Černoši, kteří měli nároky, odchází z dolu s výpovědí v ruce. Vlevo, ještě v kmenovém oblečení, přichází náhrada.|
Zdroj: Ernest Cole
Pokoj služebné. Noviny místo koberce, krabice od ovoce jako stůl i židle.|
Zdroj: Ernest Cole
Žáci se učí psát. Nákup nábytku pro černošské školy nebyl pro tehdejší vládu velkou prioritou.|
Zdroj: Ernest Cole
Cestování vlakem.|
Zdroj: Ernest Cole
Relokace z Eersterust do Mamelodi.|
Zdroj: Ernest Cole
Výběr správného vlaku bylo umění, protože často nebyly nijak označeny. A když už byly, značení bylo často chybné. Černochy přebíhající koleje pak čas od času přejel spěšný vlak.|
Zdroj: Ernest Cole
Piknik (1960).|
Zdroj: Ernest Cole
„Spíme, kde se dá. V kanalizaci, na smetišti, kdekoliv,“ přiznali chvějící se chlapci Coleovi poté, co je našel za chladného rána v parku.|
Zdroj: Ernest Cole
Lavičky byly pouze pro bílé, což bylo na každé z nich napsané. Lavičky pro černochy v Johannesburgu nebyly. Černoši seděli na obrubníku.|
Zdroj: Ernest Cole
Zadržení černoši, kteří byli nalezeni v oblasti města vyhrazené bělochům.|
Zdroj: Ernest Cole
Černošské děti žebrající o drobné. Procházející muž pro ně neměl pochopení.|
Zdroj: Ernest Cole
Okradený běloch.|
Zdroj: Ernest Cole
Přepážka pro "ne-Evropany".|
Zdroj: Ernest Cole
Železniční zastávka ve špičce.|
Zdroj: Ernest Cole
Služebné musely být k dispozici 24 hodin denně. Volno měly jen jedno odpoledne v týdnu.|
Zdroj: Ernest Cole