Zázrak
4
/
91
Přehled fotografií
Zavřít
Skútr Prase Čezeta (1957) „Je nesporné, že zájem o něj bude značný. Jako první skútr, který se bude u nás sériově vyrábět, má na domácím trhu pionýrskou úlohu,“ psalo se po premiéře Čezety 501 ve Světě motorů. Skútr (od konstruktéra Jaroslava Františka Kocha) přezdívaný prase se skutečně prosadil – v Československu i v kapitalistické cizině. V roce 1964 ho však byrokratický aparát označil za neperspektivní a jeho výroba byla ukončena. Dnes je vyhledávaným veteránem.
|
Zdroj: Archív
Kolo Favorit (1950) „Chceš-li vědět, co je dřina, kup si kolo Ukrajina, chceš-li letět jako šíp, kup si kolo Favorit,“ říkávalo se za socialismu. Favority se vyráběly od roku 1950 v nejrůznějších verzích, ty nejznámější a také nejdražší závodní speciály F1 se daly sehnat jen na zvláštní poukázky ČSTV a stály majlant. Například nová F1 vyšla na 4500 Kč, což byly minimálně dvě slušné měsíční výplaty.
|
Zdroj: Archív
Daniel Piršč: Váza filigrán (2002). Daniel Piršč umí vytvořit v porcelánu tak jemný dekor, že působí jako česká lidová krajka. Ačkoli váza vypadá jako umělecký artefakt, je sériově vyráběna pro český i zahraniční trh.
|
Zdroj: Archív
Franta Anýž: Stolní lampa (1930). Výtvarný umělec, precizní šperkař, cizelér a medailér, člen spolku Mánes Franta Anýž dokázal už za Rakouska-Uherska vybudovat velký uměleckoprůmyslový závod na zpracování kovů. Jako reakci na poptávku v důsledku elektrifikace později rozšířil nabídku svého podniku o malé série svítidel. Ta se úspěšně prodávají dodnes.
|
Zdroj: Archív
Jakub Berdych: Robot (2014). Zakladatelé Designbloku a značky Křehký Jana Zielinski a Jiří Macek v textu ke světelné prostorové vitráži Jakuba Berdycha, který vznikl pro výstavu v Mikulově, píší: „Zhmotněná esence secesní a modernistické historie, českého kubismu i futurismu naší současnosti.“
|
Zdroj: Archív
Jiří Brabec: Půllitr (1972). Z krýglů od sklářského výtvarníka Jiřího Brabce se za normalizace, ale ještě i v devadesátých letech minulého století pilo pivo skoro v každé hospodě. Půllitr připomínající obložení některých stanic metra A (ty mimochodem vznikaly také v první polovině sedmdesátých let) byl vyroben v Rudolfově huti.
|
Zdroj: Archív
Maxim Velčovský: Holínka (2004). Jedna z prvních známějších prací dnešního šéfdesignéra firmy Lasvit Maxima Velčovského (mimochodem šlo o jeho diplomku). Ikonická česká holínka odlitá z porcelánu se dočkala mnoha provedení.
|
Zdroj: Archív
JAN KAPLICKÝ: PŘÍBORY ZLÍN (2008). Příbory odkazují k legendárním československým stíhacím letounům Zlín a prvotně byly určeny výhradně k využití v letecké dopravě, na čemž designér Jan Kaplický údajně pevně trval. Kaplický je ve svém studiu Future Systems navrhl pro firmu Alessi. Sada příborů se dá koupit za 340 korun.
|
Zdroj: Archív
Miroslav Navrátil: Tramvajová sedačka (1959). Z křesílek založených na laminátové skořepině patří mezi nejznámější návrhy Miroslava Navrátila židle určená pro tramvaje Tatra T3. Laminátová židle v šedém a červeném odstínu už půlstoletí dokonale splňuje náročné podmínky městské hromadné dopravy. Sedačky, jež vyráběla firma Vertex, dnes patří k vyhledávaným sběratelským kusům.
|
Zdroj: Archív
ZDENĚK KOVÁŘ: NŮŽKY (1959) „Dnes už to bereme jako standard, ale dříve nebylo samozřejmé, aby nůžky měly ergonomický tvar, netlačily a padly do ruky,“ řekla loni u příležitosti nedožitých stých narozenin Zdeňka Kováře, kunsthistorička Lucie Šmardová serveru idnes.cz. Vsetínský rodák, designér a sochař, jenž se u Bati vyučil strojním a ručním ševcem, měl nebývalý záběr – kromě těchto nůžek a mnoha dalších předmětů navrhl taky třeba oblou karosérii Tatry 603.
|
Zdroj: Archív
Tomáš Rejmon: Závoďáci(2015). Dřevěná natahovací autíčka na pružinový pohon, 25×10×6 cm, dětské hračky a krásné artefakty. Dvě pružiny + kladka + zadní válcový díl = pohyb (autíčko se po natažení proti směru jízdy rozjede a pokračuje v jízdě díky prokluzu zadního dílu). Národní cena za studentský design, rok 2015. Na původní kolekci loni navázali vytunění Závoďáci 2.
|
Zdroj: Archív
Čechie-Böhmerland (1925). Čechie-Böhmerland ze Sudet byly nejdelší sériově vyráběné motocykly na světě. Jejich cena se dnes může vyšplhat až na několik miliónů. Konstruktér Albin Hugo Liebisch jich vyrobil kolem osmnácti set, zachovalo se jen pár stovek exemplářů.
|
Zdroj: Archív
Ladislav Sutnar: Mrož (1930). Malované repliky dřevěných soustružených hraček Slona, Nosorožce, Mrože a Velblouda (byly navrženy roku 1930) naplňují Sutnarovu koncepci moderního pojetí hračky: principy nových pedagogických postupů, abstraktní umění a původně zamýšlené levné průmyslové výroby. Hračky vznikly jako návrhy na objednávku Státního školského ústavu pro domácký průmysl a dočkaly se reedice; každou z nich pořídíte za cenu kolem tisíce korun.
|
Zdroj: Archív
Alois Metelák: Váza (po roce 1925). Někdy po roce 1925 navrhl Alois Metelák, žák Josipa Plečnika, tuto 45 cm vysokou vázu z kouřového broušeného skla. Tehdejší ředitel nové sklářské školy v Železném Brodě ve své tvorbě kladl důraz především na tvar a brus. Jeho objekty v artdecovém stylu se vyznačují tlumenou barevností skloviny, která Meteláka okouzlila ve Skandinávii.
|
Zdroj: Archív
Jiří Brabec: Zavařovačka Omnia (60. léta). Brali jsme je do ruky všichni, ale nikdy nás nenapadlo uvažovat o jejich autorství. K nejznámějším návrhům Jiřího Brabce patří nejen pivní půllitry a třetinky na limonádu, ale také Omnia sklenice (lahvičky na dětské přesnídávky) a v neposlední řadě pětilitrové láhve na okurky.
|
Zdroj: Archív
Radio Tesla Talisman 308U (1954). „Aerodynamický“ plastový rozhlasový přijímač, kterému se také říkalo Brusel či nádrž od motorky, vyrobil národní podnik Tesla. Autorem návrhu byl mladý designér Igor Didov. Talisman je dodnes ceněným zbožím na nejrůznějších aukcích.
|
Zdroj: Archív
Tramvaj T3 (1961). Tímto vozem vyvrcholila několikaletá spolupráce Tatry Smíchov s designérem Františkem Kardausem. S více než 14 000 „exempláři“ jde o nejpočetněji vyráběný kus tramvaje na světě. Může za to i na svou dobu progresívní design a použití nových materiálů, jako byly třeba plasty a sklolaminát. V dohledné době by měla po Praze jezdit updatovaná modrá „tétrojka“ T3 Coupé z dílny studia Anna Marešová design.
|
Zdroj: Archív
Let L-13 Blaník (1954–1956). Dvousedadlový kluzák šéfkonstruktéra Karla Dlouhého se poprvé vznesl v březnu roku 1956. Sériově se celokovový hornoplošný větroň vyráběl v Letu Kunovice do roku 1978, vzniklo přes 2600 kusů a mnoho dalších variant.
|
Zdroj: Archív
TELEFON T65 H (POLOVINA 60. LET). Telefon Tesla T65 H nahradil do té doby dominantní černé „bobky“. Přístroji se pro jeho funerální, protáhlý tvar říkalo „rakvička“. Odborníci spekulují, že k černo-bílému ladění mohl tvůrce inspirovat podobně barevně vyvedený automobil Bentley Silver Cloud.
|
Zdroj: Archív
Josef Gočár: Křeslo (1922). Masívní křeslo z tmavě mořeného dubu, světlého javoru a kůže navrhl architekt v roce 1922 jako trůn: kožené polstrování, kontrastní zdobení vykládaným dřevem, konstrukce promyšlená do nejmenšího detailu. Typické motivy obloučků řadí toto křeslo do stylu rondokubismus, české obdoby art deca, který reprezentují třeba i Gočárovy budovy Legiobanky a Anglobanky.
|
Zdroj: Archív
Michaela Tomišková a Jakub Janďourek: Bandasky (2014). Tradiční plechové bandasky na mléko, které si pamatujeme z dětství, zaujaly mladé designéry z pražského Studia DECHEM. Vznikla oceňovaná kolekce svítidel, dóz a váz nazvaná stejně jednoduše jako její inspirace. Projekt designérské dvojice Michaely Tomiškové a Jakuba Janďourka získal v roce 2014 cenu Czech Grand Design.
|
Zdroj: Archív
Ladislav Sutnar: Skleněný čajový servis (1935). Užitné předměty geniálního výtvarníka, novátora a významné postavy české meziválečné moderny Ladislava Sutnara jsou nesmrtelné. Jejich čistý vzhled a domyšlená praktičnost jsou dodnes doslova nepřekonatelné a stále ceněné. Například ceny Sutnarových nápojových souprav se v dražbách pohybují okolo 20 000 korun, jídelní soupravy se prodávají za dvojnásobek.
|
Zdroj: Archív
Stanislav Lachman: vysavač ETA Jupiter (1956). V roce 2007 byl Stanislav Lachman uveden jako historicky druhá osobnost do síně slávy Czech Grand Design. Dlouhá léta (1952–1971) působil ve Výzkumném ústavu Kovotechny, konstrukčního a vývojového ústavu pro národní podniky zaměřené na výrobu spotřebního zboží. Právě podnik Elektro-Praga Hlinsko pod svou značkou ETA uváděl na trh jeho mixéry, fény, žehličky nebo třeba právě tento vysavač.
|
Zdroj: Archív
Ladislav Žák: Křeslo Siesta (1930). Žákovo pérující trubkové křeslo Siesta z roku 1930 vyrobily pražské dílny Družstva Artěl. Splňovalo architektovy požadavky na moderní nábytek: „Lehkost, pružnost, jednoduchost konstrukce a tvaru, hygienická bezvadnost, levná výroba a pohodlí.“ Dnes by těch pár ocelových trubek a plátno jak ze spartakiádního lehátka stály 10 000–15 000 eur.
|
Zdroj: Archív
Miloš hájek: MIXÉR PRAGOMIX SPECIÁL (1955). Zpočátku nešel pragomix na odbyt. Důvod byl jednoduchý – hospodyňky prostě tenkrát nevěděly, k čemu se mixér používá. Pomohla až reklamní a edukativní kampaň – k pragomixu se například dávala kniha receptů. Přístroj, který navrhl Miloš Hájek, si tak cestu do socialistických domácností nakonec našel.
|
Zdroj: Archív
MAXIM VELČOVSKÝ: MÍSA REPUBLIKA (2017). Mísa Heimweh (touha po domově) původně vznikla již jako součást diplomové práce Maxima Velčovského. Inspirace pochází ze série ikonických váz Alvara Aalta ze třicátých let, které se staly symbolem finské národní identity. Na rozdíl od Aalta se však Velčovský rozhodl pro topografickou abstrakci, která je přímým odkazem na českou státnost.
|
Zdroj: Archív
Radim Babák: Sofa sss! (2000). Moderní čalouněná sedačka: dřevěná kostra, pryžtextilní popruhy, polyuretan, nesnímatelný a výrazně barevný potah. Nerozkládací pohovka; průniky přísných linií základních geometrických forem, zachování všech funkčních hodnot. Navrhl Radim Babák (Hipposdesign) jako diplomku na UMPRUM, vyrábí luhačovická rodinná firma mminterier.
|
Zdroj: Archív
Olgoj Chorchoj: Sáně pro Ton (2010). Sáňky od studia Olgoj Chorchoj, které úzce spolupracuje s firmou Ton. Ohýbané dřevo našlo své nejlepší a nejradostnější uplatnění. „Letošní zima by měla být sněhově bílá, abyste si tento krásný designérský kousek stihli užít,“ pravil v době vzniku sání reklamní text.
|
Zdroj: Archív
Libuše Niklová: Černý kocour (1963). „Maminka pracovala s éterickým materiálem, jako je vzduch; proto se design tak liší od hraček třeba ze dřeva nebo z kovu. Duší té hračky je vzduch, váš dech,“ řekl o nafukovacích hračkách Libuše Niklové její syn Petr Nikl u příležitosti výstavy 200 dm3 dechu. Mezi její nejznámější kousky, jež „vychovaly“ generace Čechů, patří tento černý kocour.
|
Zdroj: Archív
Adolf Matura: Nápojová souprava (kolem roku 1960). Adolf Matura se zapsal do dějin českého designu mnohými realizacemi v oboru užitkového skla, které dodnes neztratily nic ze své aktuálnosti a originality. Za svou nadčasovou limonádovou soupravu, sestávající z barevné karafy a čirých sklenek, získal v roce 1960 zlatou medaili na Trienále v Miláně.
|
Zdroj: Archív
Jawa 250 Kývačka (1954). Po celosvětovém úspěchu Jawy 350 Pérák (1946) přišla na řadu populární kývačka. Motocykl, který vznikl v týmu pod vedením Josefa Jozífa, se prodával do 120 zemí světa.
|
Zdroj: Archív
Olgoj Chorchoj: hodinky Prim (20. století/2009). Když klasické primky dostali do rukou u Olgojů Chorchojů, zamysleli se a vznikl tvar inspirovaný původní lidovou krásou. Dnes je nabízejí třeba v prestižních Moss Gallery New York, Vessel London, Conran Shop Paris, Frozen Fountain Amsterdam či Caterina Tognon Venice.
|
Zdroj: Archív
Stolek květinový UP závody (1933). Produkce brněnských Spojených uměleckoprůmyslových závodů znamenala podle knihy Design v českých zemích 1900–2000 „převrat v bydlení“. Nábytek firmy (u jejíhož zrodu stál třebíčský rodák Jan Vaněk) z tohoto období dodnes patří mezi předměty sběratelského zájmu – u nás i v zahraničí.
|
Zdroj: Archív
Vila Tugendhat z Merkuru (2015). Kovové díly, kolečka, šroubky a matičky. Kdo by neznal Merkur, zřejmě nejznámější českou stavebnici, která se prodává už od poloviny dvacátých let 20. století. A kdo by neznal brněnskou vilu Tugendhat, postavenou během let 1929 a 1930 podle návrhu Ludwiga Miese van der Rohe. Tyhle dvě ikony před pár lety propojil Michal Pražský do pilotního dílu projektu Merkur Architekt.
|
Zdroj: Archív
TV LOTOS (1961). Když jsme bez dechu sledovali zlaté mexické opojení Věry Časlavské na olympiádě v roce 1968, dobré polovině z nás to umožňoval tehdy nesmírně populární televizor Lotos z dílen Tesly Pardubice. Jakkoli to zní neuvěřitelně, byl opatřen dálkovým kabelovým ovládáním, které bylo ovšem pouze na okrasu, neboť v té době Československá televize vysílala pouze jeden program.
|
Zdroj: Archív
Slovenská strela (1936). Legendární čtyřnápravové soupravy pod výrobním označením M 290.0 (Tatra 68) byly vyrobeny pouze ve dvou exemplářích. Po svém nasazení na trať v roce 1936 díky provozní rychlosti 130 km/h zkrátily čas přepravy mezi Prahou a Bratislavou o celou hodinu. Celková řádná jízdní doba, i díky tomu, že bylo poprvé v Československu použito motorového pohonu namísto parního, se zkrátila na 4 hodiny a 18 minut. Překonána byla až začátkem 21. století.
|
Zdroj: Archív
Milan Pekař: Váza krystalická (2015). Milan Pekař se inspiroval starým Egyptem, protože právě zde byly objeveny nejstarší hrnčířské výrobky, někdy také přezdívané jako fajánsové. Svůj název vyfasovaly podle pasty, jež se používala pro vytvoření barevného dekoru. Ve starověku a později středověku se i přes horší přístup k surovinám rodily glazurované výrobky vysokých kvalit. „Bylo to dáno především soustředěnou prací několika generací a kontinuitou dílen, o kterou jsme dnes bohužel přišli,“ říká Pekař.
|
Zdroj: Archív
RENÉ ROUBÍČEK: VÁZA (1972). Legenda českého skla nerozlišovala mezi drobným a monumentálním. Pouhé dva roky po Světové výstavě 1970 v Ósace, kde Roubíček ohromil svou vstupní rozměrnou skleněnou plastikou Mrak, navrhl tuto nádhernou vázu.
|
Zdroj: Archív
Zetor 25 (1946). Přes šedesát procent traktorů Zetor 25 „oralo brambor“ mimo hranice Československa. I proto se do roku 1961 vyrobilo úctyhodných 158 570 kusů. Pro Zbrojovku Brno tento model zkonstruoval tým pod vedením Františka Musila.
|
Zdroj: Archív
Jana Štefková: Venuše (2013). Různě dekorované Věstonické venuše, poseté květy i s „vytetovanými“ bikinkami nebo jednodílnými plavkami, odkazují jak na nejstarší keramickou památku nalezenou na našem území, tak na lidové ornamenty a cibulákové vzory a barvy. Designérka, tehdy ještě pod jménem Kábrtová, v klauzuře vybídla „k novému pohledu na tradiční úděl ženského bytí“.
|
Zdroj: Archív
Jan Plecháč: Drátěné křeslo (2010). Jan Plecháč chtěl původně navrhovat čalouněný nábytek. Časem jej napadlo postupně čalounění odstraňovat, až zůstal pouze u drátěné konstrukce. „U těch mých dráťáků se mi líbí, že najednou vezmete Ludvíka nebo Hoffmana či Rietvelda a přenesete je na zahradu, v níž by nikdy nemohli existovat, neboť by se za týden křesla rozpadla.“ Za kolekci sedacího nábytku Icons získal mladý designér významná ocenění.
|
Zdroj: Archív
MY DVĚ: Princezna (2017). Monika Matějková a Veronika Watzková jsou krásné ženy, co to umějí se šmirglem i se soustruhem. Před dvěma lety založily studio MY DVĚ. Zmrzlinkově růžová dřevěná princezna je nejkrásnější z jejich hraček z přírodních materiálů, jež v posledních měsících hodně cestují po výstavách, kde „boří hranice mezi dětstvím a dospělostí“.
|
Zdroj: Archív
Lucie Koldová: Muffins závěsné světlo pro Brokis (2010). Sérii závěsných foukaných světel Muffins vytvořila pro českou sklářskou firmu Brokis Lenka Klodová (společně s Danem Yeffetem). Právě její lampy si v roce 2011 vybrala značka Yves Saint-Laurent do televizní reklamy na svou novou pánskou kolekci.
|
Zdroj: Archív
Jindřich Halabala: Křeslo H70 (1931). Architekt a designér Jindřich Halabala působil ve Spojených uměleckoprůmyslových závodech téměř dvacet let až do roku 1946. Za tu dobu navrhl několik desítek kusů nábytku. Mezi jeho nejznámější práce patří toto polohovací křeslo.
|
Zdroj: Archív
Milan Pekař: Váza krystalická (2015). Milan Pekař se inspiroval starým Egyptem, protože právě zde byly objeveny nejstarší hrnčířské výrobky, někdy také přezdívané jako fajánsové. Svůj název vyfasovaly podle pasty, jež se používala pro vytvoření barevného dekoru. Ve starověku a později středověku se i přes horší přístup k surovinám rodily glazurované výrobky vysokých kvalit. „Bylo to dáno především soustředěnou prací několika generací a kontinuitou dílen, o kterou jsme dnes bohužel přišli,“ říká Pekař.
|
Zdroj: Archív
Dálník (1938). Ani auto, ani motorka. Nebo naopak obojí? Tzv. kabinový motocykl vymyslel geniální moravský konstruktér a zkušební pilot Jan Anderle už na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století. Anderleho později věznilo gestapo i komunisté, to mu však nezabránilo dál svůj dálník vylepšovat… Zemřel v roce 1982 ve Francii.
|
Zdroj: Archív
Jaroslav Brychta: Železnobrodské figurky (1928). Vznik hutnických figurek, k nimž inspirovala profesora železnobrodské sklářské školy Jaroslava Brychtu produkce sklářů z italského Murana, se datuje do roku 1928. Jejich výroba vyžadovala dokonalou souhru skláře pracujícího u sklářské pánve s figurkářem připravujícím na kahanu další součásti propracovaného díla, ať už šlo o ruce, hlavu, nebo mnoho dalších důležitých detailů.
|
Zdroj: Archív
Olgoj Chorchoj: Kříž (2001). Ikonické svítidlo pražského studia Olgoj Chorchoj, tedy Michala Froňka a Jana Němečka, dlouholetých vedoucích ateliéru na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, oslovuje dodnes. V roce 2016 bylo jedním z centrálních objektů na jejich retrospektivní výstavě v Moravské galerii Brno.
|
Zdroj: Archív
Václav Cígler: Obklad prostoru stanice metra Náměstí Republiky (1983). Václav Cígler vytvořil pro vestibul stanic metra Náměstí Republiky tři skleněné stély, jež byly odstraněny při přestavbě průchodu stanice kvůli napojení na obchodní dům Paladium a přesunuty do neveřejných prostorů manažerského vedení obchodního domu. Skleněné obklady na stěnách tunelu za kolejištěm ve stejné stanici byly poškozeny a zničeny při povodni. Naštěstí se je podařilo z větší části obnovit. (Zdroj: Vetřelci a volavky)
|
Zdroj: Archív
Matěj Polách: Fin Whale (2011). „Nemilosrdným ničením přírody lidé vyhubí tvory, kteří obývali Zemi po tisíce až milióny let. Proto jsem se rozhodl vytvořit portrét a zároveň pomník jednoho z největších tvorů na Zemi,“ komentuje svou 35 centimetrů dlouhou velrybu (přesněji plejtváka myšoka) za necelých 20 000 korun třicetiletý produktový designér, jinak též autor elegantních bílých kávových a čajových servisů.
|
Zdroj: Archív
Klára Šumová, Michal Bačák: Naše květena (2015). Každá ze sedmi váz kolekce Naše květena v designu Kláry Šumové a s ilustracemi Michala Bačáka je inspirována jinou květinou a je také určena pro jinou květinu: tulipán, růži, pivoňku, slunečnici, luční kvítí, fialky, květy plovoucí na hladině.
|
Zdroj: Archív
Aero L-39 Albatros (1968). Proudový podzvukový cvičný (a lehký bojový) letoun vyvinul v šedesátých letech minulého století v československém Aeru Vodochody hlavní konstruktér Jan Vlček. Letadlo spolehlivé, jednoduché, nenáročné na obsluhu a krásné poprvé vzlétlo 4. listopadu 1968 a do konce 80. let se stalo jedním z nejrozšířenějších proudových letadel na světě.
|
Zdroj: Archív
František Lachman: Žehlička ETA 211 (konec 60. let). Žehlička ETA 211 měla ve své době největší žehlicí plochu na světě. Revoluční bylo také to, že se dala pohodlně odstavovat na bok, na svou nejdelší stranu. Její autor Stanislav Lachman měl na svém kontě přes dvanáct set návrhů průmyslových výrobků, z nichž tři čtvrtiny se realizovaly.
|
Zdroj: Archív
Jiří Šuhájek: Samurajové(2006 – stříbrný, 2008 – zlatý). Zlatý samuraj, čtyři a půl metru foukaného skla na kovové konstrukci, dnes bydlí u sběratele umění v Pekingu. Vysokých samurajských plastik z hutního skla ovšem pětasedmdesátiletý, původem pardubický sklářský výtvarník Jiří Šuhájek vysochal víc, třeba ještě třímetrového stříbrného.
|
Zdroj: Archív
Tatra 87 (1937). Tahle legendární tatrovka uměla jet až 160 km/h. Proslavili ji hlavně cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka. The New York Times vyhlásily vůz navržený Erichem Übelackerem a Hansem a Erichem Ledwinkovými „sběratelským autem roku 2010“.
|
Zdroj: Archív
Věra a Vladimír Machoninovi: Otočná křesla pro Thermal (1964). Známý betonový hotel v Karlových Varech (realizovaný v letech 1967–1977), jenž dokáže být zároveň brutalistickým skvostem a bramborou v bonboniéře, získal od významné architektonické dvojice i tyto otočné ušáky, navržené roku 1964. Jak dobře vědí návštěvníci filmového festivalu, různé typy křesel s kulatými sedáky a různou výškou opěráků zdobí hotel dodnes.
|
Zdroj: Archív
Jiří Pelc: Bohemia cobalt (2006). Architekt a designér Jiří Pelc se zasloužil o to, že legendární cibulák neskončil ve vitrínách našich babiček. Aby si tahle porcelánová klasika našla cestu také do domácností mladých lidí, přenesl dekor elegantně na moderní jídelní soupravy. Vznikla tak zdařilá řada Bohemia, která získala certifikát od Design centra České republiky jako vynikající výrobek roku 2006.
|
Zdroj: Archív
René Roubíček: Lustr And Why Not! (2011/2012). Firma Lasvit slavila začátkem desetiletí v New Yorku úspěch se světelným objektem And Why Not! (A proč ne!), jehož autorem je ikona českého sklářství René Roubíček, světově proslulý vizionář, jenž svého času významně ovlivnil české expozice na výstavě Expo 58. Jeho lustr fascinuje i tím, že umí vyvolat dokonalou iluzi blesku.
|
Zdroj: Archív
Anna Marešová: Sada erotických pomůcek Whoop.de.doo (2011). Anna Marešová si jako předmět své diplomové práce vybrala vskutku neobyčejné, intimní téma. Řekla tehdy: „Chtěla jsem vytvořit ideální design, který ukáže, že i erotická pomůcka může působit lehce, elegantně a zároveň něžně.“ V roce 2011 získala za soupravu Národní cenu za studentský design a v roce 2013 byl na trh uveden první produkt z řady – Venušiny kuličky, které fungují také jako pomůcka na posílení pánevního dna.
|
Zdroj: Archív
Jan Kloss a Jakub Korouš: Botas 66 (2009). S novým designem dříve slavných botasek přišli v roce 2008 v rámci školního projektu na UMPRUM studenti designu Jan Kloss a Jakub Korouš. Vyhráli s ním první cenu v soutěži European Design Awards (ED-Awards). V roce 2009 pak společně se značkou Botas uvedli první společné kolekce.
|
Zdroj: Archív
Kaplanova turbína (1919). Profesor brněnské techniky Viktor Kaplan vynalezl roku 1919 vodní turbínu, která je nejen axiální, přetlaková, dobře regulovatelná, složitá a drahá, ale také krásná. A účinnější než dříve používaná Francisova turbína. Úspěšně se vyvážela do světa.
|
Zdroj: Archív
Helena Patelisová: Žralok a Raketa (2017). Dvě porcelánové figurky (chybí ještě Muchomůrka) z kolekce Maskoti od absolventky fakulty umění a designu ústecké UJEP, jedné ze dvou členek pražského Studia Wrinkle. Křehký, poetický sběratelský design. Futuretro, dialog fragmentů historie s dnešním světem. Figurky představují autorku v kostýmech, které jsou „zčásti maskou, zčásti brněním, zčásti nádobou plnou sentimentu“.
|
Zdroj: Archív
Škoda 1000 MB (1964). Jde o první škodovku s motorem vzadu a také o první velkosériově vyráběný vůz mladoboleslavské automobilky. „Embéčko“ nebo taky „embaso“ se původně mělo jmenovat Favorit, označení 1000 MB údajně naráží na tisíciletou historii města Mladá Boleslav a také na objem motoru, lidová tvořivost si to ale překládala jinak – jako „1000 Malých Bolestí“. Za to ale tvůrce stylové karosérie Jan Žáček tak úplně nemůže.
|
Zdroj: Archív
František Vízner: Mísa Kapka (1971). V roce 1967 přišel do hutě ve Škrdlovicích sklářský umělec František Vízner. Stal se iniciátorem nových technologických postupů a tvarových pojetí produktů. Potvrdil význam bezprostředních vazeb mezi výtvarníkem a sklářem, když rozvedl způsob částečného ponořování rozpracovaného tvaru do jinobarevné skloviny.
|
Zdroj: Archív
Klára Šumová: Láska (2009). Stolní lampa Láska od holešovické designérky Kláry Šumové vyrůstá přímo ze surového kmene jedle nebo borovice. Má ztělesňovat proces evoluce a představit dřevo v jeho různých fázích zpracování. Podstavec je z neopracovaného kmene, přechází do vysoustružené barokní křivky podnože, na niž shlíží papírové stínidlo.
|
Zdroj: Archív
Zorya: Eliáš (2011). Daniel Pošta a Zdenek Vacek s každoroční pravidelností překvapují volbou materiálů, užitím techniky a přístupem zpracování. Za nejoriginálnější se dá prohlásit jejich práce Eliáš, lustr, který vznikal krystalizací kamence na již připravených ramenech původní konstrukce. Jméno nese po zakladateli dnes už neexistující kamenošedovské továrny Eliasi Palmem.
|
Zdroj: Archív
František Vízner: Nápojové sklo BOMMA (2012). František Vízner, mimo jiné autor svítidel na Nové scéně Národního divadla či lustru v budově Parlamentu České republiky, navrhoval zejména tvary a modely u výrobků z lisovaného skla (například u nápojových sklenic). V 70. letech působil v dnes již zaniklé sklárně ve Škrdlovicích jakožto hlavní výtvarník. Vybraná kolekce byla navržena pro firmu BOMMA, která na trhu působí od roku 2012.
|
Zdroj: Archív
Kytara Resonet Grazioso (1954). První česká elektrická kytara z masívu. Od roku 1954 ji vyráběli v Dřevokovu Blatná – na tělo zřejmě používali stejný materiál, z něhož zde dělali nábytek (mj. buk a jasan). Pro export nesla kytara Resonet Grazioso označení Futurama a hráli na ni také George Harrison, Eric Clapton či Jimmy Page. Jeden z jejích konstruktérů, Josef Růžička, měl dceru Jolanu, po níž v roce 1960 pojmenoval nový typ kytary.
|
Zdroj: Archív
Vratislav Šotola: Bílá váza (1962). Sklo Vratislava Šotoly tvořilo součást prestižních kolekcí, jež reprezentovaly Československo na mezinárodních výstavách, včetně Expa 1958 v Bruselu a v Montrealu 1967. Reedice této opálové vázy z roku 1962 byla vyrobena pro firmu Křehký, některé jeho další návrhy oprášila a vyrobila BOMMA.
|
Zdroj: Archív
Bořek Šípek: Lustr Galaxy Luminia (2013). Pestrobarevný lustr, který vyrobil Bořek Šípek (v letech 1992–2002 působil jako hlavní architekt Kanceláře prezidenta republiky) pro Lasvit, byl představen na Salone del Mobile v italském Miláně v roce 2013.
|
Zdroj: Archív
PSACÍ STROJ CONSUL 203 (1969). „Romantika byla v tom, že jste měla něco, co jste ovládla. Kdežto u počítače mám pocit, že ovládá on mě,“ vzpomíná na psací stroj spisovatelka Eva Kantůrková, které estébáci její oblíbený consul zabavili hned dvakrát. Podotýkáme, že se bavíme o spisovatelském pravěku. Výroba psacích strojů na konci 20. století téměř skončila. Úplně poslední prý vyrobila indická firma Godrej a Boyce v dubnu 2011 v Bombaji.
|
Zdroj: Archív
Jerry Koza: Kotrmelec (2002). „Je to houpací křeslo, barovka, nebo židle s područkami?“ kladl si otázku Jerry Koza. A hned si na ni odpověděl: „Je to multifunkční stolička, ale i objekt na hraní! Radostí je, že si na ní hrají i dospělí.“
|
Zdroj: Archív
Autokar Š706 RTO (1958). Říkalo se mu vajíčko, okurka nebo knedlík. Designér-inovátor Otakar Diblík navrhl v národním podniku Karosa luxusní speciální verzi tohoto autobusu pro bruselské Expo 58: prosklená karosérie, nová sklápěcí sedadla, kuchyňka a toaleta, dokonce i malá televize z Tesly v něm našla místo. Lidovější varianta se vyráběla mezi lety 1958 a 1972, vzniklo přes 15 000 kusů.
|
Zdroj: Archív
Jan Kotík: Váza s rudým středem (1956). Člen Skupiny 42, malíř a grafik Jan Kotík, utíkal v padesátých a šedesátých letech minulého století od komunisty nenáviděné abstrakce ke sklářské tvorbě, jíž se věnoval v letech 1949–1967. Dodnes jsou ceněny zvláště jeho vázy. Série s rudým středem vznikla kolem roku 1956 ve sklárně Borské sklo v Novém Boru.
|
Zdroj: Archív
Olgoj Chorchoj: Rybička Mikov (začátek 20. století/2018). Staré a nové, nové a staré, to je příběh sportovní obuvi Botas, hodinek Prim nebo tohoto nožíku – „rybičky do každé rodiny“ – od Mikova z Mikulášovic. Znovuzrozený Mikov oslovil studio Olgoj Chorchoj, a to před třemi lety představilo nový nůž, za nějž vyhrávalo, kde mohlo, mimochodem také na Designbloku. Letos na svou práci Olgojové Chorchojové navazují, představí novou rybičku pro Mikov.
|
Zdroj: Archív
Cvičky. Lehká sportovní obuv, kterou u Bati sekali jako Baťa cvičky. Mimochodem zlínské závody prý do značné míry přejaly design klasické japonské obuvi známé pod názvem Uwabaki.
|
Zdroj: Archív
Kabelkový tranzistor Mír (1961). Tesla 2800B-2 Mír v exportní verzi pod názvem Comet-9 Commodore byla přímým nástupcem modelu Tesla 2800B T58 z let 1958–1960. Jde o předzvěst rozjetých šedesátých let. Z rozhlasových stanic Vltava a Praha vám vyhrávaly hity Karla Gotta nebo Yvonne Přenosilové, a pokud jste tento tranzistor vlastnili, byli jste dokonale in. Jen na náhradní baterky jste nesměli zapomenout – dle pamětníků vydrželo toto rádio na jednu sadu pouhou hodinku.
|
Zdroj: Archív
Vratislav Šotola: Půllitr (1981). Pivní sklenice podle návrhu Vratislava Šotoly vyšly ze závodu Sklo Union Rosice. Po letech známému sklářskému návrháři (a jeho kolegovi Jiřímu Brabcovi, jenž navrhl půllitry s kruhovými prolisy) vysekl poklonu autor designu PET lahví Mattoni Jan Čapek: „Teď už jsou tyhle půllitry klasikou, ale když s nimi autoři přišli, byl to moderní přístup se současným tvaroslovím.“ Na aukru k mání za 390 korun.
|
Zdroj: Archív
Antonín Procházka: Křeslo (1919). Křeslo z černě mořeného dubu vypadá, jako by bylo navrženo pro královnu – a taky že ano, malíř a autor návrhů nábytku ho podle vlastní skici z let 1911–1914 vytvořil roku 1919 pro herečku Ninu Balcarovou. Rafinované křeslo se dobře hodí k Procházkovu taburetku z roku 1910 stejné barvy a materiálu.
|
Zdroj: Archív
Milan Chlíbec: Servis pro Ditmar Urbach (počátek 60. let). Nejznámější servis později dlouholetého šéfa keramické dílny na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové Milana Chlíbce. V černo-bílé, modrošedé a zelenkavé variantě byl vyráběn v národním podniku Spojené keramické závody Teplice (SPOJKER).
|
Zdroj: Archív
Milan Knížák: zebra s ovály (70.–80. léta). Záběr činnosti Milana Knížáka, člena mezinárodního hnutí Fluxus, je téměř nekonečný. Když se v sedmdesátých a osmdesátých letech ocitl na seznamu režimu nepohodlných umělců, uchýlil se k navrhování nábytku. Z jeho ateliéru vyšla pozoruhodná kolekce založená na asymetrii a hravosti.
|
Zdroj: Archív
Adolf Matura: Konvice Simax (70. léta). Asi v každé české domácnosti naleznete varnou konvici ze sklárny Kavalier. V sedmdesátých letech ji v rámci celého nápojového souboru navrhl Adolf Matura z varného skla Simax, nerezu a plastu. Revolučnost spočívala v její výrobě na plně automatizované lince. Konvice se stala úspěšným vývozním artiklem a dodnes se vyrábí v nezměněné podobě v mnohamiliónových sériích.
|
Zdroj: Archív
MAGNETOFON SONET DUO (1961). „… Naštěstí doktor Hedvábný nosí vždy u sebe svůj oblíbený magnetofon Sonet Duo, a proto máme na věky zachycen onen historický liptákovský výbuch, prosím o jeho spuštění.“ Jak vidno, první český komerčně úspěšný kotoučový magnetofon se dostal i do „cimrmanovského“ semináře. Robustní, elektronkový, a přesto spolehlivý přístroj uměl nahrávat zvuk z televizoru, disponoval i mikrofonem, ale hlavně – jako úplné novinky přehrával v 60. letech semaforské, Goťákovy i olympické hity. A že jich bylo…
|
Zdroj: Archív
Antonín Tomášek: Surikata (2006). „Design se dá využít i zneužít. Svým způsobem je to klíč, jak na sebe upozornit,“ tvrdí autor porcelánové Surikaty Antonín Tomášek
|
Zdroj: Archív
deFORM: Koski (2016). Hra Koski, která si hraje s pojmem „rozšířená realita“ (jde o spojení virtuální a fyzické hry), vznikla jako diplomová práce Václava Mlynáře na proslulé londýnské Royal College of the Art. Mlynář pak v Londýně rozjel se svým společníkem Jakubem Pollágem start-up KOSKI Limited Company. Nakonec vše skončilo happy endem a deForm se v loňském roce stali hlavními laureáty Cen Czech Grand Desing.
|
Zdroj: Archív
Zdroj: Archív
Zdroj: Archív
Škoda Felicia (1959). První a vlastně jediný poválečný sériově vyráběný kabriolet automobilky Škoda. S jeho výrobou se začalo v roce 1959 a do roku 1964 spatřilo světlo světa patnáct tisíc kusů tohoto elegantního vozu.
|
Zdroj: Archív
Jiří Pelcl: Lžička Anežka (1994). Čajová lžička, která vypadá jako spermie. Není to krásné? Několik Anežek se dokonce dostalo na obal monografie uznávaného designéra Jiří Pelcl × design, subjective × objective.
|
Zdroj: Archív
Ludvika Smrčková: Paříž (1935—1937). Nápojový set Paříž vznikal mezi lety 1935 a 1937. Hladké, jednoduché broušené nádoby navržené přední a velmi plodnou sklářskou výtvarnicí, grafičkou a malířkou vyrobili skláři v Rücklově sklárně v Nižboru. Ludvika Smrčková získala řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné Grand Prix na Světové výstavě v Paříži v roce 1937.
|
Zdroj: Archív
Zbyněk Hřivnáč: Křeslo Praha (1980). V kožených křeslech od uznávaného interiérového designéra Zbyňka Hřivnáče si s největší pravděpodobností pohověli jak komunističtí papaláši, tak třeba čeští fotbaloví reprezentanti. Ještě před tím, než byl Hotel Praha v roce 2014 zbourán.
|
Zdroj: Archív
Zavřít