobodně, měl by přece hájit i právo druhých odmítat islám svobodně a veřejně, byť vulgárním způsobem. Tedy aspoň si myslím, že na tomto základě – na právu na svobodu projevu – stála (a snad ještě stojí) západní liberální demokracie?
V úvodu jsem se zmiňoval o německo-židovském spisovateli Heinrichu Heinem, který byl provokativní a jehož dílo bylo cenzurováno a zakazováno. V jistém smyslu tak vyjadřuje složitost dnešní doby, kdy z jedné strany je tlak na cenzuru a omezování svobody projevu, a z druhé strany je tlak na ničení kontroverzních knih. Podobně jako korán před brněnskou mešitou i Heineho dílo bylo veřejně páleno za provokativní obsah, který některé lidi urážel.
Pokud opravdu někdo chce dokázat odpor vůči koránu či jeho negativní části kritizovat, měl by to činit civilizovaným způsobem, kterým by dokázal morální a intelektuální nadřazenost, a ne způsobem, kterým se řadí do řady společně s Koniášem, úředníky ministerstva školství severoruské Komiské republiky, nacisty či islamisty.
