Jednašedesátiletý Václav Šlajs z ČSSD, dosavadní první hejtmanův náměstek pro ekonomiku, se dnes stal novým hejtmanem Plzeňského kraje. Na mimořádném jednání zastupitelstva pro něj hlasovalo 26 z 42 hlasujících zastupitelů, sociální demokraté a komunisté.
Plzeňský kraj se tedy dočkal nového hejtmana. Je to starý osvědčený kádr, žádná rychlokvaška, jak se za minulého režimu říkalo. Před rokem 1989 byl zhruba 20 let vojákem z povolání v Československé lidové armádě. Též jeho aktivity dávají tušit, že mu lze důvěřovat. Zastával funkci předsedy útvarové organizace KSČ a staršího instruktora v politickém oddělení divizního velitelství předlistopadové komunistické armády.
Taky vystudoval Vysokou politickou školu ÚV KSČ, tedy žádný lžititul z kapitalistických dob. Poctivé vzdělání založené na vědeckém světovém názoru, podle kterého vždycky všechno na planetě fungovalo až úžasně, především v SSSR, na Kubě a u nás. Práce v ČSLA také ukazuje, že má s. Šlajs zkušenost s prací s mladými lidmi a to i v kritických okamžicích jejich životní dráhy, kdy se formují jejich nezralé charaktery. Šest let pracoval v Armabetonu, není to křehký kulturní antropolog žadonící o granty. Opět nastává doba těchto lidí. Exsoudruh Šlajs jistě nebude poslední, vstanou noví politici zvláštního ražení. Dvacet let čekají na poněkud opršelé startovní čáře a čekají na ojedinělé startovní výstřely.
Kde to jsme?
Určitě se objeví otázka, kam jsme to v roce 2014 dospěli, když se politruci, co tvrdí, že nikdy nebyli politruci (měli jen funkci předsedy útvarové organizace KSČ a staršího instruktora v politickém oddělení a jiné libé funkce), stávají hejtmany a dostávají další důležité funkce v zemi. Předně situace odráží frustraci lidí, co nemají z vývoje po roce 1989 takový prospěch, jak by si představovali. Oni ho sice mají, jen o tom nevědí, ale nějak jim to nedošlo.
Co na tom, že se dožijí vyššího průměrného věku, než za komunismu a že vzduch méně smrdí, což je benefit pro každého. Co na tom, že televize je zábavnější a léky lepší a škodovky bezpečnější a děti si mohou vybrat školu. Jistě, dřív byla práce jistá, protože byla povinná. Ženy ze socialistických gumáren, kde „s jistotou“ pracovaly v hnusném smradu, by mohly vyprávět, kdyby se dožily dneška a neumřely na rakovinu plic a všichni ti další, co umřeli na zplodiny z trabantů, jen jaksi není zřejmé, že za to taky může režim, který tu střežila lidová armáda, kde se zoufalí a šikanovaní branci věšeli na záchodcích a dovolání neměli žádné.
Součástí tohoto zločinného systému, kde se stříleli lidé na hranicích a postupně otravovali fyzicky i duševně doma, byli různí šlajsové, kteří se teď vynořují na všech stranách. Lidská paměť je krátká.
Ale Šlajs říká, že jeho svědomí je čisté. To je samozřejmě výpověď o svědomí s. Šlajse, ne o skutečnosti.
