Nová, nedávno vydaná kniha, objasňuje kritickou roli vodky, jakou hrála v ruské historii. Kniha nazvaná "Alkohol, autokracie a tajná historie ruského státu" vidí trvalou vazbu mezi vodkou, autokratickými politickými institucemi a politikou, která charakterizovala Rusko po staletí.
Knihu o vodce a Rusku napsal autor Mark Schrad, který působí jako vyučující politických věd na Woodrow Wilson Center for Scholars ve Washingtonu. Shrnutí jeho myšlenek přináší mimo jiné server The Moscow Times. Schrad cituje zprávu Světové zdravotnické organizace, podle které Rusové ročně zkonzumují přibližně 15,7 litru čistého alkoholu na hlavu a to včetně dětí a abstinentů.
Schrad věcně konstatuje, že toto číslo znamená, že průměrný ruský muž zkonzumuje odhadem dvě láhve vodky a 13 piv za týden. Ačkoliv Rusové uznávají, že pivo a víno chutná lépe, dávají přednost vodce, protože se jí dá rychleji opít.
Mark Schrad se na situaci v Rusku dívá v širším kontextu a říká, že Rusko odpovídá geografickému trendu. Obecně platí, že když někdo cestuje na sever, pití vína se mění v pití piva, V Rusku vodka ale nakonec převažuje. Podle autora však alkoholismus není hluboce zakořeněný do ruské společnosti. Soudí, že ruský problém s alkoholismem je výsledkem generací autokratických vlád, které sklízely výhody z intoxikované populace.
Dodejme, že sám Stalin (údajný autor plakátového výroku „je čas, soudruzi, skoncovat s alkoholem“se pokoušel opíjet své soudruhy, aby s nimi mohl snáze manipulovat. Podle autora ruští vládci tento postup uplatňovali po staletí. Viděli masovou konzumaci alkoholu jako prostředek k udržování populace v poněkud zmateném stavu a lidi chtěli mít neschopné se nějakým způsobem postavit proti vládě.
Vodka znamenala peníze
Není to tak, že by byl alkohol ruským hrdlům vnucován, ale vlády spíše blokovaly všechno úsilí směřující k umírněnosti. Schrad také tvrdí, že carský a komunistický režim padly do pasti, která se týkala zisku z prodeje vodky. Od carských dob stát získával značné peníze z daní z prodeje alkoholu, což mu pomáhalo kompenzovat nedostatek z jiných daní a jiných spolehlivých zdrojů příjmu. Zisky z vodky poskytovaly carské autokracii třetinu jejího zisku a sovětskému režimu čtvrtinu. Autorovými slovy, v držení závislosti lidí na alkoholu byl finanční zájem. Jakákoli snaha o umírněnost v pití by poškodila finanční stabilitu samotného režimu.
Když se bolševici dostali v roce 1917 k moci, podnikli neúspěšné kroky, aby drželi konzumaci alkoholu na uzdě. Bolševický vůdce Vladimír Iljič Lenin, který sám pil alkohol jen příležitostně, považoval alkohol za nástroj buržoazního útlaku. Leninovy názory tak byly v souladu s celou řadou spisovatelů, kteří používali alkohol jako symbol degenerace autokratického systému. Jeho nástupci Josif Stalin a Lev Trockij z počátku podporovali prohibici. Když pak Stalin upevnil svou autoritu, změnil postoj a údajně poznamenal, že Sověti „měli volbu mezi otroctvím západnímu kapitalismu a otroctvím lahve“. „Rozhodli jsme se,“ řekl sovětský vůdce. Po Stalinovi (zemřel 1953) nastalo v politickém vedení rozdělení mezi těžkými alkoholiky a těmi, kteří alkohol odmítali. Když se moci dostal Michail Gorbačov (1985), bylo to prý možné díky těm členům politbyra, kteří nepili. Počáteční roky Gorbačovovy vlády byly nicméně charakteristické neúspěšnou protialkoholní kampaní, která podryla Gorbačovovu autoritu a vyvolala ekonomické a sociální problémy.
Je zajímavé, že Mark Schrad brání prvního ruského prezidenta Borise Jelcina před obviněním, že jeho alkoholismus přispěl ke kolapsu Ruska. Autor tvrdí, že první ruský prezident nebyl větší piják, než mnoho ruských lídrů před ním, třeba car Petr Veliký. Jelcin nebyl největší piják historie, byl jen ve své době největší známý piják.
Český čtenář už tuší, co se zřejmě skrývá za hrdými prohlášeními, že Rusko stojí na čele obhajoby hodnot křesťanské civilizace. Stačí správně nadefinovat ty hodnoty a hned jsme doma.
