Hrachové karbanátky a čaj ze sena. Vegetariánství v carském Rusku | Reflex.cz
nahoru

Hrachové karbanátky a čaj ze sena. Vegetariánství v carském Rusku

Johana Kudrnová26. února 2017 • 16:00
Ilja Repin, Jablka a listí. 1879
Ilja Repin, Jablka a listí. 1879
• foto: 
Ilja Repin

Dobrovolné odmítání živočišných produktů není fenoménem posledních desetiletí. Mezi slavné vegetariány patřili v minulosti také jedni z nejslavnějších ruských umělců – Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Ilja Repin. První vegetariánský spolek „Ani ryba, ani maso“ se v carském Rusku objevil v 60. letech 19. století. Na začátku 20. století už byla minimálně jedna vegetariánská jídelna v každém městě. Zásadní zlom v nazírání na už tak dost elitistickou zálibu nastal během první světové války. Motta jako „Nezabiješ!“ šly s válečnou propagandou dohromady jen těžko. Znovu se Rusové k rostlinné stravě začali vracet až v době perestrojky v 80. letech.

Slavný autor Vojny a míru se stal duchovním otcem ruského vegetarinánství. V roce 1891 Tolstoj publikoval stať, kde označil vegetariánství za první stupeň na cestě k duchovnímu obrození. Především jeho teze tak odlišují ruské vegetariánství od vegetariánství propagovaného v té době na Západě. Zatímco západní kolegové se odvolávali především na racionální důvody a k rostlinné stravě se uchylovali, jelikož považovali maso za zdraví škodlivé, Rusové se stávali vegetariány z morálně-etických důvodů. Výbušný idealismus je patrný také v Repinových dopisech Tolstého dceři Taťáně:

„S radostí jsem se stal vegetariánem, pracuju a ještě nikdy jsem při práci nebyl tak produktivní!“ Už o deset dní později však posílá malíř psaní, kde své nadšení z vegetariánství krotí: „Vegetariánství jsem musel zanechat. Příroda tuto ctnost nechce pochopit. Poté, co jsem vám minule poslal dopis, chytil mě přes noc tak úporný nervový třes, že jsem se ráno rozhodl objednat si biftek. Bohužel jsem dospěl k závěru, že bez masa nemohu žít. Jestli chci být zdravý, musím jíst maso. Bez něj začíná proces umírání.“

 

Nadobro se Repin k vegetariánství vrátil pod vlivem své druhé ženy Natálie Nordman. Excentrická Natálie se stala jedním z prvních propagátorů nejen vegetariánství, ale i syrové stravy. V roce 1910 Repin píše: „Maso – a stejně tak i masový bujón – jsou pro mě jako jed! Trpím, když musím několik dnů jíst v restauraci. Jak rád se pak vracím ke svým hrachovým karbanátkům, trávovým bujónům, olivám, ořechům a salátům. Saláty! Jaká nádhera! Jaký život s olivovým olejem! Bujón ze sena, kořínků a trávy – to je pravý elixír života!“

Tou dobou zažívalo vegetariánství v Rusku zlatou éru. Každé větší městečko mělo svoji vegetariánskou jídelnu. V roce 1914 podle statistik navštívilo za rok čtyři moskevské jídelny více než 600 tisíc lidí, v Petrohradě byla čísla dvakrát tak velká. Celkem bylo na začátku první světové války zaregistrováno 73 vegetariánských jídelen v 37 ruských městech. Ne všichni umělci se však k novému trendu stavěli s takovým nadšením jako Tolstoj nebo Repin. Mladý básník Vladimir Majakovskij měl pro vegetariány jen slova pohrdání: „Rozzuření žrouti trav zapomněli na přikázání protivit se zlu! Vyskakují ze židlí a hrozí nám pěstmi, obstupují nás těsněji a těsněji...“

 

S příchodem války a nedostatkem kvalitních živočišných produktů se stala filosofie vegetariánů objektem vtipů a opovržení. Poslední ránu vegetariánským spolkům zasadila Říjnová revoluce. Nejhlasitější aktivisté byli dokonce posláni do vězení. Popis vegetariánství v nové sovětské encyklopedii, která vyšla ve 30. letech, mluvil za vše: „Vegetariánství je založeno na lživých hypotézách a idejích. V Sovětském svazu nemá přívrženců.“ Vegetariáni tak v Sovětském svazu na dlouho získali nálepku nebezpečných sektářů a okultistů. Znovu se obliba rostlinné stravy objevila až v době Gorbačovy perestrojky.

 

 

 

 

 





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře