Trochu komunikační šum, dalo by se poznamenat. Řeč je o vyhroceném sporu mezi kardinálem Miloslavem Vlkem a prezidentem Milošem Zemanem kvůli tomu, že hlava státu odmítá souhlasit s vydáním Mladotova domu na pražských Hradčanech katolické církvi. Ve vyhrocených diskusích totiž nezaznělo, že na tento dům se nevztahuje zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, a to jmenovitě.
Desátý odstavec paragrafu 18 restitučního zákona přesně vyjmenovává nemovitosti, kterých se norma netýká. Kromě katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha přesně uvádí také dům s číslem popisným 37, tedy kapitulní děkanství nazývané rovněž Mladotův dům. Doslova se v zákoně píše: „Tento zákon se rovněž nevztahuje na budovu č. p. 37 nacházející se na pozemku parc. č. 85 o výměře 776 m2 a na budovu č. p. 48 nacházející se na pozemku parc. č. 6 o výměře 982 m2 v obci Praha, katastrálním území Hradčany, včetně těchto pozemků.“ Sousední budovy Nové proboštství a Jiřský klášter, jejichž vrácení Zeman posvětil, zákon naopak z restitucí nevylučuje.
Stručně konstatováno, kardinál a prezident se hádají o něčem, co fakticky nemůže být předmětem sporu v rámci současných církevních restitucí. Kardinál Vlk ani prezidentská kancelář neuvedli, že církev prostě nemůže o vydání Mladotova domu „žádat“, respektive nemůže podat výzvu podle restitučního zákona. Teoretickou možností je podání takzvané určovací žaloby nebo obnovená ústavní stížnost.
Na pozadí sporu se dá vyčíst rozmrzelost kardinála Vlka vůči postupu jeho nástupce na arcibiskupském stolci, kardinála Dominika Duky. Vlk jako arcibiskup dlouhá léta bojoval o Svatovítskou katedrálu a další majetky církve na Hradě na soudech. Když po vítězných rozsudcích narazil na odmítnutí u Nejvyššího soudu, nechal podat stížnost na Ústavní soud. Duka ale upřednostnil dohodu s tehdejším prezidentem Václavem Klausem a stížnost stáhl. Prezidentská kancelář si pak při jednáních s církvemi vymínila, že zákon katedrálu a některé další budovy z restitucí přímo vyloučí.
