Druhého června roku 1989, dva dny před masakrem na pekingském náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men), jehož 25. výročí si právě připomínáme, se sešlo devět vysokých představitelů Komunistické strany Číny, aby rozhodli, jak reagovat na týdny trvající protesty. Tím se i rozhodlo, jakým směrem se bude asijská velmoc ubírat v dalších letech. Web vox.com teď přinesl naprosto unikátní dokument z té doby, který objasňuje, co se tehdy v říši středu stalo.
Většina Číňanů dodnes neměla o schůzce čínských špiček z 2. června 1989 žádné tušení. Dokonce mnoho obyvatel země nezná dodnes žádné podrobnosti o masakru, který se na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) a v jeho okolí odehrál. Jenže právě na tomto setkání se rozhodlo o budoucnosti Číny, jež dnes tak významným způsobem ovlivňuje celý svět, včetně České republiky.
Projev na schůzce přednesl někdejší vůdce Teng Siao-pching, který sice už tehdy nezastával oficiálně žádné významné funkce, ale bez jeho rozhodnutí se nestalo v Číně vůbec nic. Pořád byl faktickým vládcem. Důvod byl jednoduchý – právě on otevřel Čínu koncem 70. let minulého století světu a zahájil svými reformami obrovský ekonomický boom, jenž trvá do dnešních dnů.
Teng počátkem června 1989 navrhl protesty potlačit silou, aby jeho hospodářské reformy mohly v klidu pokračovat. Bohužel po zásahu armády v noci z 3. na 4. června zemřelo několik tisíc lidí, především studentů, kteří byli hybnou silou demonstrací.
Zde najdete unikátní přepis jeho řeči:
“Soudruh Li Sien-nien (jeden z vlivných členů strany, v letech 1983 až 1988 byl prezidentem Číny, chtěl protesty potlačit silou, ale také zrušit reformy) má pravdu. Důvody (protestů) souvisí s děním ve světě. Západní svět v čele se Spojenými státy sponzoruje propagandu a podporuje protestující krysy v naší zemi. To je kořen zmatené situace, které čelíme.
Když Západ vyvolává nepokoje v ostatních zemích, tak hraje politickou hru – snaží se tyto země dostat pod svoji kontrolu. Snaží se být hegemonem – chce mít státy ve sféře svého vlivu. Jakmile si tohle ujasníme, je jednodušší vidět podstatu problému a poučit se z něj. Tyto nepokoje nám daly tvrdou školu, ale alespoň nyní chápeme, že suverenita našeho státu a jeho bezpečnost musí být vždy naší prioritou. Některé západní země mluví o ,lidských právech‘ nebo říkají, že socialismus je nesmyslný nebo nelegální, a kritizují nás – ve skutečnosti nám ale pouze chtějí sebrat naši suverenitu.
Pro rozvoj Číny potřebujeme dvě podmínky – stabilní prostředí doma a mírové prostředí ve světě. Nezajímá nás názor ostatních! Jediné, co nás zajímá, je dobré prostředí pro rozvoj. Historie ukáže přednosti socialistického systému dříve nebo později. Nesmíme se zabývat politickými systémy jiných zemí.
Představte si na chvíli, co by se mohlo stát, kdyby se nepokoje v Číně rozšířily.
Pokud by se tak stalo nyní, bylo by to daleko horší než kulturní revoluce (tu rozpoutal v letech 1966 až 1976 Mao Ce-tung a v jejím důsledku zahynuly milióny lidí – pozn. autora). Dříve jednotu Číny chránila prestiž našich vůdců, byl to například Mao nebo premiér Čou En-laj. Mluvili jsme tehdy o občanské válce, ale ve skutečnosti se nebojovalo. Žádná pravá občanská válka zde nebyla. Ale teď je to jiné. Pokud budou nepokoje pokračovat, mohlo by se stát, že strana a stát již nebudou mít žádnou autoritu. Poté by začala občanská válka, jedna frakce by kontrolovala část armády a druhá by kontrolovala jinou část. Kdyby se tihle samozvaní bojovníci za svobodu dostali k moci, začali by bojovat mezi sebou. A jakmile by začala občanská válka, krev by tekla jako řeka a kde by pak byla lidská práva?
Udělali jsme mnoho chyb. Jedna z nich byla ve vzdělávání – nevzdělali jsme dobře naše studenty a děti. Musíme se sami na sebe podívat střízlivě a kriticky rozebrat, co jsme udělali špatně. Musíme se poučit z našich předchozích zkušeností. Pokud tohle uděláme, můžeme otočit špatnou věc na dobrou věc. Tyto nepokoje nám můžou prospět.
Většina lidí také vystřízliví. Poté, co ukončíme nepokoje, budeme muset lidi více vzdělat a to nebude jednoduché. Bude to trvat roky, ne měsíce, abychom změnili myšlení lidí, kteří nyní protestují. Nesmíme vyčítat lidem, že začali držet hladovku nebo podepsali petici. Měli bychom se zaměřit pouze na ty, kteří chtěli dělat špatné věci, nebo na ty, kteří vedli ostatní k porušení zákonů. Většinu studentů stačí pouze lépe vzdělat, včetně těch, kteří drželi hladovku.
Tento princip se nesmí změnit. Nesmíme dopustit, aby z nás studenti měli obavy. Měli bychom odpustit všem studentům, kteří demonstrovali nebo podepsali petice, a netrestat je. Potrestáme pouze ty, kteří skutečně chtěli zničit Čínskou lidovou republiku.
Nepokoje nesmíme tolerovat! Pokud se opět objeví, vyhlásíme stanné právo. Náš cíl je udržovat stabilitu, abychom mohli dále rozvíjet naši zemi. Používáme přitom jednoduchou logiku: Máme mnoho lidí a málo zdrojů a Čína nemůže nic dokázat, pokud naše země nebude žít v míru. Stabilita musí mít přednost před vším.
Nikdo nemůže zastavit čínské reformy. Proč? Je to jednoduché: Bez reforem a otevření světu se náš vývoj zastaví a naše ekonomika bude slábnout. Životní úroveň klesne, pokud zastavíme reformy. Setrvačnost reforem nemůže být zastavena. Na tom musíme trvat.
Někteří lidé říkají, že pouze reformujeme ekonomiku a nereformujeme politiku, ale to není pravda. My reformujeme politiku, ale máme jednu podmínku: Čtyři základní principy marxismu a komunismu musí být zachovány. Jako první krok musíme vyčistit náměstí od demonstrujících!“
Teng Siao-pching nakonec debatu před 25 lety vyhrál a tehdejší prezident Jang Šang-kchun vyhlásil další den stanné právo. Všichni lidé, kteří se nevzdálili z Tchien-an-menu, byli zabiti. Celkově na náměstí zemřelo kolem 2600 civilistů. I když to je neoficiální odhad.
