JAROSLAV ŠAJTAR: Před 50 lety zemřel jeden z velikánů západní politiky - Winston Churchill | Reflex.cz
reklama
nahoru

JAROSLAV ŠAJTAR: Před 50 lety zemřel jeden z velikánů západní politiky - Winston Churchill

Jaroslav Šajtar23. ledna 2015 • 07:00
JAROSLAV ŠAJTAR: Před 50 lety zemřel jeden z velikánů západní politiky - Winston Churchill
Winston Churichill
• foto: 
Profimedia

Čtyřiadvacátého ledna 1965 zemřel v Londýně v požehnaném věku více než 90 let Sir Winston Leonard Spencer Churchill, státník, politik, spisovatel, novinář a voják, jenž v roce 1953 obdržel i Nobelovu cenu za literaturu, a navíc také maloval. V anketě o největšího Brita všech dob se umístil na prvním místě. Byl to muž, který svými činy pomáhal také bývalému Československu.

reklama

Narodil se 30. listopadu 1874 na zámku Blenheim ve Woodstocku. Prožil období největšího rozkvětu Britského impéria za slavné éry královny Viktorie i jeho nezadržitelný úpadek po druhé světové válce, z níž Spojené království sice vyšlo vítězně, nicméně jako nejslabší člen Velké trojky. Jako mladík se zúčastnil koloniálních tažení v Súdánu, severozápadní Indii a búrské války, v níž dokonce padl do zajetí, z něhož však uprchl. Již tehdy se projevily jeho vynikající vlastnosti, jimž vedle osobní statečnosti vévodil rovněž literární talent. Američtí novináři mu přezdívali Mr. History.

Politická dráha

Původně konzervativec Churchill byl v letech 1906 až 1924 liberálem, poté opět konzervativcem. Od roku 1900 působil jako poslanec Dolní sněmovny, v letech 1906 až 1908 zastával post státního tajemníka v ministerstvu kolonií, v letech 1908 až 1910 byl ministrem obchodu a v letech 1910 až 1911 ministrem vnitra. Jako první lord admirality (1911–1915) zastával ostře protiněmecký kurs. Z titulu své funkce prosazoval pod dojmem závratných ztrát v zákopové válce úder proti slabšímu členu ústředních mocností – Turecku –, ale debakl dardanelské operace ho přiměl k rezignaci.

Nerozpakoval se okusit na vlastní kůži, jak to vypadá na frontě, a v letech 1915 až 1917 sloužil v důstojnické hodnosti ve Francii a v Belgii. V letech 1917 až 1918 zastával post ministra pro zbrojení, v letech 1918 až 1921 ministra války a letectví. Nechyběl mu smysl pro novátorství a zasloužil se o motorizaci britské armády, a zejména o zavedení tanků.

V letech 1921 až 1922 byl ministrem kolonií a od roku 1924 do roku 1929 ministrem financí. Velmi nelibě nesl emancipační snahy probouzejících se národů v britských koloniích. Gándhího nazýval „polonahým fakírem“.

Winston bil na poplach

Ve třicátých letech na sebe upozornil coby nemilosrdný, a jak se ukázalo, předvídavý kritik zhoubné politiky appeasementu, praktikované Baldwinovou a Chamberlainovou vládou. Domáhal se energických opatření na posílení vojenského potenciálu Británie. Ostře odsoudil mnichovský diktát.

Po vypuknutí druhé světové války byl opět jmenován prvním lordem admirality. Jeho hvězdná hodina však nastala 10. května 1940, v den německého útoku na západní frontě, kdy Chamberlain odstoupil a Churchill se stal ministerským předsedou koaliční vlády konzervativců, liberálů a labouristů a zároveň ministrem obrany a prvním lordem pokladu.

V této funkci se uvedl nezapomenutelným vládním prohlášením, který náleží do zlatého fondu řečí pronesených na obranu demokracie: „Nemohu nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot.“ (Právě tato slova budou doprovázet jeho podobiznu na rubu pětilibrové bankovky zavedené do oběhu příští rok.) „Čekají nás nejtěžší zkoušky. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců bojů a utrpení. Tážete se, jaká je naše politika? Řeknu: ,Vést válku na moři, na souši a ve vzduchu s celou mocí a ze všech sil, které nám Bůh může dát; vést válku proti obludné tyranii, jež nebyla nikdy překonána v ponurém, žalostném seznamu lidských vin. To je naše politika.‘ Tážete se, jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: ,Vítězství – stůj co stůj, vítězství přes všechnu hrůzu, vítězství, jakkoli dlouhá a trnitá bude k němu cesta; neboť bez vítězství není života.‘“

Nevděk světem vládne

Churchill jako jeden ze tří hlavních představitelů protinacistické a protifašistické koalice (vedle J. V. Stalina a F. D. Roosevelta) zastupoval Británii na casablanské, teheránské a jaltské konferenci a ještě na začátku postupimské konference. Když Konzervativní strana utrpěla v parlamentních volbách v červenci 1945 porážku a premiérem se stal Clement Attlee, Winston stanul v čele konzervativní opozice. Ukázalo se, že pro řadu voličů zejména z nižších vrstev, jimž nikdy nerozuměl, ač uznávali jeho zásluhy coby válečného vůdce, se už stával reliktem minulosti, kdežto oni chtěli změnu.

Začátek studené války

Pátého března 1946 pronesl při přebírání čestného doktorátu projev označovaný za počátek studené války, v němž poprvé použil termín „železná opona“. V letech 1951 až 1955 znovu zastával funkci premiéra a od roku 1951 do roku 1952 současně ministra obrany. V dubnu 1955 se vzdal funkce ministerského předsedy i vůdcovství Konzervativní strany, nepozbyl však vliv na britskou politiku. Královně Alžbětě II. osobně radil v zahraničněpolitických otázkách.

Strašák pro stoupence zdravého životního stylu

Churchill se vyznačoval neuvěřitelnou konzumací alkoholu, v čemž by mohl konkurovat Gérardu Depardieuovi. Přesto se jen výjimečně opíjel. Zdůvodňoval to následovně: „Dobrou řeč nedáte dohromady z ledové vody.“ Dopoledne začal sklenicí suchého sherry. O jedenácté si dal první whisky s ledem, kterou srkal až do oběda, k němuž muselo být vždy víno. Nijak netroškařil. Vypil jednu či dvě láhve portského, šampaňského nebo burgundského. Patřil k nejlepším znalcům šampaňského na světě a staří francouzští přátelé mu je dávali zpravidla darem. Pro ně totiž bylo nejlepší reklamou, že je vychutnává Churchill. Po lunchi pil brandy a kávu: „Když jsem býval mladší, stanovil jsem pravidlo nikdy nepít tvrdý alkohol před lunchem. Nyní se řídím pravidlem nepít to před snídaní.“

Ač Angličan, nesnášel čaj o páté. Později odpoledne spořádal zase jednu nebo dvě sklenice whisky s ledem. K večeři si dal opět víno a poté brandy a whisky až do ulehnutí v ložnici. „Získal jsem daleko více od alkoholu než alkohol ode mne,“ obhajoval se.

V mládí kouřil až osmnáct těžkých doutníků denně, mezi osmdesátým a devadesátým rokem tuto spotřebu snížil na deset denně.

Anglický smysl pro humor

Winstonovy bonmoty se staly legendárními. Když mu jedna paní na recepci, dotčena jeho impertinencemi, řekla: „Pane Churchille, vy jste opilý,“ odvětil: „A vy, madam, jste ohyzdná, ale já budu zítra střízlivý.“

Zeti Viku Oliverovi odpověděl na otázku, které osobnosti pokládá za největší: „Stalina, Roosevelta, Mussoliniho.“ „Proč Mussoliniho?“ „Ten je vůbec největší ze všech. Měl odvahu dát zastřelit vlastního zetě.“

Lady Astorová prohlásila: „Kdybych byla vaší ženou, nasypala bych vám do kávy arzen.“ „Kdybych byl vaším mužem, vypil bych ho.“

George Bernard Shaw mu napsal: „Rezervuji vám dva lístky na moji premiéru. Vezměte s sebou přítele... máte-li nějakého.“ Odpověď zněla: „Nemohu přijít na premiéru. Přijdu na reprízu, bude-li nějaká.“

Sir Winston Spencer Churchill patří k nejvýznamnějším velikánům, jakými se mohla pochlubit západní demokracie. Loni obdržel od prezidenta Miloše Zemana i nejvyšší české státní vyznamenání.

Jaroslav Šajtar


Klíčová slova: jaroslav šajtar



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama