Hra o trůny podle britských konzervativců | Reflex.cz
nahoru

Hra o trůny podle britských konzervativců

Petr Sokol15. července 2016 • 16:00
Hra o trůny podle britských konzervativců
Theresa Mayová
• foto: 
Profimedia.cz

Novou šéfku konzervativců Theresu Mayovou přivedly do čela strany i britského kabinetu opravdu divoké dva týdny. Nechyběla v nich zrada ani pomsta, pády favoritů i vzestupy černých koní souboje, tvrdé slovní výpady i nečekané kapitulace. To vše doplněné návraty z politického záhrobí. Byl to příběh trochu připomínající populární seriál Hra o trůny. Mimochodem, na citáty z něj během souboje o stranický trůn skutečně došlo.

Celou bouři v britské politice, po níž odcházejí z čela šéfové tří největších britských stran, rozpoutal trochu překvapivý výsledek referenda o brexitu. Přestože průzkumy věštily plichtu, bossové stran, včetně vládnoucích konzervativců, asi moc nepočítali, že brexit skutečně převáží.

Zrada „last minute“

Po překvapivé referendové noci přišla rychlá rezignace konzervativního premiéra Camerona a škatule se začaly hýbat na celé politické scéně. U konzervativců se ale zdálo vše jasné – logickým nástupem v Downing Street číslo 10, kde sídlí britští premiéři, měl být muž usilující o nástupnictví po Cameronovi řadu posledních let – hlavní lídr kampaně za odchod Británie z EU a bývalý londýnský starosta Boris Johnson. Ten se s Cameronem znal ještě z elitní vysoké školy Eton, ale neváhal mu, obrazně řečeno, vrazit nůž do zad. Boris ho nejprve ujišťoval, že mu ústupky, které Cameron vyjednal s Bruselem před referendem, stačí a že bude podporovat premiérovu volbu zůstat v EU. Jenže krátce nato přišla premiérovi esemeska, v níž mu Boris oznámil změnu názoru. Pár minut po odeslání zprávy začala tisková konference, na níž se Boris postavil do čela kampaně za brexit. Tento městský liberál, který jako londýnský starosta básnil o tom, jak je členství v EU prospěšné pro britskou metropoli i její bankovní centrum v City, zřejmě trochu riskantně vsadil na to, že brexit neprojde, ale on si nakloní euroskeptické křídlo strany, které bude mít klíčové slovo při hlasování o Cameronovu nástupci před volbami v roce 2020. Cameron totiž již dříve oznámil, že stranu do nových voleb nepovede a stáhne se z vrcholné politiky.

Sázka na prohru

Jenže Borisova taktická sázka mu vyšla tak na půl. Stal se sice díky vítězství v referendu miláčkem tzv. brexiterů – straníků přejících si odchod z unijní osmadvacítky –, ale rychlá Cameronova demise před něj postavila úkol rychle zabojovat o vedení strany a vysněné premiérství. Johnson byl jasný favorit vyhlášeného klání o nového konzervativního lídra, přestože se mu chystala postavit ministryně vnitra v Cameronově kabinetu Theresa Mayová. Ostřílená politička tvoří úplný protipól Borise Johnsona. „Ledové královně“ mělo v souboji s rozevlátým bavičem Borisem v poreferendové atmosféře uškodit zejména to, že podporovala v kampani stranu těch, kdo chtěli v EU zůstat. Dělala to velmi chladně, ale přece.

Sériová zrada

Pak ovšem přišel blesk z čistého nebe. Borisův nejbližší spolubojovník za brexit a klíčový podporovatel jeho lídrovské kampaně – ministr spravedlnosti Michael Gove – svolal v den, kdy měli jednotliví kandidáti na post konzervativního lídra oznámit svůj vstup na bojiště, překvapivou tiskovou konferenci. Prohlásil na ní, že Boris Johnson podle jeho názoru není osobnostně připraven na to, být britským premiérem, a proto musí podpořit v klání o vedení strany jiného kandidáta, a to sebe. Gove, který sám sebe přirovnal k Tyrionu Lannisterovi ze Hry o trůny a jenž stejně jako on přes pronikavou inteligenci nikdy nevynikal popularitou u veřejnosti i uvnitř strany, oplatil Borisovi zradu „last minute“, když se k němu zachoval stejně jako on předtím ke Cameronovi. Podle spekulací Boris ve své roztržitosti neslíbil včas Goveovi odpovídající post ve své příští vládě a podobně se zachoval i k dalším čelným zastáncům brexitu.

Boris krátce nato sice přednesl kandidátskou řeč, ale zakončil ji prohlášením, že do boje o premiéra nejde. Zřejmě si spočítal, že dalším rozdělením hlasů stranického tábora podporujícího brexit ztratil naději na pohodlné vítězství. To vyvolalo smršť kritiky. Část konzervativců nemohla zapomenout Goveovi, že zařízl jejich miláčka. Jeden z poslanců z Borisova tábora se opět vrátil ke Hře o trůny a věštil Goveovi, že dopadne jako Theon Greyjoy, který zradil své nejbližší a byl za to drsně mučen a vykastrován. Zároveň se ovšem velmi hlasitě ozývala zejména z řad mimo Konzervativní stranu a z tábora odpůrců brexitu velmi emocionální kritika Johnsona jako toho, kdo „zařídil“ odchod země z EU, ale pak se zřekl odpovědnosti. Pro mnohé pozorovatele jeho politická kariéra právě skončila.

Překvapením skončil i začátek volby nového lídra v poslaneckém klubu konzervativců. Ten hlasoval v několika kolech a v každém ze hry vypadl nejslabší z pětice kandidátů. Poslední dva, kteří prošli hlasováním poslanců, pak měli postoupit do hlasování všech zhruba 150 tisíc členů Konzervativní strany, kteří by korespondenční volbou rozhodli o tom, kdo povede stranu i vládu Velké Británie.

Po Borisově ručníku do ringu se očekával ministerský souboj „přeživších“ lídrů obou referendových stran Mayová vs. Gove. Jenže „zrádcovský“ ministr spravedlnosti Gove vypadl hned v druhém kole. Pověst Bruta i pomsta Borise Johnsona, který v rámci chladnokrevné pomsty podpořil proti Goveovi černého koně tábora pro brexit – členku širší vlády (u nás srovnatelná pozice s náměstkyní ministra) Andreu Leadsomovou. Právě ta vystrnadila svým dobrým výsledkem ministra spravedlnosti z finálového kola a vlastně tím už rozhodla, že Británie bude mít druhou premiérku v dějinách po Margareth Thatcherové.

Královna Theresa Lannisterová

Do role dědičky thatcherismu se ale před závěrečným soubojem stylizovala spíše vycházející hvězda strany – Andrea Leadsomová –, která patří názorově k tvrdé, pravicové a silně euroskeptické části strany. Theresa Mayová, kterou při volbě poslanců podpořilo 62 % hlasujících, naopak sázela na svou zkušenost a schopnost stranu sjednotit. Nakonec se opravdu projevila nezkušenost Leadsomové, která se v jednom rozhovoru nešikovně vymezila vůči své soupeřce výrokem, že na rozdíl od ní má děti, a proto jí více záleží na budoucnosti Británie a bude lepší premiérkou. Mayová děti mít nemůže a média i veřejnost se postavily jasně na její stranu. Po třech dnech grilování Andrea Leadsomová velmi překvapivě oznámila, že i ona ze souboje odstupuje. Mohla proto rychle následovat „korunovace“ Theresy Mayové bez hlasování stranických členů. Kdybychom chtěli novou premiérku přirovnat k někomu ze Hry o trůny, na místě by byla s určitou mírou nadsázky chladná a s mocí dovedně nakládající královna Cersei Lannisterová. Schopnost kalkulovat předvedla nová královna Konzervativní strany hned při jmenování své nové vlády. Ministrem zahraničí totiž jmenovala další velkou postavu proběhlého dramatu – Borise Johnsona. Ten se tak vrátil z politického záhrobí a stal se vlastně Johnem Snowem – byl zabit vlastními a pak se překvapivě vrátil na scénu.

 





Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější