V severní Skandinávii, v tomto případě nad Tromsø, bývají polární záře dosti běžné. Při bouřlivější sluneční aktivitě ale nebeské divadlo může hostovat i v jižnějších šířkách a pak si na své přijdou také pozorovatelé v severní Africe| Zdroj: Babak Tafreshi Při mírném slunečním větru se na obloze rozzáří rozsáhlé difúzní oblouky. Lze je pozorovat celé hodiny| Zdroj: Babak Tafreshi Díky skleněným kopulím mohou vědci na Špicberkách pohodlně zkoumat světelné jevy. Už vědí, že tato zelená barva je výsledkem srážky elektronů s atomy kyslíku ve výšce nejméně 100 kilometrů| Zdroj: Babak Tafreshi V lednu 2012 se na obloze u norského města Tromsø objevila zvláště intenzívní a barvitá světelná show. Polární záře figurují v řadě severských mýtů – třeba coby duchové řádící na obloze po dobu nepřítomnosti Slunce| Zdroj: Babak Tafreshi Pomocí velkých radarových antén na Špicberkách vědci „odposlouchávají“ procesy, díky nimž na obloze vzniká polární záře: Jde o kolize částic v ionosféře, tedy v části atmosféry bohaté na částice s elektrickým nábojem – ionty| Zdroj: Babak Tafreshi
