žili jsme v té době na vesnici u strýce, protože v Praze komouši Němce provokovali a po Heidrychiádě to tam bylo o hubu. Bylo mi tehdy 8 roků a ve škole byli ubytováni SSmani. Jeden z nich uměl česky, asi to byl sudeťák, který mi půjčoval brigadýrku a říkal, že má doma také tak starého kluka jako jsem já. Po Němcích koncem války přišli zubožení Vlasovci s hubenými koníky a po nich koncem války ustupující Němci s rodinami. Naši lidí jim brali vše co jenom se vzít dalo, až museli zasáhnout amerikáni, kteří v té době do vesnice dorazili, a lágr s Němsi obsadili a odzbrojili je. To už byl téměř konec války No, a po válce přišlo ještě něco horšího. Komouši mnoho lidí zblbli a mezi těmi zblblými se našli takoví, kteří byli schopni Čechy (kteří jen trochu pomohli Němcům, moje matka jim prala prádlo, a poté i amíkům) pozabíjet! Museli jsme, hned po válce, urychleně zdrhat zpět do Prahy. Jenže pak přišlo ještě něco mnohem horšího, komouši! A tak si říkám, že když my starší jsme dokázali ve zdarví přežít tu zlou dobu, že to mladí také přečkají. Až tato komunistická žumpa vyhnije, bude snad v naši zemi lépe!

Ano..to je právě ten důvod, proč se na konec tohoto měsíce dívám s obavami..fakt mám strach! Dvanáct let svého života jsem prožil v normalizaci a následných dvacet let jsem si dopřával ten luxus (ano..v kontextu věcí příštích je to luxus) číst si v novinách pravdu! A co to má teď jako být?? To se teď jako staneme rukojmími zbytnělého a zakomplexovaného ega jednoho arcipapaláše s neonormalizačními praktikami?? Lidé dobří..stavějme barikády tomu zloději naší sametově nabyté (a proto tak křehké) demokracii a svobodě!!!

Na to se neda rict nic jiného, nez těžká ohavnost. Takovou gardu mlátiček měl i Hitler. Tomu se říká svobná demokratická země. Revoluce pro mě trvala asi tak měsíc. V lednu 1990 mi bylo jasné, že se nic nezměnilo, když jsem nevidel na lampách viset bolševiky.