Z bobulí černého bezu můžete připravit zavařeninu nebo sirup s takřka zázračnými účinky.

Z bobulí černého bezu můžete připravit zavařeninu nebo sirup s takřka zázračnými účinky. Zdroj: Profimedia.cz

Poklad v pangejtu: Černý bez jako lékárna na spoustu neduhů

Bezové keře jsme si zvykli vnímat takřka jako plevel. Odolný bez roste na kdejaké skládce a lemuje pangejty, což je něco jako házení perel sviním. Je totiž něco jako „lék proti smrti“. Jeden keř se tyčí i nad kompostem v rohu mé staré zahrady, nejspíš proto, že se bez dříve vysazoval v blízkosti chlévů. Věřilo se totiž, že zahání dobytčí mor.

Přísloví praví: „Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni.“ A přísloví mívají pravdu. Bez je navíc prospěšný hned několikrát do roka. Na jaře díky květům, na podzim se zpracovávají bobule. Dozrávat začnou až v říjnu, máme tedy ještě čas se připravit, nicméně podzim už je ve vzduchu. A příroda to tak chytře zařídila, že právě na podzim dozrává to, čím bychom měli nadopovat svoje tělo, aby ve zdraví přežilo zimu – třeba právě bezem nebo šípky. Podobně na jaře je dobré podlehnout svodům čerstvého zeleného lupení a výhonkům, aby se tělo pročistilo. Nic lepšího než naslouchat koloběhu přírody – v tomto ohledu – ještě nikdo nevymyslel.

Legendy, pověry, mytologie

Bez je navíc v našich končinách původním druhem, což může znít jako banalita. Ale s ohledem na to, kolikrát jsem na téhle stránce v nejrůznějších souvislostech použila větu „kořeny má v Asii“, si této informace velmi považuji. „Již od pradávna je bez spojován s nejrůznějšími legendami, pověrami, a dokonce čarodějnictvím a objevuje se také v mytologii – zejména keltské, germánské a pohanské. Ve středověku patřil k nenahraditelným léčivým rostlinám chudého lidu.

Recept, který musíte vyzkoušet: bezinková limonáda >>>

Používal se k léčbě téměř všech nemocí a zdravotních potíží. Jeho duté stonky byly oblíbené pro výrobu píšťalek – jeho rodový název Sambucus znamená v řečtině hudební nástroj,“ píše odborník na nejen léčivé rostliny, Lukáš Paderta, v knize Superbyliny – 50 léčivek pro 21. století. Tady by se hodilo doplnit, že na Slovensku se bez používá na výrobu fujar, nejspíš tam rostou mohutnější keře.

Nás ale zajímá spíš to, jak bez konzumovat. Květy smažené v těstíčku bývaly oblíbenou pochoutkou, v posledních letech je spíš v kursu bezový sirup na přípravu limonád. Výluhem květů lze také získat lahodnou esenci na ochucení zmrzlin nebo krémů. Květy jsou už sice v tuhle chvíli passé, ale velký potenciál mají i bobule, dá se z nich připravit zavařenina, sirup, likér, víno, čatní či hořčice. Dřeň z bobulí bývá v potravinářském průmyslu používána do různých ovocných směsí jako plnivo či náhražka dražších druhů ovoce, což tyhle velmi výživné plody poněkud devalvuje.

Nejlepší je připravit z nich na zimu obvyklým postupem zavařeninu nebo sirup. Na sirup stačí bobule bezu krátce svařit (bez by měl projít alespoň krátkou tepelnou úpravou, syrové bobule mají projímavé účinky), důkladně propasírovat, šťávu ochutit cukrem, citrónovou šťávou, případně skořicí a svařit na sirupovitou konzistenci. Bez je účinný proti virům, především těm chřipkovým, ale třeba i proti viru HIV, obsahuje totiž látky, které virus „obalí“, tím ho znehybní a zamezí jeho množení. Pak je tu také antioxidační efekt a protizánětlivý účinek… Kdysi dostávali novomanželé jako svatební dar sazenici černého bezu, aby se rodina těšila dobrému zdraví. Nebyl to dar jen tak nazdařbůh. Myslete na to, až budete někde na rumišti tenhle bezmála zázračný keř míjet.


Recept: Hořčice z černého bezu

Recept na tuhle hořčici pochází z výborné knihy Superbyliny – 50 léčivek pro 21. století, kde najdete řadu dalších velmi inspirativních nápadů na zpracování léčivek.

Vrchovatou lžíci hořčičných semínek zalijte 100 ml jablečného octa a 100 ml vody a nechte do druhého dne nabobtnat. Poté rozmixujte, nemusíte dohladka, hrubší textura je lepší, a přidejte dalších 100 ml jablečného octa. Pět set gramů bezových bobulí zahřívejte v rendlíku na středním plameni, dokud nezačnou praskat, pak je podrťte. Přidejte jednu nadrobno pokrájenou cibuli, hrst okvětních lístků lichořeřišnice, svitek skořice, pět hřebíčků, lžíci třtinového cukru a vařte, dokud cibule docela nezměkne. Směs odstavte z ohně, vyjměte koření a nechte trochu zchladnout. Poté vlijte rozmixovaná semínka, pomíchejte a dochuťte solí. Směs přelijte do uzavíratelné sklenice, v lednici vydrží asi měsíc.