Prasátko Pepinka je oblíbený anglický kreslený televizní seriál pro děti. Plný veselých chrochtavých prasátek a veselých chrochtavých písniček.
To si aspoň mysleli Nick Barfield a Sarah Cleavesová, rodiče půldruharoční holčičky Heidi, brečící na dlouhé štrece ze Sheffieldu do Doncasteru. Na uklidněnou jí začali jednu takovou písničku zpívat – a chrochtat.
Osazenstvo autobusu zmlklo napětím, jak ke zpívající, chrochtající a smějící se rodince přistoupila (podle jejich výpovědi prý „agresívní“, ale jinak nepochybně umírněná) paní s hlavou úhledně obalenou elegantním šátkem. Takovým tím, jaký česká ombudsmanka zavádí do českých škol.
Nezodpovědní rodiče a rasisté posmívající se muslimům za jejich zákaz vepřového – vynadala jim ošátkovaná paní s dodatkem, že by se měli stydět, omluvit a vystoupit. Zkoprnělí rodiče si teprve teď všimli, že autobus je plný jakoby muslimsky vypadajících lidí. I jali se vysvětlovat, že nic rasistického nemínili a neprovedli.
Ošátkovaná paní zašla za řidičem, upozornila ho, že má v autobuse rodinu rasistů, a vyzvala ho, aby je okamžitě vysadil. Řidič poslušně přikročil k Barfieldovi a řekl mu zhruba toto: „Koukejte vystoupit, mně tohle nestojí za tu nepříjemnost.“
Stalo se letos 8. září v Rotherhamu, teprve nedávno proslulém patnáct let utajovaným znásilňováním 1400 nezletilých děvčátek organizovanými gangy chlípníků „pákistánského dědictví“, za jehož prokázané utajování musela odedávna informovaná šéfka roterhamských služeb péče o děti konečně rezignovat – s odstupným 40 000 liber.
Vítejte ve Velké Británii, jejíž neúspěšný multikulturalismus se mění v monokulturalismus.
Text byl původně publikován v tištěném Reflexu č. 46/2014.
