Takřka denně mi Facebook nabídne seznam jmen, která bych mohl znát. Některá z nich skutečně znám a rád s nimi navazuji i tohle parapřátelství a některé z nich znám, řekl bych, až kurva dobře, a proto jsem se s nimi naštěstí nespřátelil.
A pak se tu sem tam objeví jméno někoho mně hodně známého, jež sice vykazuje víc či míň společných přátel, ale pod siluetární ikonkou s patkou se skrývá prázdný profil s albem o několika běžně dostupných fotografiích, vágní rubrika O MNĚ s mailem na dotyčného, který se liší od toho v mém adresáři, a zeď počmáraná plytkými neosobními frázemi typu: „Moc diky za pratelstvi! Velmi si toho vazim! Preju vse hezke, at mas v zivote jen radosti! Dovolila jsem si tykat, doufam, ze to neva,“ nebo: „Děkuji, že mohu patřit mezi Vaše přátele.“
Stovky uživatelů Facebooku se denně realizují vyhledáváním známých či povědomých jmen, jimž pak pošlou svoji žádost o přátelství a potvrzený vztah vzápětí deklarují jako samozřejmou blízkost s tou či onou pseudobritou.
Párkrát mě tenhle robot sám vyzval k potvrzení známosti a já jako facebookový panic několikrát naletěl. Mlčení a nezájem o příval lepkavé servility na zdech jinak velice komunikativních kamarádů byly jasným signálem, proč se z takto navázaných vztahů zase rychle vyvázat a nadále je vytrvale odmítat.
Výjimečně mě praví nositelé těch jmen ujišťovali, že jsou to skutečně oni, a pokud jsme se shodli na detailech, jež by nevygeneroval ani ten nejšťouravější z virtuálních fízlů, nic našemu sblížení v cestě nestálo a známe se dál.
Připomíná mi to běžnou praxi nul, které imrvére trousí poznámky, jak byly na večeři s tímhle kníkalem nebo na obědě „s tou … no, jak se jmenuje? … s tou blonďatou, vždyť víš! S Vondráčkovou přece! No, tak s tou …,“ ale už nějak zapomenou přiznat, že každý z nich seděl na opačném konci lokálu a s někým jiným.
Ti nejšťastnější z nich se pak se svými modlami strkají na záchodcích, kam za nimi vyběhli, jakkoli se jim nechtělo, ale kontakt je kontakt, ještě kdyby je tak někdo spolu vycvakl a mohli to dát na Facebook.
A proč to všechno? Protože včera se mi na zdi objevila tahle odpornost: „Děkuju za Tvé přátelství. Opravdový přítel není ten, co tě drží za ruku, ale ten, co se dotýká i Tvého srdce.“ Polib si!
