Archeologové ohlásili senzační objev: hrob z doby legendárního vládce Alexandra Velikého v severním Řecku. Dokonce i premiér Samaras je optimistický: nález je podle něj „nesmírně důležitý“.
Objev téměř 500 metrů dlouhého valu kolem jednoho hrobu vyvolal spekulace o významu vykopávek v této části Řecka. Mnohá řecká média uvedla, že nález je „senzační“. Dokonce i premiér Antonis Samaras spěchal do archeologického naleziště v obci Amphipolis a tvrdil: „Stojíme před velmi důležitým objevem. Reportérům na místě řekl, že si to vyžádá ještě několik dní trpělivosti. O objevu referovala další světová media, deníky i německý časopis Der Spiegel.
Řecký premiér řekl, že se zřejmě jedná o hrob z doby 325 až 300 před naším letopočtem. „Nyní se dostávám k otázce, co vykopávky mohou vynést na světlo, řekl Samaras. „Nejdříve musíme určit totožnost mrtvých v tomto hrobě.“ Již v loňském roce došlo na spekulace, že by to mohl být i hrob Alexandra. Legendární makedonský panovník Alexandr zemřel v roce 323 před naším letopočtem. Také by se mohlo jednat o hrob Alexandrovy manželky Roxanny, která byla zabita spolu se svým synem kolem roku 300 před křesťanským letopočtem. Vrahem byl pravděpodobně Cassander, jeden z takzvaných diadochů, mužů, kteří si po Alexandrově smrti rozdělili vládu nad říší a který vedl několik válek pro udržení moci.
Archeoložka na ministerstvu kultury Katerina Peristeri chce ještě raději počkat. „Bez přesných důkazů nemůžeme říci, komu hrob patří,“ prohlásila, řekla v řecké televizi. Nález je nicméně významný, to je jasné už dnes. Hrob je podle všech náznaků neporušený a nesmí se vyplenit. Vykopávky budou pokračovat v následujících měsících. Archeologové chtějí do nitra hrobu pronikat pomalu a obezřetně. Že by tam ležel sám Alexandr Veliký, je ale nepravděpodobné. Vládce zemřel v Babyloně a pak byl pohřben v mauzoleu v Egyptě. V pozdní antice se stopy jeho hrobu ztrácejí. Podle různých zpráv se jeho hrob postupně objevil v egyptské oáze Siwa, v Alexandrii, ale také v Uzbekistánu, a dokonce i v severní Austrálii.
Pokud jde o prestiž, Makedonci na tom nijak nevydělají, protože vzdor jménu nebyl Alexandr se slovanskými Makedonci nijak příbuzný. Senzační archeologické objevy je třeba brát s rezervou. Ne vždy se opakuje triumf, jaký zažil Heinrich Schliemann, sám archeolog amatér, když našel v 70. letech 19. století vzdor skepsi odborníků bájnou Tróju, protože věřil Homérovi, že ve své Illiadě napsal pravdu. Předpoklad to byl trochu naivní, nicméně se ukázal jako pravdivý. Jsou ale i jiné konce.
V roce 2003 archeoložka Joann Fletcherová s velkou slávou oznámila, že objevila mumii staroegyptské královny Nefertiti. (Dokument o tom běžel v televizi i u nás.) Poté nechali Egypťané udělat na univerzitě Ain-Shams v Káhiře u zkoumané mumie testy DNA. Výsledek byl jasný, údajná Nefertiti je muž.
Ani my jsme se nevyhnuli blamáži. Nález sošky zobrazující údajně bohyni Anahitu, ke kterému došlo v roce 2005, se ukázal být soškou Madonny, kterou vyráběl před desítkami let místní řemeslník v Dolních Měcholupech a která s dalšími odlitky skončila v odpadu v kontejneru s hlínou z výkopů, který pak odvezla firma pryč na místo nálezu. Nešlo tedy o pečetidlo z doby stěhování národů. Taková blamáž ale řeckým archeologům jistě nehrozí.
