Krvavý kejklíř | Reflex.cz
reklama
nahoru

Krvavý kejklíř

VOJTĚCH LINDAUR19. srpna 2009 • 11:00

Causa Charles Manson - zločinec a jeho "rodina"

reklama

"Každý Američan má svůj názor na Mansonovy zločiny ... Od Billa Clintona až po posledního z obyčejných. Charles Manson je již dnes nedílnou součástí amerického folklóru. Není proto vyloučeno, že za nějakých sto let bude Manson stejně legendární postavou jako Butch Cassidy nebo Billy The Kid."

(Jim Van Berber, režisér filmu Charlie's Family)





Není to hezký příběh. Ačkoli k jeho kolizím i krizím došlo před čtyřiceti lety, katarze je pořád v nedohlednu. Ani dávní vyšetřovatelé Mansonovy kauzy, ani současní soudci, kteří už pojedenácté (!) odmítli jeho žádost o pardon, dokonce ani Ed Sanders, takto někdejší zpěvák newyorské kapely The Fugs, brilantní novinář Los Angeles Free Press a autor knihy Rodina (The Family), nemá dosud jasno, co přesně se dělo během těch otřesných měsíců roku šedesátého devátého. Nikdo nikdy už nejspíš věrně nepopíše řadu řetězících se událostí, vrcholících srpnovými vraždami. A nejen proto, že většina očitých svědků vnímala děsivé události skrz hustý marihuanový dým. Jediný, kdo by snad mohl vnést světlo do hrůzné tmy, pětasedmdesátiletý Charles Milles Manson, původně odsouzený k trestu smrti, si své doživotní vězení odpykává v kalifornské věznici Corcoran. A naprostá většina prohlášení, jež ke svému případu za těch čtyřicet let učinil, je daleko za hranicemi diagnózy.

Během svých velmi naivních a diletantských pátrání na místech činů vím jediné: snad oproštěn od síly sugesce, všude, kde jsem kráčel po dávných stopách Charlese Mansona a jeho rodiny, po okrajích Los Angeles, v Cielo Drive i v podhůří Údolí smrti, nutkavě se mi chtělo, dámy prominou, blít. A když si vybavím, že tehdejší razantní reakce Nixonových fízlů proti rockové hudbě i publiku se stala prokazatelnou paradoxní inspirací tuzemské Státní bezpečnosti proti československému undergroundu, vztek i smutek po všech těch letech neberou konce.

Není to hezký příběh.



KRIMINÁLNÍ UNIVERZITY


Charles Milles Manson se 12. listopadu 1934 narodil jako nemanželské dítě nezletilé prostitutky, která byla záhy odsouzena do vězení. Otec neznámý. O Karlíčka se odmalička staraly střídavě tety, personál ústavů pro nezletilé a celá řada matčiných partnerů. Skrz drobné, leč soustavné krádeže se ve dvanácti letech ocitl nejprve v polepšovně, pak v nápravném ústavu, odkud však po čtyřech dnech utekl v kradeném autě. Ve třinácti byl pak odsouzen za ozbrojenou loupež, od šestnácti trávil ve vězení tu a tam nějaký ten měsíc a v roce 1956 vyfasoval coby novopečený otec Charlese Mansona jr. pět let. Krátce po propuštění (1958) byl za organizování pouliční prostituce zatčen znovu (opět coby novopečený otec) a o rok později se nad zase novopečeným otcem už definitivně stáhla mračna. Dostal deset let (krádeže aut, falšování kreditních karet, prostituce) bez možnosti odvolání. A tak Manson většinu šedesátých let strávil ve vězení.

A zatímco ve světě naplno duněla rock´n´rollová revoluce od Liverpoolu až po San Francisco, na mírových manifestacích proti válce ve Vietnamu se hlásalo nenásilí a úplná sexuální svoboda, Charlie se ve vězení pohlavně ukájel jen nemnoha možnými způsoby. O to pilněji však z nevalných zdrojů studoval magii, čarodějnictví, scientologii, hypnózu a podprahové vnímání. Už vbrzku měl své "vzdělání" uplatnit v praxi.

A taky mu učarovali Beatles.

Po sedmnácti letech střídavých kriminálů se v březnu 1967 s pětatřiceti dolary v kapse Charles Manson dostal konečně na svobodu. Bylo mu málem třiatřicet. "Tehdy jsem se ještě nerozhodl, budu-li nový Ježíš," pravil později. Nechal si alespoň narůst vlasy a vousy, aby lépe zapadl do hippísáckého království sanfranciské čtvrti Haight-Ashbury. Vyzbrojen kytarou a primitivním mysticismem poprvé okusil LSD a začal "sbírat" opuštěné holky: "Jsem Bůh šoustání," představoval se. Své družině začal říkat Family, Rodina.



ČERNÝ MAGIC BUS


Karavana štětek a zlodějíčků, které čerstvě propuštěný vězeň Charles Manson posbíral po celé Kalifornii, dorazila do sanfranciské Haight-Ashbury v říjnu 1967, na sklonku květinového léta, krátce před závěrečnou akcí původních obyvatel této čtvrti nazvanou Death Of Hippie (Smrt hippísáka). A hned dodejme, že to byla situace v podstatě modelová. Časy, kdy se Joplinová odpoledne nepovšimnutá courala Haightu a večer excelovala před davy, byly nenávratně pryč. Sanfranciské hvězdy začaly vydělávat velké peníze, kdežto zástupy jejich květinových ctitelů, nedávných kamarádů, chudly stále větší spotřebou drog. Jestli se těch pár měsíců sedmašedesátého roku zdálo, že mezi pódiem a publikem panuje vzácné souznění, a jestli Woodstock tuhle ideu na první pohled podpořil, ve skutečnosti bylo v téže chvíli už všechno jinak a mezi publikem a těmi na pódiu byla propast zvíci několika nul na bankovních kontech.

Cosi se nenávratně vytrácelo, proklamovaná nenásilná revoluce se zmítala v předsmrtných křečích a její nejmilitantnější děti na neurotických tripech tasily nože a kolty.

Atmosféra celkového úpadku padla téhle partě jako s uděláním. Manson, sám povahou víc kriminálník než "dítě kytek", si okamžitě osvojil ty nejprostší základy mystiky, které spolu s jistým osobním kouzlem dokonale zabíraly hlavně na hezké, ale nepříliš inteligentní holky a zakomplexované kluky. Už to tak chodí, že ti nejprostší bývají nejoddanější ...



Když rádobymachiavellistický třiatřicetiletý mrňous se svými nohsledy přesídlil ve starém školním autobusu (vůz byl v podstatě reversem někdejšího slavného Keseyho Magic Busu - namísto veselých psychedelických motivů byl celý černý, s titulním vyobrazením kozlečí/ /ďábelské hlavy) do okolí Los Angeles, letmo se dotkl i rockové hudby. Přátelství s Johnem Phillipsem (ano, organizátorem slavného festivalu v Monterey) a Dennisem Wilsonem z Beach Boys ho alespoň na okamžik delegovalo do světa show-businessu, v němž ovšem nenadaný komunard neměl šanci - bůhví jak se jeho skladba Cease To Exist (Přestaňte existovat) ocitla na albu Beach Boys, byť pod názvem Never Learn Not To Love. Rockové anály (až na blbečky nebo provokatéry z Guns N´Roses - viz níže) na něj chválabohu zapomněly.
Proměna party mírně pošahaných, ale v podstatě neškodných vlasatých konzumentů LSD v satanské rozsévače násilí a strachu a v maniakální vrahy se děla pozvolna. Zatímco ještě na jaře šedesátého devátého se všecka láska, péče a čas na Mansonově Spahn Ranchi poblíž Los Angeles věnovaly dětem či opačnému pohlaví nebo společným tripům, v létě Manson nalezl "nové kouzlo", jímž začal krmit své dušičky. Rozsévání strachu, "screepy crawl", jímž se Manson rozhodl terorizovat "prasata", tedy bohaté Američany zejména z oblasti show-businessu, spočívalo v náhlých přepadech a brakování bohatých hollywoodských sídel a v terorizování jejich obyvatel. V "Rodině" se pěstovaná nenávist zakrátko proměnila v drsné výtržnictví a v bezcitné vraždění.



HELTER SKELTER


S odstupem dnes můžeme uhádnout, že vedle prokazatelného duševního vyšinutí to byly především nenaplněné ambice Charlese Mansona, které tu změnu způsobily. Byl v té době posedlý Bílým dvojalbem Beatles, kde v humorně či nevinně míněných písničkách hledal neexistující významy. Helter Skelter (Skluzavka), skladba, jíž John Lennon ironizoval mesiášské praktiky módního jogína Mahareshiho, se Mansonovi stala návodem, plánem jakési "cesty do středu Země", jejíž vchod měl ležet kdesi v údolí Goler Wash na pokraji Death Valley. Úniková trasa měla zachránit Rodinu před celosvětovým útokem černochů. Harrisonova písnička Piggies (Selátka) se stala pro Mansona symbolem zbohatlých šéfů losangeleského show-businessu. Manson a jeho Rodina se v té době intenzívně stýkali s jedním z hlasů Beach Boys - s Dennisem Wilsonem - či s dost úspěšným producentem Terrym Melcherem (synem zpěvačky Doris Dayové). Manson byl však příliš nenadaný, navíc lenivý a zmagořený pro soustavnější práci nezbytnou k úspěchu v show-businessu.

Čím dál větší vztek a nenávist vůči "úspěšným" kombinoval s prakticky kasárenským způsobem života v "rodinné" komuně. Stále početnější společenství se tehdy usídlilo na Spahnově statku, v někdejších filmových ateliérech na sever od Los Angeles. Kdy a jak se ze společného vyzpěvování Charlieho hloupých písniček přešlo k vzývání kultu krve, násilí a vražd, se nedá přesně určit. Mansonovy ovečky odevzdávaly vůdci kreditní karty svých rodičů, pohledné dívky (zejména rusovlásky) svoji cudnost - a to dokonce několikrát denně. Nejspíš nadnesená pověst praví, že Manson byl uspokojen až po třicátém styku denně. Potěš pánbůh, zejména vzhledem k tragickým hygienickým podmínkám na ranči.



Přitom mnozí z Rodiny byli inteligentní, úspěšní a ze slušných rodin. Byli mezi nimi i církevně aktivní lidé, jako učitelka nedělní školy, která se chtěla stát jeptiškou, jeden z vedoucích organizace YMCA či úspěšný baseballový hráč. Ti všichni uctívali Mansona jako Krista a nábožně naslouchali jeho výkladům, včetně poselství, jež mu údajně posílali Beatles ve svých písních. Pro Mansona to vlastně musela být zvláštní role, protože se - jak sám říká - vlastně nikdy nenaučil žít na svobodě a ustrnul ve svém vývoji někdy ve věku deseti let. Dnes se podle vlastního vyjádření cítí spokojen ve svém doživotním žaláři, protože to je prostředí, na které byl celý život zvyklý.

"ZABTE VŠECKY"


Letos osmého srpna uplynulo čtyřicet let od zločinu, jenž otřásl celým světem a který změnil tvář Ameriky. Ten pátek vzteky nepříčetný (bůhví proč) Manson oslovil čtveřici nejvěrnějších. Pamatujte si ta jména: Tex Watson, blbeček ducha mdlého (lano, nůž), Linda Kasabianová (řidičský průkaz, nůž), Patricia Krenwinkelová (nůž) a Susan Atkinsová, alias Sadie, hlavní řeznice. Poručil jim vyrazit do domu, kde ještě před časem bydlel Terry Melcher. Na adrese Cielo Drive 10050 však tehdy pořádala večírek herečka Sharon Tateová, už osm měsíců těhotná manželka tehdy již slavného režiséra Romana Polańského. "Zabte všecky, které tam najdete," poručil Manson a vražedné komando vyrazilo. Detaily té krvavé noci se vzpírají klávesnici: pomalu mučená krásná herečka už v kómatu prosila ty bestie, aby jí opatrně vyřízly z břicha dítě, než ji zabijí, zatímco zamfetaminovaná Sadie si olizovala z prstů krev ze Sharoniných poranění. "Nezapomeňte udělat něco magického," poručil Manson, a tak Atkinsová Sharoninou krví napsala na vstupní dveře "pig", prasata. Policie druhý den stěží identifikovala pět mrtvých těl. Údajně se nespokojený Manson ještě v noci do Cielo Drive vrátil a dotvořil tam "umělecké aranžmá" masakru. Den poté se podobně brutální akt opakoval jižně od losangeleského Griffi thova parku v domě manželů Lena a Rosemary La Biankových (již za Mansonovy přímé účasti). Svázaní lanem, pečlivě pobodaní pomalu před nenasytnými zraky vrahů vykrváceli.



KATARZE?


Žádné excesy Jima Morrisona nebo Janis Joplinové nezošklivily v očích vlastenecky mlčící většiny vlasatou a bosonohou mládež jako těch několik srpnových dnů roku 1969, kdy se na titulních stranách objevily fotografie zarostlého Charlieho Mansona a jeho Rodiny s detailními popisy bestiálních vražd lidí hollywoodské umělecké smetánky. V tu chvíli Ameriku zachvátila panika. Končily časy květin a nadcházela "The Era Of Pigs". Byl to počátek protihippísáckých policejních razií. Veřejné mínění bylo nadšeně tiše a všemi deseti pro.

Policii trvalo několik měsíců, než našla pachatele, a konečně v prosinci 1969 byli Manson a jeho přívrženci zatčeni. Soudní přelíčení trvalo víc než dva roky a 29. 3. 1971 byl Charles Manson odsouzen k trestu smrti, avšak protože Nejvyšší soud státu Kalifornie mezitím zrušil trest smrti, byl mu rozsudek změněn na doživotí. Během té doby dostal víc dopisů nežli kterýkoliv jiný vězeň v USA.

Manson se v populární kultuře stal po svém uvěznění doslova ikonou a symbolem zla. Zpěvák Marilyn Manson si příjmení vybral právě podle něj (křestní dle Marilyn Monroeové). Axl Rose z Guns N´Roses se proslavil svými tričky s Mansonovou tváří a nápisem "Charlie Don't Surf" a na album The Spaghetti Incident? byla zařazena jeho skladba. Trent Reznor (Nine Inch Nails) nahrál jedno ze svých alb v domě na 10050 Cielo Drive, tj. v domě, kde byli zavražděni Sharon Tateová, Abigail Folgerová, Voyciech (Voytek) Frykowski, Jay Sebring a Steven Parent. V roce 1994 byl tento dům zbořen, ale Reznor si z něj odnesl vstupní dveře. Jsou to tytéž dveře, na něž Susan Atkinsová napsala krví Sharon Tateové slovo "pig" (prase). Tyto dveře Reznor údajně používal jako vstupní dveře ke svému nahrávacímu studiu s názvem "Le Pig", kde vznikla deska The Downward Spiral.

V USA stále jsou a vznikají nové fankluby Charlese Mansona a vznikají také spolky na podporu jeho podmínečného propuštění.

ZPRÁVA ATP Z ROKU 2009: Známý psychopatický vrah Charles Manson údajně požádal legendárního producenta Phila Spectora, aby mu pomohl odstartovat jeho hvězdnou hudební kariéru. Phil Spector byl nedávno převezen do kalifornské věznice Corcoran State Prison, aby si odseděl devatenáctiletý trest za vraždu servírky a příležitostné herečky Lindy Clarksonové. Ve stejné věznici si odpykává trest i Charles Manson. To potvrdila Spectorova manželka Rochelle. "Jeden bachař přinesl Philipovi vzkaz od Mansona ... říkal, že považuje Phila za největšího producenta, který kdy žil," dodala. Opravdu šílené.

VOJTĚCH LINDAUR


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama