Zlaté písky jako synonymum svobody aneb Něco málo o lezení na českých pískovcích
1
/
6
Přehled fotografií
Zavřít
Z výstupu na skálu Džbán v Adršpachu. Na písku je zakázáno používat magnezium. Tento bílý prášek vysušuje ruce, a tak se lezci nepotí a nekloužou.
|
Zdroj: Jiří Müldner
70. léta: začíná normalizace a hranice jsou ostře střežené. Skály jsou místem úniku před realitou.
|
Zdroj: Jiří Müldner
70. léta: chlapíci s dlouhými vlasy víkend co víkend vyrážejí do Adršpachu, Skaláku a jiných pískovcových měst.
|
Zdroj: Jiří Müldner
Současní skalolezci zdolávají „hlavu“ paní Starostové v Adršpašských skalách.
|
Zdroj: Jiří Müldner
Lezení po „hlavě“ Starosty, Adršpach. Pískovec je natolik měkký, že umožňuje živlům tvořit hotová umělecká díla.
|
Zdroj: Jiří Müldner
Lezení na písku je nebezpečné, náročné a svázané pravidly.
|
Zdroj: Jiří Müldner
Zavřít