Mixér
3
/
10
Přehled fotografií
Zavřít
Dílo týdne: Masker – Skica. Na své současné výstavě v Galerii DSC na Starém Městě v Praze představuje Jakub Matuška, známější pod nickem Masker, nejen sérii větších obrazů a původní nákresy, ze kterých vznikla velkoformátová tapeta, ale i propracovanější skici – k jedné z nich Reflexu řekl: „Představte si, že v těle téhle figury je malý pozorovatel. Při venčení svého ementálového psa v parku si pak tento pozorovatel uvědomuje, že z něj září energie a že je jen na něm, zda na ni dokáže nazírat.“
|
Zdroj: Archív
Dobrou, rebelky. V Albatrosu vyšla pěkně udělaná knížka se stovkou mikropříběhů pro holčičky, které možná jednou něco dokážou. Jmenuje se Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky, napsaly ji dvě italské kreativky a zbořily s ní Kickstarter (žádaly o 40 000 dolarů, dostaly 675 000). Existuje i druhý díl, v češtině se však zatím musíme spokojit s první várkou inspirativních medailónků vědkyň, baletek, špiónek, panovnic, malířek, kuchařek, aktivistek, zpěvaček, sportovkyň a železných ladies, od Malaly po Margaret, ze všech možných ér a koutů světa, s důrazem na dětské začátky velkých žen a s ilustracemi od šedesátky různých umělkyň. Moje dcera (mladá Kadlecová) se po třech večerech četby ptala, co musí udělat pro to, aby v podobné knížce mohla časem taky figurovat, takže základní poselství (Věnuj se s vášní a vůlí tomu, co tě baví a v čem vynikáš) snad občas padá na úrodnou půdu.
|
Zdroj: Archív
Armáda na hranicích. V září si připomeneme 80. výročí všeobecné mobilizace československé armády na obranu před rozpínavostí hitlerovského Německa. Jiří Suchánek a Jaroslav Beneš nyní přicházejí s publikací MOBILIZACE VE FOTOGRAFII, nesoucí podtitul Armáda a Stráž obrany státu v letech 1938–1939. Navzdory obecně rozšířenému mínění, že jsme kapitulovali bez boje, autoři dokládají, že vojáci se své povinnosti rozhodně nezpronevěřili, a naopak čelili jak henleinovským pučistům, tak i maďarským bojůvkám. Fotky však zachycují i všední život mužů v uniformě.
|
Zdroj: Archív
Boss vlastními slovy. Je to legrační, komu všemu se může říkat boss. V Česku to může být pěstitel řepky a výrobce hnojiv, ve Spojených státech to je zpěvák, frontman kapely a kytarista, který opravdu jako selfmademan vybudoval kariéru díky talentu a tvrdé práci. Bruce Springsteen, nejameričtější z amerických písničkářů, z půlky Ital, z půlky Ir, se dokázal prosadit a vydržet na špičce zájmu fanoušků i odborné veřejnosti několik desetiletí. Několik knih už o něm napsali jiní, když ale před lety vystupoval s E Street Bandem v přestávce finále amerického fotbalu, byl to pro něj natolik silný zážitek, že se s ním musel svěřit papíru a poté čtenářům a vznikl tak základ vlastního životopisu „svými slovy“ Born To Run. Psal ho sedm let a je to vtipné, přímočaré a rockerské povídání o tom, jak to vlastně v tom big beatu chodí.
|
Zdroj: Archív
Vtip týdne (podle Marka Douši). Veřejný prostor opanovala nová zkratka. Zná ji každý, a nikdo neví, co znamená, tedy kromě toho, že prudí a že když nebudeme NĚCO dodržovat, můžeme dostat poměrně vysokou pokutu, a když se ani potom nepolepšíme, budeme zastřeleni za úsvitu. Džídýpíaár. GDPR. Neobvyklé je, že se tohle opatření netýká, jak bývá zvykem, jenom české kotliny, ale přinejmenším Evropy. Brit Nick Newman pojednal téma, jak se sluší a patří na ostrovana. Uvědomil si, že i nevyžádanou poštu, která chodí na jeho samotu samozřejmě v lahvích, je potřeba odmítnout stejnou cestou. Přistupuji na jeho představu a prosím, abyste také posílali pouze láhve s rumem.
|
Zdroj: Archív
Báseň týdne Candát Rybník nemá hlavu státu, ale pantátu. A když se tu hlasovalo, nejvíc ryb své hlasy dalo panu candátu. A pan candát dostal mandát, že má dělat cokoli, jen aby se mohly zasmát ryby v celém okolí. Tahle skvělá politika vnesla humor do rybníka. Je to trochu pošetilé, ale rybník od té chvíle jinou rybu nevolí. Kdo by byl čekal čistokrevnou politickou, navíc žhavě aktuální báseň ve sbírce Ochechule s ukulele? Básnířka Daniela Fischerová to tak ve své, Meandrem právě vydané dvaatřicáté knížce pro děti určitě nemyslela… Ale zase jednou se jí to celé povedlo. A ilustrátorovi Jakubu Kouřilovi taktéž.
|
Zdroj: Archív
OLIVIE ŽIŽKOVÁ VS. QUIDO MC. Olivie Žižková je česká zpěvačka hrající na notu nacionalismu v neblaze proslulých písních, jako Evropo Dýchej nebo Zeman Na Hrad („chceme na Hrad Miloše, statečného zbrojnoše“). Quido MC je český zpěvák podstatně jiného světonázoru, autor nesrovnatelně vydařenějších songů Ruský šváb či Tomio Okamura Song. Olivie Žižková před časem nahrála na podporu Okamurovy partaje popěvek Já volím SPD, na což Quido promptně zareagoval antisongem Já volím StB –, který mu Žižková poté, co dosáhl 50 tisíc přehrání na YouTube, nechala zabanovat za porušení autorských práv (byť se jedná o parodii, což by fakticky nemělo k banu vést; protinávrh je podán a hodnocen). Quido MC je nicméně nezastavitelný, a tak song prostě přesunul na svůj Facebook – společně s parodií na další Oliviino dílo Palach (v němž se Palach, ano, rýmuje na „valach“).
|
Zdroj: Archív
Back in USSR. Takto v roce 1985 v Sovětském svazu „doporučovali“ rozhlasu, jaké kapely nepouštět a proč.
|
Zdroj: Archív
My Name is Prince. Kdo nestihl na konci loňského roku v Londýně ani letos na jaře v Amsterdamu výstavu My Name is Prince, nemusí zoufat. Tuhle skvělou podívanou organizátoři prodlužují až do srpna. Kdo by nechtěl „naživo“ vidět Princeovy úžasné boty na vysokých podpatcích, ujeté kostýmy nebo kytary, o nichž se vám ani nezdá, a vůbec vklouznout do atmosféry Paisley Parku? A jeden tip navíc: Vyplatí se připlatit si za VIP lístek. Po Princeově mikrokosmu vás pak provedou jeho hardcoreoví fanoušci. My měli štěstí na dámu, která viděla na šedesát koncertů a jejíž znalosti si nezadaly s encyklopedií.
|
Zdroj: Archív
Výročí týdne:19. června 1898, PAVILON PLNÝ KOUZEL. Dřevěná bouda, zhruba šestnáct na osm metrů. Kapacita asi 180 sedících. Program od tří odpoledne do večera. To byl Pavilon českého kinematografu, první promítací prostor, v němž byly k vidění první pohyblivé obrázky české provenience. Jak se jmenovaly? Svatojánská pouť v českoslovanské vesnici, Polední výstřel z děla, Purkyňovo náměstí na Vinohradech, Alarm staroměstských hasičů, Žofinská plovárna, Cvičení kužely Sokolů malostranských... Pavilon, který provozovali praotec české kinematografie Jan Kříženecký a Josef Pokorný, stál u Křižíkovy fontány a po skončení výstavy byl stržen.
|
Zdroj: Archív
Zavřít