Těsně po závěrech šetření kauzy Litviněnko k nám zítra přijede David Cameron. Premiér Bohuslav Sobotka by mu měl jasně a hlasitě dát najevo, na které straně Praha stojí.
Kritička režimu Vladimira Putina Anna Politkovská byla zavražděna. Ani kritik režimu Boris Němcov už není naživu. Jejich opravdové vrahy neznáme a neznáme ani opravdového vraha bývalého ruského agenta Alexandra Litviněnka, z něhož se ve Velké Británii stal kritik Moskvy, neboť v kauze zatím nemohl být nikdo postaven k nezávislému soudu a usvědčen. Dnes se ale objevilo zatím nejpádnější mimosoudní „usvědčení“, jakého je v případě Litviněnka obec svobodných států mocna.
Tým britských vyšetřovatelů pod vedením Sira Roberta Owena dospěl k závěru, že radioaktivním poloniem otrávili Litviněnka ruští agenti Andrej Lugovoj a Dmitrij Kovtun, pravděpodobně na pokyn prezidenta Putina. Rusko ani jednoho k soudu do Londýna jistě nevydá. Lugovoj je poslancem, Kovtun byznysmenem. Na oba Britové uvalili sankce včetně zmrazení případného majetku na ostrovech.
Nejlépe to za nás vyjádřila ministryně vnitra Theresa Mayová, když řekla, že se jedná o nestoudné a nepřijatelné porušení mezinárodního práva, avšak za současné situace, bohužel, nepřekvapivé.
Proč chtěl Putin Litviněnkův život? Sir Robert uvádí několik možných motivů. Agent byl v době vraždy britským občanem a spolupracoval s britskou tajnou službou. Rusové se mohli obávat jeho znalosti a expertizy. V neposlední řadě mohl kágébák Putin Litviněnka osobně nenávidět a chtít se mu pomstít.
Pravdu s jistotou neznáme, máme však po ruce zatím největší důkaz, že Rusko je gangsterský stát ovládaný klikou, která se neštítí ničeho. Postup zemí atlantické komunity – Evropské unie a Severní Ameriky – proti Moskvě by měl být mnohem rozhodnější, ale nebude.
Spojené státy pod Barackem Obamou a klíčové vlády našeho kontinentu mylně považují Rusko za menší ohrožení, než je islamismus. Putin to vycítil a prostřednictvím zásahu v Sýrii na podporu Asadova režimu se znovu dostal do hry.
Dokonce tak, že nyní s Ruskem Spojené státy jednají o Ukrajině – nově a bezprecedentně – bez Evropy a bez Ukrajiny samotné. To Putinovi vyhovuje. Minský proces o urovnání ukrajinského konfliktu, jehož se účastní několik hráčů, byl ruskému vlku vždy proti srsti. Pro Putina, nostalgika po studené válce a Sovětském svazu, je vrcholem štěstí summit s USA. Sýrii, Ukrajinu a další věci chce řešit jen s Washingtonem.
Že na to dnes Obama s Johnem Kerrym přistupují, je politováníhodné. Rusko má sice jaderné zbraně, ale v daném kontextu jsou mu k ničemu. A bez faktické hrozby jaderným potenciálem je Ruská federace jen zchudlou regionální mocností, nikoliv globální supervelmocí, jak se svým voličům snaží Putin namluvit.
Jedinou reálnou „jadernou“ hrozbou z Kremlu je ta, která zabila Litviněnka, jíž tak „rozverně“ hrozil Lugovoj Borisi Berezovskému, když mu do Anglie nechal poslat tričko s nápisem: „Jaderná smrt ti klepe na dveře.“ Fakt cool …
Zítra do Prahy přiletí britský premiér David Cameron. Už vzhledem k nechutně blízkým vztahům, které mají ke kremelské kamarile prezident Zeman a bývalý prezident Klaus, by bylo navýsost namístě, aby premiér Bohuslav Sobotka vyjádřil svému kolegovi ve věci Litviněnko plnou podporu a solidaritu. Pořádně hlasitě, aby bylo jasné, na které straně stojíme.
