Židovské děti čekají na tramvaj na Václavském náměstí. Nastupovat musely až jako poslední a cestovat směly jen v posledním vlečném voze.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Nebylo třeba čekat na nacisty. S Hugem Haasem i dvojicí Voskovec–Werich se vypořádala už druhá republika. Za okupace vše dokonala odpudivá kampaň. (F. Voborský, časopis Kvítko, 1942)| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Je snad něco v nepořádku? Reklamní fotografie k filmu Šťastnou cestu (1943) pořízená na střeše obchodního domu Bílá labuť. Zleva: Hana Vítová, Adina Mandlová, Nataša Gollová.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Cvičení civilní protiletecké ochrany (CPO) v roce 1935. S ohledem na pozdější zkušenosti to vypadá naprosto morbidně. Ale tato pojízdná plynová komora sloužila ke zkouškám plynových masek a k výcviku v jejich používání.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Cvičení civilní protiletecké ochrany (CPO) v roce 1935. Před knihtiskárnou Jana Staňka v tehdejší Táborské ulici č. p. 47/44 byl simulován útok plynem.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Prezident Dr. Emil Hácha v Berlíně 14. března 1939. Na nádraží na něj čekali generálporučík Ernst Seifert a státní ministr Otto Meisner. V pozadí stojí vyslanec František Chvalkovský.| Zdroj: Pražské příběhy Vyhláška o oficiální změně směru jízdy v obvodu Velké Prahy ze dne 24. března 1939. Praha byla posledním místem v protektorátu, kde k zavedení pravostranného provozu došlo.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Patnáctiletá studentka Eva Raimannová (v protokole je nesprávně zapsána jako Reimanová) byla 9. července 1941 zadržena českým strážníkem, protože se koupala ve Vltavě na veřejném koupališti v Praze-Braníku. Do Terezína byla odvlečena 24. října 1942 a o dva dny později zařazena do transportu, jehož cílem byla Osvětim, kde neznámo kdy zahynula. Pravděpodobně se tak ale stalo ihned po příjezdu.| Zdroj: Pražské příběhy Patnáctý březen 1942. Průhled tehdejší Ovocnou ulicí (dnes 28. října) do ulice Na Příkopě připravené na oslavy třetího výročí vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Student gymnázia na Smíchově Zdeněk Bárta absolvoval v roce 1942 brigádu jako průvodčí tramvaje. Na konečné linky 15 mění dvojjazyčnou ceduli.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Autobus Praga NO v Žitné ulici nedlouho po zavedení jízdy vpravo. Nástup i výstup cestujících probíhal po rekonstrukci vozu na pravosměrný pouze zadními dveřmi. Volant zůstal vpravo.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Interiér tramvaje z Muzea MHD v provedení odpovídajícím provozu za války. Okna jsou natřena modrou průhlednou barvou a stropní lampy mají plechové kryty místo původních skleněných.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Pohled z okna tramvaje na Heydrichův vůz během vyšetřování atentátu. Dnes je na tomto místě autobusová zastávka.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Popeleční středa 14. února 1945. V tramvaji linky č. 20 v Resslově ulici zahynuly během náletu dvě mladé průvodčí. Trosky vozu zůstaly stát nedaleko kostela sv. Cyrila a Metoděje, v němž 18. června 1942 padlo sedm československých parašutistů.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy, foto Stanislav Maršál Popeleční středa. Linka číslo 10 na tehdejší Schwerinově (dnes Vinohradské) třídě| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Pražské povstání. Tramvajáci z vozovny Strašnice stavějí barikádu na Černokostelecké ulici. Základem mnoha barikád v celé Praze se staly motorové vozy i vlečňáky naplněné kamením či jakýmkoliv jiným materiálem, který byl po ruce.| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy Pražské povstání. Bojovníci z řad tramvajáků pózují po skončení bojů na jedné z barikád pravděpodobně ve Strašnicích| Zdroj: Nakladatelství Pražské příběhy
