Za hranicí krajnosti
6
/
12
Přehled fotografií
Zavřít
VÁCLAV JIRÁSEK KVĚTOMLUV, 1992 Už v dobách Bratrstva (brněnská umělecká skupina, působící na přelomu 80. a 90. let) byly v jeho tvorbě zřetelné odkazy na umění 19. století. Urban si prý byl už od začátku příprav jistý že Jiráskovy věci na výstavu patří. Na fotografii je Jan Hísek, kterého kurátor považuje za vynikajícího malíře a je rád, že bude alespoň tímto způsobem v Rudolfinu přítomen.
|
Zdroj: Václav Jirásek
JEFF KOONS, WOLFMAN (CLOSE-UP) – VLKODLAK, 1991 Jeff Koons (v současnosti nejdražší žijící umělec světa) se svou manželkou, bývalou pornoherečkou Cicciolinou, někdejší členkou italského parlamentu za Transnacionální radikální stranu. Jeden ze dvou exponátů výstavy, které byly pojištěny na nejvyšší částku – 1,5 miliónu dolarů. Na tomto místě je nutno dodat, že jen v Rudolfinu bude vystaveno na 161 děl, 53 umělců svážených z 51 míst Evropy, Asie a Severní Ameriky, s celkovou pojistnou hodnotou více než 146 miliónů korun.
|
Zdroj: Jeff Koons
WIM DELVOYE, PIPE 3 – PÉRO 3, 2000 Belgický neokonceptualista vznik díla v rozsáhlém katalogu k výstavě objasňuje: „Na fotografii Péro 3 jsou ruce Asiatky. Většina ze zobrazovaných praktik je heterosexuální, ale zároveň jsou velmi uniformní – vlastně takový unisex. Raději dělám felaci, protože tam je jak pánev, tak lebka, což jsou dvě partie kostry, které mne zajímají nejvíc. Nejradši mám ty snímky, na nichž je lebka a pánev v jednom záběru. Pracuji především se štíhlými ženami z praktických důvodů, protože často používám přístroje, které jsou malé, určené pro jedno tělo.“
|
Zdroj: Wim Delvoye
ERWIN OLAF, SISSI, +1898, ROYAL BLOOD, – SISSI, +1898, KRÁLOVSKÁ KREV, 2000 Erwin Olaf na vznik série Královská krev vzpomíná: „Byla to první koncepční práce vytvořená v mém novém ateliéru. Chtěl jsem oslavit, že je ten prostor tak čistý a světlý. Tak mě napadlo experimentovat s bílými tóny na bílém pozadí, podobně jako jsem v dřívější sérii Blacks (Černí) z roku 1990 experimentoval s černými objekty na černém pozadí. Postupně mi z toho vyšly příběhy členek královských rodů, které zemřely násilnou smrtí. Škoda jen, že stále nevím, proč tak rádi sledujeme násilí na obrazovce, na plátně či ve fotografii. V tomto smyslu je tedy cyklus Královská krev selháním!“
|
Zdroj: Studio Erwin Olaf
PAOLO SCHMIDLIN, PORNO QUEEN – PORNOKRÁLOVNA, 2005 Podle autora vznikl původní nápad při prohlížení knihy fotografií Alison Jackson Private (V soukromí); anglická fotografka na svých snímcích zachycuje dvojníky slavných lidí v neobvyklých, překvapivých a znepokojivých situacích. „K tomu se přidal zážitek jednoho přítele,“ dodává Schmidlin, „kterého během návštěvy Las Vegas ohromilo představení v peep show, kde stará žena, dvojnice Alžběty II, předváděla lechtivé rajcovní číslo. Zajímá mě ten zmatek, do něhož je divák uvržen v konfrontaci se zobrazením postavy, již je zvyklý vídat ve velmi formálním kontextu: vidět onu osobu při méně obvyklých činnostech (byť realistických) vyvolává znepokojení a rozpaky, ale často také pobavení.“
|
Zdroj: G. Pagliara / Private collection
MICHAELA NIBALDI – NIBA PLASTIC PLEASURE: LILIAN I – PLASTICKÁ RADOST: LILIAN I, 2004 Mladší autorka, mimo Itálii vlastně neznámá, zaujme nejen tématem, ale i zpracováním. Lilian I. je tradiční terakotovou plastikou, která divákovi nabízí iluzi, že byla vyrobena z jiného materiálu, než tomu ve skutečnosti je. Téma fetišismu se prolíná všemi kapitolami celého projektu Decadence Now!
|
Zdroj: Monaldo Moretti
DAVID BAILEY & DAMIEN HIRST, JESUS IS NAILED TO THE CROSS – JEŽÍŠ PŘIBITÝ NA KŘÍŽ, 2004 Fotografie z cyklu Křížová cesta, vzešlá z dost netypického spojení dvou stálic světového umění. V Baileyho (už v šedesátých letech fotil například rock’n’rollové stars) případě jde o netypické, pro Hirsta (který patří mezi nejdražší žijící umělce) naopak o typické téma – tedy o převedení novozákonního tématu do kontextu začátku 21. století.
|
Zdroj: David Bailey & Damien Hirst
JOEL-PETER WITKIN STILL LIFE WITH BREAST – ZÁTIŠÍ S PRSEM, 2001 Vzpomínka Otto Urbana: „V Albuquerqe v Novém Mexiku (kde Witkin léta bydlí) mám dobrou kamarádku, kterou jsem požádal, zda by se s ním mohla spojit. Když viděl moji předcházející knihu, poslal mi svůj telefon a následně jsme se domluvili na schůzce (letos v dubnu) při příležitosti jeho pařížské výstavy. U Witkina (stejně jako například u Morimury nebo u bratrů Chapmanů) považuji za klíčově zaujetí dějinami umění. Svou interpretací vstupuje do děl Rembrandtových, Boticelliho nebo do obrazů Giotta. V Praze budou mj. vystavena jeho zátiší vycházející z holandského malířství 17. století. Jenže Witkin na nich namísto tradičních témat a motivů spojuje části lidských těl s květinami a dalšími libými objekty. Podle mého ideální baudelairovské spojení Květů zla.“
|
Zdroj: Baudoin Lebon
ORLAN, L’ORIGINE DE LA GUERRE – PŮVOD VÁLKY, 1989 K francouzské umělkyni ORLAN, která žije ve Spojených státech, Urban uvádí: „Je vizionářkou. Jako jedna z prvních například experimentovala s využitím Internetu v kontextu umělecké tvorby. Za zcela klíčovou se v jejím případě dá prohlásit práce s lidským tělem. Původ války je reflexí slavného obrazu Původ světa malíře Gustava Courbeta s detailem roztažených ženských nohou.“
|
Zdroj: Adagp
GENESIS BREYER P-ORRIDGE, SEE HEAR SPEAK NO EVIL, 2004 Zakládající člen skupiny Trobbing Gristle (vycházející z prostředí britských uměleckých škol konce šedesátých let) je asi nejvíce znám z působení v kapele Psychic TV. Během desítek let si vytvořil vlastní spirituální koncept – prochází procesem, který nazývá pandrogyn. Se svou před dvěma lety zesnulou ženou se totiž snažili vytvořit jedno tělo, jednoho ducha tím, že se přeměňoval do její podoby. Postupně si upravoval tvář, nechal si vymodelovat prsa. Na reprodukci je vidět záznam jedné z plastických operací. Throbbing Gristle dnes vystupují jen třikrát čtyřikrát do roka, v Praze budou koncertovat v rámci festivalu Stimul 30. října v Divadle Archa.
|
Zdroj: Courtesy of Invisible reports
JAN VAN OOST, MIMESI, 2010 Původně jsme vybrali dvě jeho jiné černé plastiky (v Rudolfinu budou též vystaveny), ale když už byl seznámen vedle konceptu celého projektu i s dalšími zúčastněnými autory, sám nám nabídl tuhle sochu z kararského mramoru okamžitě jsem z ní byl nadšen. Splňuje totiž hned několik témat, přítomnost smrti, jiné sexuality, ale zároveň se jedná o naprosto precizně zpracované dílo. Jako jedinou jsme se ji rozhodli nainstalovat do velkolepé vstupní haly do galerie, Od Mimesi by se měl divák vlastně odpíchnout, je totiž vidět, že se jedná o klasickou sochařskou práci, která přímo navazuje na renesanční zpracování. Rád bych, aby divák mohli vnínat celou výstavu jako iluzi, jako něco, co je prezentací uměleckých děl, a ne záznam perverzí, že se jedná o iluzivní zobrazení něčeho což často neznamená to, co zobrazuje.
|
Zdroj: Jan Van Oost
YASUMASA MORIMURA, WHERE ARE WE FROM? WHO ARE WE? WHERE ARE WE GOING? – ODKUD JSME? KDO JSME? KAM KRÁČÍME?, 2004 Jeden z autorů, který ve svém díle kontinuálně pracuje sám se sebou jako s modelem. Navíc od devadesátých let reaguje v postmoderních reinterpretacích na slavná díla západního umění. Což přináší další zajímavý aspekt, jako asijský vstup do tradice evropského výtvarného umění. Jedním z klíčových témat se pro něj stal Goya, od kterého se řada dekadentních děl odvíjí.
|
Zdroj: Galerie Thaddaeus Ropac, Paris - Salzburg
Zavřít