Mixér

6/11
Přehled fotografií
Zavřít
  • Dílo týdne: Richard Štípl Finále. Instalaci Finále popisuje v Praze žijící padesátiletý sochař, který umění vystudoval v emigraci v kanadském Ontariu, jako „pohled do světa vyskládaného z různých příběhů – každá socha má ten svůj, vlastně jde svým způsobem o zúčtování“. Sochy Richarda Štípla, stejně jako projekce a malby Josefa Zlámala, můžete vidět od minulého týdne na výstavě East of Eden v Museu Montanelli na Malé Straně.
    Dílo týdne: Richard Štípl Finále. Instalaci Finále popisuje v Praze žijící padesátiletý sochař, který umění vystudoval v emigraci v kanadském Ontariu, jako „pohled do světa vyskládaného z různých příběhů – každá socha má ten svůj, vlastně jde svým způsobem o zúčtování“. Sochy Richarda Štípla, stejně jako projekce a malby Josefa Zlámala, můžete vidět od minulého týdne na výstavě East of Eden v Museu Montanelli na Malé Straně.| Zdroj: Archív
  • Libeňské bohyně. Bestseller Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně nemá jednoznačnou pověst. Vedle převládajícího nadšení jsem (Erml) zaznamenal názory, že se jedná o silně přeceněnou prózu, literárně nezáživnou. Stejný osud patrně potká dramatizaci režiséra Michala Langa v Divadle pod Palmovkou. Poctivá i nápaditá režijní práce až příliš respektuje komplikovanější časovou strukturu předlohy. Nebýt projekce letopočtů, divák by v příběhu zabloudil. Jediné, na čem se ale jistě všichni shodnou, je mimořádný herecký výkon Terezy Dočkalové.
    Libeňské bohyně. Bestseller Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně nemá jednoznačnou pověst. Vedle převládajícího nadšení jsem (Erml) zaznamenal názory, že se jedná o silně přeceněnou prózu, literárně nezáživnou. Stejný osud patrně potká dramatizaci režiséra Michala Langa v Divadle pod Palmovkou. Poctivá i nápaditá režijní práce až příliš respektuje komplikovanější časovou strukturu předlohy. Nebýt projekce letopočtů, divák by v příběhu zabloudil. Jediné, na čem se ale jistě všichni shodnou, je mimořádný herecký výkon Terezy Dočkalové. | Zdroj: Archív
  • Výrok týdne: Zeman? Zrádce Havlova odkazu. „Jeho osobu a jeho chování považuju za zradu odkazu Václava Havla. Kdyby jeho jednání bylo nějak opodstatněné, budiž, ale připadá mi jako člověk velmi hloupý, bez kulturního rozhledu, podlézající Rusku i Číně. Miloš Zeman dnes a denně svými výroky a jednáním popírá zásadní hodnoty, které bychom se měli snažit uchovávat, a ne je jako on pošlapávat. Nechápu, jak si ho mohla většina vás Čechů zvolit za svého prezidenta – nějak si neumím představit, proč o něm smýšlejí dobře.“ Liao I-wu, čínský spisovatel (mj. Hovory se spodinou a Kulky a opium) a disident, na plzeňském Světě knihy několikrát zopakoval, co si myslí o Miloši Zemanovi. Výše uvedený výrok pronesl v rozhovoru s Reflexem.
    Výrok týdne: Zeman? Zrádce Havlova odkazu. „Jeho osobu a jeho chování považuju za zradu odkazu Václava Havla. Kdyby jeho jednání bylo nějak opodstatněné, budiž, ale připadá mi jako člověk velmi hloupý, bez kulturního rozhledu, podlézající Rusku i Číně. Miloš Zeman dnes a denně svými výroky a jednáním popírá zásadní hodnoty, které bychom se měli snažit uchovávat, a ne je jako on pošlapávat. Nechápu, jak si ho mohla většina vás Čechů zvolit za svého prezidenta – nějak si neumím představit, proč o něm smýšlejí dobře.“ Liao I-wu, čínský spisovatel (mj. Hovory se spodinou a Kulky a opium) a disident, na plzeňském Světě knihy několikrát zopakoval, co si myslí o Miloši Zemanovi. Výše uvedený výrok pronesl v rozhovoru s Reflexem.| Zdroj: Archív
  • Bez hitu do popu nelez. Americká zpěvačka a herečka Charlyn Marshallová, známá jako Cat Power, vydá v říjnu po šesti letech nové album Wanderer. To nevyjde u jejího dosavadního vydavatelství Matador, ale pod značkou Domino. Zpěvačka se nechala slyšet, že ke změně se rozhodla poté, co byla vydavatelem nucena k větší hitovosti a produ­centským zásahům, které „by z ní udělaly další Adele“. Milým paradoxem je, že album nakonec bude obsahovat společnou skladbu s Lanou Del Rey.
    Bez hitu do popu nelez. Americká zpěvačka a herečka Charlyn Marshallová, známá jako Cat Power, vydá v říjnu po šesti letech nové album Wanderer. To nevyjde u jejího dosavadního vydavatelství Matador, ale pod značkou Domino. Zpěvačka se nechala slyšet, že ke změně se rozhodla poté, co byla vydavatelem nucena k větší hitovosti a produ­centským zásahům, které „by z ní udělaly další Adele“. Milým paradoxem je, že album nakonec bude obsahovat společnou skladbu s Lanou Del Rey. | Zdroj: Archív
  • Vtip týdne (PODLE MARKA DOUŠI). Jsou různé cykly. Jdou rok za rokem, měsíc za měsícem. Některé se zkracují a mění. Třeba docela osvědčený, čtyřtaktní (jaro, léto, podzim, zima), zdá se být nahrazován dvoutaktním. Léto, zima. A potom je tu ráno, den a noc, který lze taky nahradit. Ten rytmus určují drogy, konkrétně kafe. Takže je to kafe, kafe, kafe... Obrázek, který může tento oblíbený cyklus ilustrovat, nakreslil Christoph Niemann.
    Vtip týdne (PODLE MARKA DOUŠI). Jsou různé cykly. Jdou rok za rokem, měsíc za měsícem. Některé se zkracují a mění. Třeba docela osvědčený, čtyřtaktní (jaro, léto, podzim, zima), zdá se být nahrazován dvoutaktním. Léto, zima. A potom je tu ráno, den a noc, který lze taky nahradit. Ten rytmus určují drogy, konkrétně kafe. Takže je to kafe, kafe, kafe... Obrázek, který může tento oblíbený cyklus ilustrovat, nakreslil Christoph Niemann.| Zdroj: Archív
  • Báseň týdne Oświęczim-Brzezinka Procházím branou do koncentračního tábora. Již jsem si prohlédl prodejnu suvenýrů  – trička s pecemi, pohledy s nápisem Arbeit macht frei! Jsem ponořen v každém centimetru zdi a zaražen a mlčící utíkám pryč, šťastný, že zase mohu odejít, v čase, který si sám určím. Svobodně nasednout do svého německého auta a odjet do nejbližšího supermarketu. Zapomenout na vše při očistném obřadu nakupování. Čaj za Sáru, salám za Izáka, chléb za Jákoba, čokoláda za Chaima… Ewald Murrer, alias Michal Wernisch (*1964), vydal další sbírku básní, a to v Argu. Jmenuje se Tma se mne dotýkala a ne, ani tentokrát není optimistická. Nejen houbaři a trampové na sklonku babího léta ocení její vše prostupující motto: „Až se do tebe zakousne ďábel, / vezmi vatu, polij ji petrolejem, / potírej ďábla, / a opatrně ho vykruť / proti směru hodi­nových ručiček.“
    Báseň týdne Oświęczim-Brzezinka Procházím branou do koncentračního tábora. Již jsem si prohlédl prodejnu suvenýrů  – trička s pecemi, pohledy s nápisem Arbeit macht frei! Jsem ponořen v každém centimetru zdi a zaražen a mlčící utíkám pryč, šťastný, že zase mohu odejít, v čase, který si sám určím. Svobodně nasednout do svého německého auta a odjet do nejbližšího supermarketu. Zapomenout na vše při očistném obřadu nakupování. Čaj za Sáru, salám za Izáka, chléb za Jákoba, čokoláda za Chaima… Ewald Murrer, alias Michal Wernisch (*1964), vydal další sbírku básní, a to v Argu. Jmenuje se Tma se mne dotýkala a ne, ani tentokrát není optimistická. Nejen houbaři a trampové na sklonku babího léta ocení její vše prostupující motto: „Až se do tebe zakousne ďábel, / vezmi vatu, polij ji petrolejem, / potírej ďábla, / a opatrně ho vykruť / proti směru hodi­nových ručiček.“| Zdroj: Archív
  • Zdroj: Archív
  • GIBSONOVA BANDA. Mel Gibson bude režírovat remake zásadního westernu Divoká banda (The Wild Bunch), který v roce 1969 natočil Sam Peckinpah. Divoká banda patří k základním kamenům moderního akčního filmu a remake může být už jenom horší. Remake je přitom ve hře od roku 2011, kdy se jej měl chopit režisér Tony Scott; ale po jeho sebevraždě se látka dostala až k Willu Smithovi, který by hrál v Divoké bandě, odehrávající se v současnosti – což by byl děs už jen proto, že téma, jímž se Divoká banda zabývá („ještě jeden lup“ stárnoucích desperátů), překlopil do současnosti už film Nelítostný souboj (Heat) Michaela Manna a lepší už to taky nebude. Teď má v rukou látku Gibson, jenž je sice magor, ale režírovat umí a v násilí a krvi si rochní. I tak je ale remake zcela dokonalého filmu blbý nápad.
    GIBSONOVA BANDA. Mel Gibson bude režírovat remake zásadního westernu Divoká banda (The Wild Bunch), který v roce 1969 natočil Sam Peckinpah. Divoká banda patří k základním kamenům moderního akčního filmu a remake může být už jenom horší. Remake je přitom ve hře od roku 2011, kdy se jej měl chopit režisér Tony Scott; ale po jeho sebevraždě se látka dostala až k Willu Smithovi, který by hrál v Divoké bandě, odehrávající se v současnosti – což by byl děs už jen proto, že téma, jímž se Divoká banda zabývá („ještě jeden lup“ stárnoucích desperátů), překlopil do současnosti už film Nelítostný souboj (Heat) Michaela Manna a lepší už to taky nebude. Teď má v rukou látku Gibson, jenž je sice magor, ale režírovat umí a v násilí a krvi si rochní. I tak je ale remake zcela dokonalého filmu blbý nápad.| Zdroj: Archív
  • Výrok týdne. „Až se narodím a bude mi třicet tři, budu stát na okraji skládky s medvědem v ruce a budu ho chtít vyhodit…“ K představení Sen v červeném domě, jímž se dvojice SKUTR pokouší předefinovat pražské Divadlo v Dlouhé v jeho pobornovské éře, lze mít výhrady. Je to ne víc než fejeton, skica s hezkými režijními nápady. Materiál na hru si sesbírali herci sami ze svých vzpomínek na dětství. Napadnutelný, avšak originální přístup k psaní hry. Neříkejte, že nenosíte v kapse podobnou větu jako Jan Meduna, který ztělesnil Medvěda.
    Výrok týdne. „Až se narodím a bude mi třicet tři, budu stát na okraji skládky s medvědem v ruce a budu ho chtít vyhodit…“ K představení Sen v červeném domě, jímž se dvojice SKUTR pokouší předefinovat pražské Divadlo v Dlouhé v jeho pobornovské éře, lze mít výhrady. Je to ne víc než fejeton, skica s hezkými režijními nápady. Materiál na hru si sesbírali herci sami ze svých vzpomínek na dětství. Napadnutelný, avšak originální přístup k psaní hry. Neříkejte, že nenosíte v kapse podobnou větu jako Jan Meduna, který ztělesnil Medvěda.| Zdroj: Archív
  • Pohádky pro smutné děti. Spolupracovnice Reflexu Tereza Boehmová, Matka z cukru a oceli (tak se jmenovala její knížka fejetonů o rodičovství, pamatujete?), právě vydala dětskou knížku Zuzanka a Goldýš o jedné holčičce, které se věčně hádají rodiče, a o jejím zlatém kokršpanělovi. Děti od pěti let v závěru kapitol o cestování, plýtvání, knížkách, čokoládě a skoro vůbec ne o škole plní různé úkoly a hrají hry a taky se baví obrázky, jimiž knížku doprovodily autorčiny dcery. Ty už příště nejspíš budou i psát.
    Pohádky pro smutné děti. Spolupracovnice Reflexu Tereza Boehmová, Matka z cukru a oceli (tak se jmenovala její knížka fejetonů o rodičovství, pamatujete?), právě vydala dětskou knížku Zuzanka a Goldýš o jedné holčičce, které se věčně hádají rodiče, a o jejím zlatém kokršpanělovi. Děti od pěti let v závěru kapitol o cestování, plýtvání, knížkách, čokoládě a skoro vůbec ne o škole plní různé úkoly a hrají hry a taky se baví obrázky, jimiž knížku doprovodily autorčiny dcery. Ty už příště nejspíš budou i psát.| Zdroj: Archív
  • Irvine Welsh oslaví 60. narozeniny v Praze. Díky PWF. Za 27 let své existence přivezli do Prahy deset nositelů Nobelovy ceny, aby tu diskutovali, předčítali a podepisovali. Dovezli k nám taky Lawrence Ferlinghettiho, Dona DeLilla, Salmana Rushdieho, Michaela Cunninghama, Chucka Palahniuka… A ve dnech 3.–8. října PWF, neboli Festival spisovatelů Praha, představí další literáty, od Colsona Whiteheada přes Petra Hrušku a Marka Slouku po Kiran Desaiovou. Už podruhé k nám pak díky prezidentovi festivalu Michaelu Marchovi dorazí čerstvý šedesátník Irvine Welsh, aby si vychutnal Ucpanej systém v Dejvickém divadle a zažil Trainspotting po česku. Ano, předpokládáme, že obojí pozná na vlastní kůži i v metropolitní MHD. Tématem festivalu je „Živé zlo“, což se prý kupodivu vůbec nevztahuje ke komunálním volbám a jejich propagaci ve veřejném prostoru.
    Irvine Welsh oslaví 60. narozeniny v Praze. Díky PWF. Za 27 let své existence přivezli do Prahy deset nositelů Nobelovy ceny, aby tu diskutovali, předčítali a podepisovali. Dovezli k nám taky Lawrence Ferlinghettiho, Dona DeLilla, Salmana Rushdieho, Michaela Cunninghama, Chucka Palahniuka… A ve dnech 3.–8. října PWF, neboli Festival spisovatelů Praha, představí další literáty, od Colsona Whiteheada přes Petra Hrušku a Marka Slouku po Kiran Desaiovou. Už podruhé k nám pak díky prezidentovi festivalu Michaelu Marchovi dorazí čerstvý šedesátník Irvine Welsh, aby si vychutnal Ucpanej systém v Dejvickém divadle a zažil Trainspotting po česku. Ano, předpokládáme, že obojí pozná na vlastní kůži i v metropolitní MHD. Tématem festivalu je „Živé zlo“, což se prý kupodivu vůbec nevztahuje ke komunálním volbám a jejich propagaci ve veřejném prostoru.| Zdroj: Archív
Dílo týdne: Richard Štípl Finále. Instalaci Finále popisuje v Praze žijící padesátiletý sochař, který umění vystudoval v emigraci v kanadském Ontariu, jako „pohled do světa vyskládaného z různých příběhů – každá socha má ten svůj, vlastně jde svým způsobem o zúčtování“. Sochy Richarda Štípla, stejně jako projekce a malby Josefa Zlámala, můžete vidět od minulého týdne na výstavě East of Eden v Museu Montanelli na Malé Straně.
Libeňské bohyně. Bestseller Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně nemá jednoznačnou pověst. Vedle převládajícího nadšení jsem (Erml) zaznamenal názory, že se jedná o silně přeceněnou prózu, literárně nezáživnou. Stejný osud patrně potká dramatizaci režiséra Michala Langa v Divadle pod Palmovkou. Poctivá i nápaditá režijní práce až příliš respektuje komplikovanější časovou strukturu předlohy. Nebýt projekce letopočtů, divák by v příběhu zabloudil. Jediné, na čem se ale jistě všichni shodnou, je mimořádný herecký výkon Terezy Dočkalové.
Výrok týdne: Zeman? Zrádce Havlova odkazu. „Jeho osobu a jeho chování považuju za zradu odkazu Václava Havla. Kdyby jeho jednání bylo nějak opodstatněné, budiž, ale připadá mi jako člověk velmi hloupý, bez kulturního rozhledu, podlézající Rusku i Číně. Miloš Zeman dnes a denně svými výroky a jednáním popírá zásadní hodnoty, které bychom se měli snažit uchovávat, a ne je jako on pošlapávat. Nechápu, jak si ho mohla většina vás Čechů zvolit za svého prezidenta – nějak si neumím představit, proč o něm smýšlejí dobře.“ Liao I-wu, čínský spisovatel (mj. Hovory se spodinou a Kulky a opium) a disident, na plzeňském Světě knihy několikrát zopakoval, co si myslí o Miloši Zemanovi. Výše uvedený výrok pronesl v rozhovoru s Reflexem.
Bez hitu do popu nelez. Americká zpěvačka a herečka Charlyn Marshallová, známá jako Cat Power, vydá v říjnu po šesti letech nové album Wanderer. To nevyjde u jejího dosavadního vydavatelství Matador, ale pod značkou Domino. Zpěvačka se nechala slyšet, že ke změně se rozhodla poté, co byla vydavatelem nucena k větší hitovosti a produ­centským zásahům, které „by z ní udělaly další Adele“. Milým paradoxem je, že album nakonec bude obsahovat společnou skladbu s Lanou Del Rey.
Vtip týdne (PODLE MARKA DOUŠI). Jsou různé cykly. Jdou rok za rokem, měsíc za měsícem. Některé se zkracují a mění. Třeba docela osvědčený, čtyřtaktní (jaro, léto, podzim, zima), zdá se být nahrazován dvoutaktním. Léto, zima. A potom je tu ráno, den a noc, který lze taky nahradit. Ten rytmus určují drogy, konkrétně kafe. Takže je to kafe, kafe, kafe... Obrázek, který může tento oblíbený cyklus ilustrovat, nakreslil Christoph Niemann.
Báseň týdne Oświęczim-Brzezinka Procházím branou do koncentračního tábora. Již jsem si prohlédl prodejnu suvenýrů  – trička s pecemi, pohledy s nápisem Arbeit macht frei! Jsem ponořen v každém centimetru zdi a zaražen a mlčící utíkám pryč, šťastný, že zase mohu odejít, v čase, který si sám určím. Svobodně nasednout do svého německého auta a odjet do nejbližšího supermarketu. Zapomenout na vše při očistném obřadu nakupování. Čaj za Sáru, salám za Izáka, chléb za Jákoba, čokoláda za Chaima… Ewald Murrer, alias Michal Wernisch (*1964), vydal další sbírku básní, a to v Argu. Jmenuje se Tma se mne dotýkala a ne, ani tentokrát není optimistická. Nejen houbaři a trampové na sklonku babího léta ocení její vše prostupující motto: „Až se do tebe zakousne ďábel, / vezmi vatu, polij ji petrolejem, / potírej ďábla, / a opatrně ho vykruť / proti směru hodi­nových ručiček.“
GIBSONOVA BANDA. Mel Gibson bude režírovat remake zásadního westernu Divoká banda (The Wild Bunch), který v roce 1969 natočil Sam Peckinpah. Divoká banda patří k základním kamenům moderního akčního filmu a remake může být už jenom horší. Remake je přitom ve hře od roku 2011, kdy se jej měl chopit režisér Tony Scott; ale po jeho sebevraždě se látka dostala až k Willu Smithovi, který by hrál v Divoké bandě, odehrávající se v současnosti – což by byl děs už jen proto, že téma, jímž se Divoká banda zabývá („ještě jeden lup“ stárnoucích desperátů), překlopil do současnosti už film Nelítostný souboj (Heat) Michaela Manna a lepší už to taky nebude. Teď má v rukou látku Gibson, jenž je sice magor, ale režírovat umí a v násilí a krvi si rochní. I tak je ale remake zcela dokonalého filmu blbý nápad.
Výrok týdne. „Až se narodím a bude mi třicet tři, budu stát na okraji skládky s medvědem v ruce a budu ho chtít vyhodit…“ K představení Sen v červeném domě, jímž se dvojice SKUTR pokouší předefinovat pražské Divadlo v Dlouhé v jeho pobornovské éře, lze mít výhrady. Je to ne víc než fejeton, skica s hezkými režijními nápady. Materiál na hru si sesbírali herci sami ze svých vzpomínek na dětství. Napadnutelný, avšak originální přístup k psaní hry. Neříkejte, že nenosíte v kapse podobnou větu jako Jan Meduna, který ztělesnil Medvěda.
Pohádky pro smutné děti. Spolupracovnice Reflexu Tereza Boehmová, Matka z cukru a oceli (tak se jmenovala její knížka fejetonů o rodičovství, pamatujete?), právě vydala dětskou knížku Zuzanka a Goldýš o jedné holčičce, které se věčně hádají rodiče, a o jejím zlatém kokršpanělovi. Děti od pěti let v závěru kapitol o cestování, plýtvání, knížkách, čokoládě a skoro vůbec ne o škole plní různé úkoly a hrají hry a taky se baví obrázky, jimiž knížku doprovodily autorčiny dcery. Ty už příště nejspíš budou i psát.
Irvine Welsh oslaví 60. narozeniny v Praze. Díky PWF. Za 27 let své existence přivezli do Prahy deset nositelů Nobelovy ceny, aby tu diskutovali, předčítali a podepisovali. Dovezli k nám taky Lawrence Ferlinghettiho, Dona DeLilla, Salmana Rushdieho, Michaela Cunninghama, Chucka Palahniuka… A ve dnech 3.–8. října PWF, neboli Festival spisovatelů Praha, představí další literáty, od Colsona Whiteheada přes Petra Hrušku a Marka Slouku po Kiran Desaiovou. Už podruhé k nám pak díky prezidentovi festivalu Michaelu Marchovi dorazí čerstvý šedesátník Irvine Welsh, aby si vychutnal Ucpanej systém v Dejvickém divadle a zažil Trainspotting po česku. Ano, předpokládáme, že obojí pozná na vlastní kůži i v metropolitní MHD. Tématem festivalu je „Živé zlo“, což se prý kupodivu vůbec nevztahuje ke komunálním volbám a jejich propagaci ve veřejném prostoru.