Telata jsou od matek brána téměř okamžitě a zavřena každé do „své“ klece, kde pláčou a bojí se – právem|
Zdroj: Lukáš Vincour
Jen v Česku živoří milióny slepic každý rok v klecích, kde jsou tak namačkány, že po sobě mnohdy šlapou. Jedinou svobodou je vystrčit na okamžik hlavu ven.|
Zdroj: Lukáš Vincour
Ani většina prasat nezná nic jiného než beton, umělou stravu, bití a hned po narození nepopsatelnou bolest, to když jsou jim bez anestezie trhány zuby či jsou kastrována...|
Zdroj: Lukáš Vincour
Prase – matka aneb prasnice. I ona je zavírána do klece, v níž se nemůže ani otočit či jinak pohnout. Slunce většinou uvidí až v okamžiku, kdy je ženou na jatka. EU se zavázala pracovat na zrušení všech klecových chovů.|
Zdroj: Lukáš Vincour
Voliérový aneb podestýlkový chov. Pro slepice je samozřejmě lepší než klece, které mají do roku 2027 skončit, ale i tak v něm slepice zažívají peklo.|
Zdroj: Lukáš Vincour
Najít jen tak pohozené uhynulé zvíře v okolí velkochovů není bohužel nijak výjimečné. Naopak – mnohdy jsou zraněná či nemocná zvířata ponechána mezi ostatními, aby bolestivě a pomalu umírala. Bita jsou dál.|
Zdroj: Lukáš Vincour