Mnou jinak oblíbený kolega Jiří X. Doležal napsal komentář, který se dá shrnout asi takto: Ať Norsko nevrací ukradené děti matce, v Česku by se jim spolužáci stejně jen posmívali kvůli probírání citlivých detailů o jejich rodině v médiích. To je nepřijatelné hodnocení.
Pan Doležal tvrdí, že argumentuje ne jako komentátor, ale jako „sociální psycholog“. Podle něj budou kvůli intimním fotografiím, které zveřejnili odpůrci navrácení kluků mamince Evě Michalákové, děti až do smrti terčem „krutého posměchu“. Takže ať je Norsko nevrací.
Možný posměch ale nemůže brát matce právo na to být se svými dětmi a jim právo být se svým rodičem. Nad mateřské pouto nemůžeme stavět riziko posměchu.
Faktem je, že norská policie prošla všechny počítače a fotografie Michalákových, když šetřila podezření na týrání či zneužívání dětí. Policie případ uzavřela, protože se všechna obvinění ukázala jako nepodložená. Žádné fotografie Michalákových nedokazovaly týrání nebo zneužívání. Vyšetřující policistka by podle všeho dokonce měla svědčit ve prospěch paní Michalákové, až bude probíhat soud za navrácení dětí. Vina matky prokázána nebyla a žádný novinář by se proto neměl v tomto případě pasovat do role soudce.
Samotné zveřejnění fotografií na jednom českém webu, které ukázalo děti v podivných situacích, je pokleslým činem, je to veřejný lynč, nemístné zasahování do soukromí a hraní si na policii a soudce.
Maloměstští intelektuálové jsou pohoršeni, když matka plácne dítě, když na něj zakřičí, nebo když dítě vidí tetu sedět na záchodě. Je to pro ně zřejmě důvod k odebrání dětí a šoupnutí je ke „správné“ výchově. To ale není nic jiného než elitářské přerozdělování dětí od chudých k bohatým. To by samozvaní mediální soudci museli odebrat děti polovině národa.
Liberálové, jako je můj milý kolega Jiří X. Doležal, by s takovýmto orwellovským přístupem neměli souhlasit. Lidé mají právo na svůj někdy i dost neomalený život, a pokud rodiče děti netýrají nebo nezneužívají, nemá nikdo právo jim je odebírat. Jestli stát má nějakou ospravedlnitelnou funkci, určitě to není přerozdělování dětí z jejich vlastních rodin.
