Divadlo, které rozehrál Miloš Zeman a jeho mluvčí Jiří Ovčáček v případě sporu o myšlenkový odkaz novináře Ferdinanda Peroutky, se změnilo pro Pražský hrad ve zcela nedůstojnou a absurdní frašku. Je načase, aby ji prezident definitivně ukončil a Ovčáček se už k věci nevyjadřoval. Česko kvůli nim opět vypadá v cizině jako trapná země.
Navíc pokud použijeme metod, jakých Hrad užívá v případě Peroutky, tak by to ani pro Zemana a Ovčáčka nedopadlo dobře.
Prezident Zeman byl koncem 60. let členem Komunistické strany Československa. Ta tehdy měla své reformní křídlo, ale její součástí byly i skupiny fanatických bolševiků. Chtěla reformovat tehdejší komunistický systém, ale nechtěla ho zrušit. Podporovala tedy nedemokratické zřízení. Kdybychom použili stejnou metodu, jakou využívá Hradu proti Peroutkovi, tak Miloš Zeman „nebyl demokrat“. Můžeme to ale takhle jednoduše říkat? Určitě ne. Proto by se měla i hradní skupina zdržet výpadů proti Peroutkovi, protože věci neustále uvádí mimo kontext.
Stejný případ je i Jiří Ovčáček.
Ten kdysi napsal pro komunistické Haló noviny stovky článků. Pokud bychom postupovali při čtení jeho textů, vytrhávání ze souvislostí a uveřejňování jednotlivých vět podobně jako on v případě Peroutky, tak by musel mluvčí Hradu okamžitě rezignovat, protože vlastně podporoval komunismus, tedy totalitní ideologii. Jenže tak to dopadá vždy, když si někdo něco záměrně vybere a nezohlední další okolnosti.
Ostatně sám Peroutka už po druhé světové válce napsal: „Vyloupněte z dvacetiletého díla novinářova dvacet úryvků, zbavte dvacet vět souvislosti, do níž byly zasazeny, zamlčte, co bylo předtím, a co bylo potom a uděláte přívržence agrárníků z muže, jenž proti nim bojoval…“
Celý současný spor o Peroutkovo dílo přitom není skutečnou diskusí, jaký tento novinář byl, co znamenal pro českou žurnalistiku a jaké měl vlastně názory. Je to pouze bitva o image prezidenta, který si vymyslel, že Peroutka napsal článek, který nenapsal. Místo přiznání omylu (třeba Zeman někde viděl něco, co bylo označeno jako článek Peroutky o Hitlerovi, ale to ještě neznamená, že autorem byl skutečně Peroutka), vznikla trapná patlanina, do které se zaplétá stále více lidí.
Ovčáček by měl přestat hledat další a další Peroutkovy výroky, Zeman by se měl přiznat k omylu (protože nevíme, zda záměrně lhal) a konečně by se stát a jeho představitelé měli věnovat tomu, co Českou republiku skutečně trápí – vysoké daně, ekonomika obecně, sociální problémy mnoha lidí, reforma penzí či nebezpečí plynoucí z agresivní politiky Ruska, nekontrolovatelné migrace a jejich možných dopadů nebo fašizující islamismus.
