Francie, země pro všechny smysly: Pochoutka s domem na zádech
3
/
9
Přehled fotografií
Zavřít
Mohutná žláza za hlavou na spodní straně nohy vylučuje sliz, po kterém plž klouže jako po másle. Nevadí mu žádné nerovnosti.
|
Zdroj: Michael Fokt
Šneci na farmě Denise Petita tráví den ve velkém výběhu pod stříškovitě narovnanými prkny, kde se skrývají před letním sluníčkem.
|
Zdroj: Michael Fokt
„Hlemýždi z farem jsou mnohem lepší než ti sbíraní v přírodě,“ zdůrazňuje šnečí farmář Denis Petit z vesnice Bernon.
|
Zdroj: Michael Fokt
Na většině farem nechovají obvyklé hlemýždě zahradní, kterým se tu říká „escargot de Bourgogne“, ale jejich větší příbuzné ze severní Afriky. My je známe pod názvem hlemýžď kropenatý, tady se nazývají „gros gris“.
|
Zdroj: Michael Fokt
Před zpracováním jsou hlemýždi čtyři dny v prodyšných bednách, aby se vyprázdnili. Pak se spaří horkou vodou, vyndají z ulit a odstraní se vnitřnosti.
|
Zdroj: Michael Fokt
S moderním velkochovem se začalo ve Francii až počátkem dvacátého století.
|
Zdroj: Michael Fokt
Francouzští mniši skladovali ve středověku hlemýždě ve sklepeních klášterů jako zásobu na hubené časy.
|
Zdroj: Michael Fokt
Snad nejrozšířenějším receptem jsou šneci po burgundsku – ve vlastní ulitě, kam kuchař jejich maso vrátí spolu s česnekem, máslem a petrželkou, a vše zapeče v troubě.
|
Zdroj: Michael Fokt
Šneci dokážou tykadla s očima na koncích zatáhnout dovnitř, jako když obracíte naruby prsty u rukavic.
|
Zdroj: Michael Fokt
Zavřít