Když chci ospravedlnit zabíjení homosexuálů, můžu se vymluvit na respektování odlišné kultury? Ne, nemůžu. Nikdy.
V 37 afrických zemích je homosexualita považována za zločin. Škála trestů sahá od veřejného bičování přes klasické vězení až po popravu. Uganda není výjimkou – za homosexualitu se zavírá na potkání, a koncem loňského roku chtěl místní parlament zavést za určité homosexuální praktiky trest smrti – prý jako „dárek občanům k vánocům“. Jedním z těch, kteří zákon veřejně podporovali, byl kardinál katolické církve Peter Turkson.
Evidentní homofob a obháhjce trestu smrti je jednom z favorizovaných kandidátů papežské volby – někteří o něm dokonce mluví jako o kandidátovi č.1. Sama skutečnost, že takový člověk významně ovlivňuje dění v církvi na nejvyšší úrovni, je dostatečně odporná. (Právě on údajně přesvědčil Benedikta XVI. aby se po 719 letech stal prvním papežem, který na post zástupce božího na zemi dobrovolně rezignuje.) Pokud by se ale měl stát papežem, bude třeba se připravit na zcela jinou situaci – tam kde Benedikt XVI. „jenom“ hovořil o tom, že kondomy způsobují AIDS, chce jeden z jeho možných nástupců rovnou věšet.
Od 11. století neměla církev mimoevropského papeže, Jan Pavel II. byl první ne-italský papež od roku 1523 a Benedikt XVI. byl první Němec. Kardinál Peter Turkson z Ghany má po více než 1500 letech šanci stát se prvním černým kardinálem v historii. Je velice schopný vyjednávač a (módním slovem řečeno) lobbista, zastává funkci prezidenta Pontifikálního koncilu pro spravedlonost a mír a v pastorální práci (čti: obracení na víru) se mu jen tak někdeo nevyrovná. Jeho názory jsou přitom naprosto ostudné. Tvrdí například, že homosexualita je ohavnost, že o afrických zákonech zaměřených na gaye se často přehání a že boj za stejná práva gayů visí nad Amerikou jako černý mrak.
„Jestliže chceme respektovat (lidská) práva, musíme také respektovat kulturu, všech lidí a každého člověka. Pokud je tato kultura stigmatizována, je zřejmě správné přijít na to proč se tomu tak děje.“
„Musíme najít způsob jak se vyrovnat z výzvami, zakořeněnými ve společnosti a kultuře. Katolická církev musí evangelizovat nebo konvertovat lidi s alternativním stylem života a také ty kteří nemají jasno v oblasti pohlavní (sex issues).“
„My (církev) prosazujeme práva vězňů, práva ostatních; to poslední, co bychom chtěli narušovat, jsou něčí práva. Pokud ale mluvíme o „alternativním životním stylu, je to také lidské právo?“
„Mezi lidskými právy a morálkou existuje drobný rozdíl. To je přesně to, co si musíme objasnit.“
Ta poslední věta je úplně typická – všimněte si toho, že už se nemluví o „životním stylu“ (určité skupiny), ale rovnou o „morálce“. Máme se tedy těšit na import africké morálky v rámci církve jako celku? To, že africká větev římskokatolické církve je extrémně konzervativní, tvrdil již Ivan Odilo Štampach ve včerejším rozhovoru Reflexu. V tom konzervativismu by si mohl potenciální nový papež notovat například s katolíky z amerického jihu, tedy aspoň s těmi zbytky, kterým by nevadila jeho barva kůže. Schopný vyjednávač Turkson to ale jistě nějak zvládne, je to empatický člověk s pochopením pro národnostní odlišnosti. Je spousta věcí, kde by se Turksonova tolerance mohla hodit – například když se v rámci diskuze s jinými kulturami začne mluvit o vraždách ze cti nebo o ženské obřízce.
To, že Turksonovy názory zřejmě odporují Desateru, ať si už vyřeší katolíci sami - historických příkladů, kdy si s přikázáními vytírali obrazně řečeno zadek, je spousta. Nic dobrého od tohoto pána, kterého latentní rasisté po celém světě stejně nebudou brát vážně, stejně nečekám. Ostatně, ti, kteří se ohánějí a zaklínají morálkou, mi byli vždycky podezřelí na první pohled.
