Mixér
2
/
10
Přehled fotografií
Zavřít
Seznamte se: Pablo Dylan. Když mu bylo patnáct, kde se vzal, tu se vzal a rapoval. V dalších letech vnuk legendárního Boba Dylana opsal docela slušný oblouk a nakonec si vybral cestu alternativního folkrockera, ne nepodobnou jeho dědovi nebo strýci Jakobovi. Od hip hopu a rapu přešel k stylům grunge, lo-fi, americana. Teď se Pablo Dylan vrací s písní Eye of The Storm, v níž poznáváme všechno možné, od Clash až po Eminema. Je mu dvaadvacet a rozhovory poskytuje s typickou dylanovskou výstředností. „Kruh se pro mě uzavřel, když jsem pochopil, že generál Grant a můj dětský idol Kanye West by mohli být jeden a týž člověk.“ Jako bychom slyšeli promluvit starého jokermana Boba.
|
Zdroj: Archív
Česká stopa v Evropě. Evropská filmová akademie, která vyhlašuje evropskou obdobu Oscarů, oznámila předvýběr hraných filmů na letošní nominace. Českou stopu v něm mají čtyři snímky: portrét Milady Horákové Milada, vítěz z Berlinale Touch Me Not, psychologická Fuga a sportovní Borg/McEnroe. Kromě „čistokrevné“ Milady jde o koprodukce, což je celoevropský trend: z devětačtyřiceti navržených filmů takhle vznikly dvě třetiny. Ještě zásadnější poměr panuje u dokumentů, kde je koprodukčních třináct z patnácti vybraných snímků, včetně česko-slovenského Mečiara. Udílení Cen EFA se koná 15. prosince v Seville.
|
Zdroj: Archív
Výrok týdne: „Arsène Wenger řídí svůj tým jako orchestr – rádi si podrží míč, přihrají si ho, zkrátka hrají fotbal. Ale je to tichá skladba. A já mám radši heavy metal.“ Trenér Liverpoolu Jürgen Klopp ve svém životopise Když tribuny bouří (právě vychází česky) charakterizuje styl jemu svěřených mužstev pomocí hudební terminologie, takže knihu uznávaného sportovního novináře Raphaela Honigsteina můžeme s klidným svědomím inzerovat i v naší kulturní rubrice. Považujeme to za logické: jednak se kniha v originále jmenuje Bring the Noise podle skladby Public Enemy z roku 1987, druhak to, co Klopp dokázal hrát s Borussií Dortmund a nyní s Liverpoolem, je ryzí kumšt.
|
Zdroj: Archív
Vtip týdne (podle Marka Douši). Islanďan Hugleikur Dagsson v posledních měsících vyzobává některé slogany ze známých populárních písní a dodává jim poněkud jiný kontext. Je to hrozně vtipné, i když místy dost drsné. Třeba když jste osamocený muž, ale klidně i žena, která přichází z práce do náruče milující tmy v opuštěném bytě.
|
Zdroj: Archív
Zábavný ošklivec. „Do boží píče,“ uleví si občas Mužduk Ošklivec IV., který není schopen a ochoten přijmout za svá pravidla, která platí na Harvardu, kam odešel studovat, aby se naučil házet slova tak, aby mohl vzdorovat právníkům, kteří chtějí jeho kmen Slováků připravit o půdu na Sibiři, kterou oni sami uzmuli Rusákům. Pitoreskní a hrozně zábavný román Ošklivec (vydalo nakladatelství Jota) napsal rovněž původně Slovák Alexander Boldizar, jenž také vystudoval Harvard. A v knize, na rozdíl od reality, nám dal naději, že to všechno dobře dopadne.
|
Zdroj: Archív
Výročí týdne: Září 1988 - Vraž do toho čtyři vejce. To bylo tenkrát, když vaření byla ještě práce, a ne součást šoubyznysu. Jamie Oliver zápolil s pubertálními beďary a Láďa Hruška znal vařečku leda jako výchovný prostředek, zjevně nedostatečně používaný. Některé bystré hlavy už ale vytušily, že prostocviky v kuchyni lze dobře zpeněžit. Zvlášť provádí-li je nějaká plus minus celebrita. Jednou takovou hlavou se honosila Peggy Sue Honeyman–Scottová, herečka a vdova po jednom z členů skupiny Pretenders. Ta obeslala mandel kolegů z branže a požádala je, aby jí poslali recept na pokrm, který s oblibou vyvářejí. Výsledkem byla směska, z níž občas nebylo jasné, jestli si kolegové z kolegyně nedělají dobrý den. Případně jak je možné, že po požití takového výtvoru nenastupuje rychlá záchranná pomoc, potažmo rovnou pohřební služba. Nicméně výsledek s názvem Rock’n’roll Cuisine vyšel. A protože byl ve svém oboru první, zajistil autorce jistou proslulost. Tak už to na tom světě chodí.
|
Zdroj: Archív
NEJPRODÁVANĚJŠÍ ORLI. „Než poslouchat Eagles, to už mi přijde víc vzrušující sledovat, jak schne čerstvě natřenej plot.“ Autorem sarkastické glosy je písničkář Tom Waits. Co si asi, chudák, myslí o tom, že album největších hitů této losangeleské skupiny se v USA stalo historicky nejprodávanější deskou? Výběr se ve Státech prodává lépe než dosavadní rekordman, Thriller Michaela Jacksona. Dodnes si ho koupilo přes 38 miliónů lidí. Ti všichni se na nostalgické vlně líbivé hudby Eagles vydávají do jejich Hotelu California, zatímco věčný outsider Tom osaměle poskuhrává na obrubníku před hotelovým foyer. Obraz dnešní doby?
|
Zdroj: Archív
Nejlépe placený herec světa nikde nehraje. Loni se stal podle tradičního žebříčku časopisu Forbes nejlépe placeným hercem roku Mark Wahlberg. Bral 68 000 000 USD před zdaněním. Ovšem letos všechny svoje konkurenty smázl George Clooney s neuvěřitelnou částkou 239 miliónů dolarů. Škarohlídi namítnou, že ten chlap už hraje jen v reklamách na kafe a fazole – jenže to se pletou. George taky vyráběl tequilu. A alkofirmu Casamigos, co vlastnil mj. s manželem Cindy Crawfordové Randem Gerberem, prodal. Takže aby se stal nejlépe placeným hercem, musel jen zatočit s chlastem. Druhý za Georgem skončil The Rock (Dwayne Johnson), který hrál skoro ve všem a svých 124 míčů si zaslouží. A jen aby bylo jasné, o co jde těm šílencům, co pod heslem Time’s Up požadují například stejný plat za stejnou práci pro dámy v Hollywoodu: z hereček je tou nejlépe placenou za poslední rok Scarlett Johanssonová. Dostala 40,5 miliónu dolarů; druhá Angelina Jolie vydělala 28 miliónů. To jen pro srovnání. #timesup #gendergap #wtf
|
Zdroj: Archív
Staří známí mají novou číču. Znáte nějaké dítě, které by nechtělo koťátko? Cvičně mu k začátku školního roku pořiďte tuhle knížku. Šedík a Bubi byli vyrobeni v dílně, ve které se tradičně rodí výtečné příběhy pro nejmenší. Manželský tandem Ester Stará a Milan Starý upletl dobrodružné vyprávění o kocourkovi, kterého opustí máma a pak i jeho vlněná kámoška – čepice. Díky speciálnímu fontu se dobře čte i prvňáčkům a dyslektikům.
|
Zdroj: Archív
Dílo týdne: Tomáš Spevák – Hra na slepou bábu. Obraz Hra na slepou bábu je součástí cyklu S městem v zádech, ve kterém Spevák konfrontuje atmosféru velkoměsta s venkovskou scenérií. „Často používám ve svých pracích kontrasty, ať už světelné, nebo tematické. Proto se i zde objevuje kontrast dětské hry a temné scenérie města, umocněné osvětleným kouřem z blíže neurčené továrny. Kontrast se zde objevuje také v kombinaci současné městské scény a dětí jakoby vytržených z historické fotografie. Jde o typické přiznání kolážovité malby s prolínáním jednotlivých plánů, které tak propojují zdánlivě odlišné světy. Tím vlastně vytvářím svět nový – svůj,“ říká mladý umělec.
|
Zdroj: Archív
Zavřít