Jsa častým klientem vietnamského zelinářství i vedlejších vietnamských potravin, opakovaně spolupracuji s naší fotografkou Thao a umím vietnamsky pozdravit a poděkovat, což po nákupu vždy pečlivě činím. A přesto se bojím přílivu imigrantů jako čert kříže.
Dobře pamatuji začátky českých Vietnamců před třiceti lety, soustavné ponižování, výsměch, otevřeně xenofobní komické televizní pořady a tykání Vietnamcům jako standard. Tehdy skutečně společnost xenofobní byla. Po revoluci se Vietnamci dostali výše, a nyní, když jejich děti excelují na českých vysokých školách a oni sami mají vydřené solidní maloobchodní firmy, by si nikdo nějaké urážení Vietnamců ve slušné společnosti nedovolil.
Vietnamci, přestože jejich kultura je odlišná, sdílejí naše hodnoty a jsou plně asimilovatelní. Už druhá generace Vietnamců - ta druhá generace, která u muslimských imigrantů ve Francii zapaluje auta - dosahuje díky své píli a inteligenci významných profesních úspěchů. A už ta první generace, která ještě neumí plynně česky, dokáže jako Thao být oporou našeho českého redakčního týmu. Prostě - Vietnamci šlapou jak hodinky.
Pokud má Čech nějakou zkušenost s tuzemskými Araby nebo subsaharskými Afričany, velmi často se jedná o kontakt s arabským či nigerijským dealerem drog. Vše, co za informace směrem k nám vysílá ta část islámského světa, kde jsou s tím výkladem Koránu nejdál - Islámský stát, jsou tak děsivá svědectví o brutalitě, netoleranci a vraždění, že i málo citlivý člověk má při sledování masakrování lidí husí kůži. Občas pak vyznavači stejného paradigmatu - ultraortodoxního islámu IS - povraždí nějaké Evropany buď v Paříži, nebo v Tunisu. A taky sem tam nějaké Američany - ty berou rovnou ve velkém, po tisícovkách. A nejlepší zprávou o úspěšné asimilaci muslimských a subsaharských imigrantů do Evropy jsou opakované násilnosti druhé generace imigrantů, kterých se dopouštějí v hostitelské zemi. Tomu pak odpovídá - protože v dnešní imigrační vlně k nám do Evropy neproudí Vietnamci, ale lidé z oblasti Blízkého východu a severní Afriky, ale také z Afganistanu a Pákistánu - osmdesátiprocentní výskyt obav z imigrantů v české populaci.
Shrneme-li tato fakta, nevyplývá z nich o české xenofobii vůbec nic. S imigranty, kteří sekají dobrotu a jsou plnohodnotnými členy společnosti, nemáme problém, ani když mají šikmé oči a vypadají hodně jinak než my. Naopak s těmi, se kterými jsou opakovaně a celosvětově zkušenosti špatné, máme problém. Když zvážíme, že palestinští uprchlíci z Izraele vyvolali v Libanonu řadu válek a v Jordánsku puč, že s muslimskými uprchlíky nechtějí nic mít ani bohaté muslimské země, není odpor proti TĚMTO imigrantům známkou xenofobie. Je to naopak známkou zdravého úsudku a příčetnosti.
Česko nezachrání, že o něm v Eritrei nikdy neslyšeli, a proto do něj nechtějí. Celá Evropa je náš domov, a nápor imigrantů tu Evropu ohrožuje stejně, jako ohrožovali palestinští uprchlíci Libanon. Proto jsou obavy z nich plně racionální. Pokud někdo počítá, že s imigranty z oblastí, se kterými jsou historicky opakované problémy, nyní problémy nebudou, a ty stávajíc vymizí, je dejme tomu bláhový. Strach ze současné migrační vlny není rasismus ani xenofobie. Ten strach je pouhým racionálně podloženým projevem pudu sebezáchovy.
