Slavný fotograf Steve McCurry: Všechny oči světa

5/5
Přehled fotografií
Zavřít
  • Pákistán, 1984. „Má nejslavnější fotka… a možná vůbec jedna z nejznámějších dokumentárních fotografií světa všech dob. Do dívčí školy v uprchlickém táboře Násir Bagh jen kousek od Péšávaru jsem přišel po ránu, a najednou tam uviděl tuhle holku v nádherném světle. Fyzicky jsem se s ní pak potkal  už jen jednou, v roce 2002. Moje sestra, jež jí koupila dům, se s ní vídá častěji. Jsme nicméně pořád v kontaktu – každý měsíc se spolu spojíme. Žije ,normální, šťastný‘ život, jak jen to u uprchlíků v cizí zemi jde.“
    Pákistán, 1984. „Má nejslavnější fotka… a možná vůbec jedna z nejznámějších dokumentárních fotografií světa všech dob. Do dívčí školy v uprchlickém táboře Násir Bagh jen kousek od Péšávaru jsem přišel po ránu, a najednou tam uviděl tuhle holku v nádherném světle. Fyzicky jsem se s ní pak potkal už jen jednou, v roce 2002. Moje sestra, jež jí koupila dům, se s ní vídá častěji. Jsme nicméně pořád v kontaktu – každý měsíc se spolu spojíme. Žije ,normální, šťastný‘ život, jak jen to u uprchlíků v cizí zemi jde.“| Zdroj: Steve McCurry
  • Jemen, 1997. „Shodou okolností jsem se zúčastnil jedné svatby v hlavním městě Jemenu San’á. Foťák jsem měl pochopitelně  s sebou. Na snímku je chlapec, který po celodenní oslavě odchází se svým otcem a strýcem – jak patrno, je už hodně unavený.“
    Jemen, 1997. „Shodou okolností jsem se zúčastnil jedné svatby v hlavním městě Jemenu San’á. Foťák jsem měl pochopitelně s sebou. Na snímku je chlapec, který po celodenní oslavě odchází se svým otcem a strýcem – jak patrno, je už hodně unavený.“| Zdroj: Steve McCurry
  • New York, 2001. „Měl jsem štěstí, že jsem se vůbec dostal zpátky do New Yorku. Vracel jsem se z Číny, kdybych letěl o den později, letiště by už nepřijímala. Stál jsem na střeše budovy, kde jsem bydlel, možná jen 1500 metrů od budov Světového obchodního centra, takže jsem měl čistý výhled na pád druhého z Dvojčat. To, co jsem zažil, byl opravdový šok. Jako když vás někdo poraní, ale vy ještě pořád tu bolest necítíte – jen jsem si uvědomoval, že už nic nebude jako dřív.“
    New York, 2001. „Měl jsem štěstí, že jsem se vůbec dostal zpátky do New Yorku. Vracel jsem se z Číny, kdybych letěl o den později, letiště by už nepřijímala. Stál jsem na střeše budovy, kde jsem bydlel, možná jen 1500 metrů od budov Světového obchodního centra, takže jsem měl čistý výhled na pád druhého z Dvojčat. To, co jsem zažil, byl opravdový šok. Jako když vás někdo poraní, ale vy ještě pořád tu bolest necítíte – jen jsem si uvědomoval, že už nic nebude jako dřív.“| Zdroj: Steve McCurry
  • Kuvajt, 1990. „V průběhu první války v Perském zálivu jsme jeli se skupinou fotografů kolem hořících naftových polí v al-Ahmadí a najednou na horizontu vidíme několik velbloudů snažících se uniknout tomu hroznému žáru a kouři. Až následně jsme se dozvěděli, že jsme se – my i velbloudi – pohybovali v minovém poli. Můžete mi věřit, že nás polila hrůza.“
    Kuvajt, 1990. „V průběhu první války v Perském zálivu jsme jeli se skupinou fotografů kolem hořících naftových polí v al-Ahmadí a najednou na horizontu vidíme několik velbloudů snažících se uniknout tomu hroznému žáru a kouři. Až následně jsme se dozvěděli, že jsme se – my i velbloudi – pohybovali v minovém poli. Můžete mi věřit, že nás polila hrůza.“| Zdroj: Steve McCurry
  • Indie, asi 1992. „Už asi týden bylo téměř celé indické město Pórbandar pod vodou po monzunových záplavách. Pokoušel jsem se fotit z loďky, ale moc to nešlo. Jediný způsob, jak pořídit dobrou fotku, byl vstoupit do vody… A najednou vidím muže, jak na svých ramenou nese šicí stroj – to jediné, co mu zůstalo z krejčovské dílny. Shodou okolností si snímku všimla německá společnost vyrábějící šicí stroje, toho chlapíka dohledala a zaslala mu zcela nový.“
    Indie, asi 1992. „Už asi týden bylo téměř celé indické město Pórbandar pod vodou po monzunových záplavách. Pokoušel jsem se fotit z loďky, ale moc to nešlo. Jediný způsob, jak pořídit dobrou fotku, byl vstoupit do vody… A najednou vidím muže, jak na svých ramenou nese šicí stroj – to jediné, co mu zůstalo z krejčovské dílny. Shodou okolností si snímku všimla německá společnost vyrábějící šicí stroje, toho chlapíka dohledala a zaslala mu zcela nový.“| Zdroj: Steve McCurry
Pákistán, 1984. „Má nejslavnější fotka… a možná vůbec jedna z nejznámějších dokumentárních fotografií světa všech dob. Do dívčí školy v uprchlickém táboře Násir Bagh jen kousek od Péšávaru jsem přišel po ránu, a najednou tam uviděl tuhle holku v nádherném světle. Fyzicky jsem se s ní pak potkal  už jen jednou, v roce 2002. Moje sestra, jež jí koupila dům, se s ní vídá častěji. Jsme nicméně pořád v kontaktu – každý měsíc se spolu spojíme. Žije ,normální, šťastný‘ život, jak jen to u uprchlíků v cizí zemi jde.“
Jemen, 1997. „Shodou okolností jsem se zúčastnil jedné svatby v hlavním městě Jemenu San’á. Foťák jsem měl pochopitelně  s sebou. Na snímku je chlapec, který po celodenní oslavě odchází se svým otcem a strýcem – jak patrno, je už hodně unavený.“
New York, 2001. „Měl jsem štěstí, že jsem se vůbec dostal zpátky do New Yorku. Vracel jsem se z Číny, kdybych letěl o den později, letiště by už nepřijímala. Stál jsem na střeše budovy, kde jsem bydlel, možná jen 1500 metrů od budov Světového obchodního centra, takže jsem měl čistý výhled na pád druhého z Dvojčat. To, co jsem zažil, byl opravdový šok. Jako když vás někdo poraní, ale vy ještě pořád tu bolest necítíte – jen jsem si uvědomoval, že už nic nebude jako dřív.“
Kuvajt, 1990. „V průběhu první války v Perském zálivu jsme jeli se skupinou fotografů kolem hořících naftových polí v al-Ahmadí a najednou na horizontu vidíme několik velbloudů snažících se uniknout tomu hroznému žáru a kouři. Až následně jsme se dozvěděli, že jsme se – my i velbloudi – pohybovali v minovém poli. Můžete mi věřit, že nás polila hrůza.“
Indie, asi 1992. „Už asi týden bylo téměř celé indické město Pórbandar pod vodou po monzunových záplavách. Pokoušel jsem se fotit z loďky, ale moc to nešlo. Jediný způsob, jak pořídit dobrou fotku, byl vstoupit do vody… A najednou vidím muže, jak na svých ramenou nese šicí stroj – to jediné, co mu zůstalo z krejčovské dílny. Shodou okolností si snímku všimla německá společnost vyrábějící šicí stroje, toho chlapíka dohledala a zaslala mu zcela nový.“