Mixér
6
/
10
Přehled fotografií
Zavřít
KARLSBAD MARKA DUSILA. Kytarista, zpěvák a konduktér na trati Praha–Čerčany MAREK DUSIL letos vydal třetí album, které nazval Karlsbad. Se svou kapelou Marek Dusil Blend hraje muziku, kterou stojí za to poznat, a vůbec ne proto, že jde o staršího bratra Lenky Dusilové. Předchozí desku Ocean mu produkoval Štěpán Smetáček, což je samo o sobě zárukou kvality. Mezitím se o Marka a spol. začali zajímat fajnšmekři z tuzemska i ciziny, včetně britských a francouzských rádií. Máchovsky zadumané texty, otevřené akordy, pro klan Dusilů tak typické, a příjemně ležérní hlas dělají z Markovy novinky cosi víc než jen další produkt alternativně písničkářské scény. A Karlsbad? „Vydrželi jsme tam asi do mých osmnácti. Když mi bylo deset, narodila se mámě Lenka.“ To už je ale jiná pohádka…
|
Zdroj: Archív
Jiný pohled na českou realitu. Na podzim roku 1959 přiletěl z Ameriky do Československa na deset dnů. A zůstal tu až dodnes. Samozřejmě v tom hrála roli žena, kterou si vzal a s níž sdílel život za železnou oponou. Napsal o tom knížku, která byla původně určena pro americké čtenáře (ti museli čubrnět!). Po letech došlo na český překlad. Kniha je cenná zejména pro jiný pohled na socialistickou, ale i porevoluční realitu, kterou jsme si tu žili, jako by se nechumelilo. Ani nás nenapadlo, že je divné třeba to, že příbory se podávají ve čtvrtinkách tenkého nesavého papíru. No jasně! Vzpomínám si a občas mi to někdo na venkově znovu připomene. To a mnoho dalšího také o českém animovaném filmu v knize Genea Deitche Z lásky k Praze (vydal Garamond).
|
Zdroj: Archív
Vtip týdne (podle Marka Douši). To, co nakreslil pan Steinberg (@steinbergart), samozřejmě není nic nového. Včera jsem vstával ráno v šest, cestoval, mluvil, psal a hovořil s lidmi a fotil. To jsem byl denní člověk. Pak jsem byl na cestě a zjistil, že na pumpách s celonočním provozem si berou rádi volno tak hodinku kolem půlnoci a kafe se nedočkám. Potom jsem chvíli editoval fotky jako člověk noční, abych se potom překulil na druhý bok a zjistil, že jsem se rázem probudil do třetího okýnka dnešního vtipu, kdy nejenže nevím, co je dnes za den, ale ani který je rok, století a v jakém vesmíru to, sakra, zrovna jsem.
|
Zdroj: Archív
Zpívání pro radost. Další porci písniček Létající peřina hlásí divadélko Loutky v nemocnici, v jehož čele stojí režisérka a muzikantka Marka Míková. Skladby, které budou dělat radost dětem v nemocnicích a léčebnách, složili a nazpívali například Beata Hlavenková, Vypsaná fiXa, Mandrage, Vltava, Tata Bojs, Květy nebo slovenští Tornádo Lue.
|
Zdroj: Archív
Další a další báječné ženy. Poté, co se dva díly Příběhů na dobrou noc pro malé rebelky (v češtině máme zatím jen první stovku medailónků výjimečných žen) staly v mnoha zemích světa, včetně Česka, bestsellerem, vynořilo se pěkných pár dalších publikací vychovávajících mladé dámy k sebedůvěře a osobitosti. Jednou z nich je něco na způsob pracovního sešitu, typograficky i žánrově pestrá publikace s názvem Poznej báječné ženy (česky ji právě vydala Grada). Napsala ji Ellen Baileyová a na její tvorbě se podílely samé ženské. Sebraly dohromady nějakých šedesát skvělých žen ze všech dob a koutů, od Ady Lovelaceové přes Hua Mulan po Zahu Hadid, a k nim vymyslely různorodé, zhusta sebezpytné a kreativní úkoly pro zvídavé mladší teenagerky (tak zhruba).
|
Zdroj: Archív
Woody Allen pauzíruje. Sedmačtyřicet let to sekal jak Baťa cvičky. Každý rok (minimálně) jeden film. Od Banánů (1971) fanoušci jen třikrát (1974, 1976, 1981) nedostali svého Allena. V roce 2019 budou mít smůlu. Chtělo by se věřit, že dvaaosmdesátiletý tvůrce je prostě unavený, ale Woody prý práci miluje; jen na ni teď nemůže sehnat peníze kvůli tomu, že určité kruhy znovu a znovu vytahují jeho údajný sexuální skandál z roku 1992, z něhož nebyl nikdy oficiálně obviněn. „Hnutí“ #MeToo se však nyní začalo zabývat požíráním vlastních dětí, a tak si možná Allena aspoň na chvíli přestane všímat. Třeba si odpočine.
|
Zdroj: Archív
Kouzla s bagrem. „… švagr má bagr pro potěšení,“ vběhla mi (Tesařovi) do hlavy slova staré mládkovštiny, jakmile vjel do manéže. Vlastně je to geniální nápad francouzského Cirque Inextremiste, jak zapojit akrobata-vozíčkáře do představení. Dát mu k dispozici rameno bagru, které se naučí ovládat tak přesně, že na něj zavěsí fošny, železné barely, ale rovněž dva živé akrobaty, jejichž osud visí ve výšce pět metrů na přesnosti ruky položené na páčce v kabině stroje. Naposled jsem si v duchu zazpíval na začátku představení nazvaném Extension (viděl jsem na Letní Letné), pak už ne. Když člověk něco sleduje bez dechu, zpívá se mu špatně.
|
Zdroj: Archív
Čilá paní s kosou. Zatímco se pohřeb Arethy Franklinové proměnil v menší festival, na kterém zazpívali i Elton John, Chaka Khan nebo Faith Hill, na soupisce „opustili nás tento rok“ přibyli v posledním prázdninovém týdnu někdejší kytarista jižanských rockerů Lynyrd Skynyrd Ed King (†68), zpěvák metalcorových We Came As Romans Kyle Pavone (†28), bývalý člen hiphopových Geto Boys, DJ a producent Ready Red (†53), klávesák Caveových The Bad Seeds Conway Savage (†58) a také Lindsay Kemp, tanečník, choreograf a dlouholetý spolupracovník Davida Bowieho (†80).
|
Zdroj: Archív
Výročí týdne: 8. září 1908 - Nick opět vítězí! Nick Carter, „nejslavnější pátrač Ameriky“, byl a) vždy ve střehu, b) fiktivní postava, c) popkulturní fenomén v době, kdy slovo popkultura nejspíš ani neexistovalo. A), b) i c) jsou správně. Příběhy detektiva nevídaných schopností spatřily poprvé světlo světa v roce 1886. Trvalo dvaadvacet let, než je uchopil film. Poněkud překvapivě se ale první pohyblivé obrázky na carterovské téma nenatočily v Nickových rodných Spojených státech, nýbrž ve Francii. Režisér Victorin-Hippolyte Jasset se dílem zapsal do historie mladého žánru: natočil totiž nejen první detektivní filmový seriál, ale též první seriál jako takový. Měl šest dílů a jmenoval se Nick Carter, král detektivů. Zda byl na sklonku habsburské monarchie vysílán v některém pražském biografu a jestli si na něj zašel i komisař Ledvina, není známo.
|
Zdroj: Archív
Megaúspěch, nebo megazklamání? Půl miliónu lidí najednou sledovalo na streamovací službě Twitch.tv premiéru ukázkových osmačtyřiceti minut chystané počítačové hry Cyberpunk 2077. Hra studia CD Projekt Red, která dosud budila očekávání, se ukázkou přehoupla do fáze, kdy budí nadšení s pěnou u úst – po ulicích otevřeného herního světa proudí nevídané davy lidí, od prvních minut je přítomna ženská nahota a prokresleným bladerunnerovským světem lze putovat pěšky i za volantem vozu. Cyberpunk 2077 potvrdil svůj status zásadní herní události, která má jen dvě možná východiska: megaúspěch či megazklamání.
|
Zdroj: Archív
Zavřít