Mixér
6
/
11
Přehled fotografií
Zavřít
Poklad pro mladé hledače. Minulou sobotu jsem z knihovny náhodou vytáhla (Kadlecová) říjnovou knižní novinku z Paseky, dobrodrůžo s názvem Příručka mladého hledače. Ten den jsme neobědvali. Kdo by vařil, když ho děti nutí předčítat, a kdo by jedl, když může poslouchat. Eva Prchalová sepsala parádní příběh třináctiletého školáka Julka, jenž si nazul toulavé boty svého dávno ztraceného dědečka a vyrazil do Egypta a s novými kamarády pak i jinam. Angažovat pro ilustrace jednu z našich nejlepších a nejnápaditějších výtvarnic, Evu Koťátkovou, považuju za geniální nápad – dokonale ladí s příběhem, který může (jakožto blízký příbuzný) v poličce stát hned vedle hrobaříkovské trilogie Pavly Horákové.
|
Zdroj: Archív
Obraz bez Doriana Graye. Švandovo divadlo velice pečlivě připravilo překvapující koktejl zážitků – nový Oscar Wilde na tamním jevišti doslova září. Již tradičně kvalitní scéna (Lucie Labajová), odvážné kostýmy (Jozef Hugo Čačko), moderní dynamická choreografie (Miřenka Čechová) a nečekaně dramatická a výtečná hudební složka od Vladimíra Franze. Wildův text dokonale přeložila a dotvořila Kateřina Hilská. Tolik bonusů! Jen zaráží zásadní chyba – Dorian Gray se jaksi nedostavil. Hlavní hrdina nevyslal do hlediště žádný signál, jenž by zdůvodnil celý slavný příběh. Je to velkolepý obraz bez Doriana Graye.
|
Zdroj: Archív
Vtip týdne (Podle Marka Douši). Tom Gauld nechává hovořit své dva diskutující na téma nové teorie profesora Larsona. Podle ní lidem doslova vybuchují mozky. Ve druhém obrázku dojde, pravda, ke zpochybnění teorie, ale poslední kresba ukazuje, že to tak nějak skutečně bude. Nevím, jestli k tomuto jevu skutečně dochází v zahraničí, mně ale vybuchuje mozek skoro po každé politické debatě, k níž se nachomýtnu. Musím si dávat pozor. Bum!
|
Zdroj: Archív
Výročí týdne: 6. března 1948 JAKPAK JE DNES U NÁS DOMA? Když se lámou dějinné epochy, pohřbí i nějaký ten méně nápadný milník. Premiéra Divotvorného hrnce, posledního společného díla Jiřího Voskovce a Jana Wericha, je přesně ten případ. Nedosti na tom, že ti dva už spolu neměli na divadelních prknech nic vytvořit. Ale: aniž si toho tehdy kdo všiml, aniž to někdo docenil, stal se Divotvorný hrnec – adaptace muzikálu Finian’s Rainbow od Edgara Harburga a Freda Saidyho – první vlaštovkou „opery pro spodních deset miliónů“ ve střední Evropě, ne-li na celém kontinentu.
|
Zdroj: Archív
Vinyla pro fajnšmekry. Ceny hudebních publicistů Vinyla platí za ty, které objevují nová jména a menšinové hudební lahůdky. Oceněnými za rok 2017 byli 21. února v pražském Lucerna Music Baru ostří rockeři z Orlové PACINO za svou nahrávku Půl litru země (album roku), ambientně elektronický projekt ENCHANTED LANDS (objev roku) a aktivity maličkého vydavatelství GENOT CENTRE, jichž si všimli v zahraničí dříve než většina českých posluchačů (počin roku). Gratulujeme!
|
Zdroj: Archív
Ponořte se do Warhola. O tom, že je v ČR teď na pár místech (Neoluxor, obchod galerie GOAP) k mání knížka Warholových fotek Andy Warhol: Polaroids 1958–1987, se ví. Obálka, která je k vidění v médiích, je působivá. Ale až když knihu držíte v ruce a skutečně se do ní ponoříte, začne kouzlo fungovat. Warholův zvláštní, odtažitý, respekt budící styl se projevuje naplno a čtenář jásá.
|
Zdroj: Archív
Citát týdne: „Ambientní hudba musí být schopna přizpůsobit se na mnoha úrovních sluchových vjemů posluchači bez použití jakéhokoliv nátlaku – musí být stejně tak ignorovatelná jako zajímavá.“ Tahle věta Briana Ena je už legendární. Připomínáme ji proto, že její autor přesně před čtyřiceti lety vydal slavnou desku Ambient 1: Music for Airports. Cílem alba bylo navodit klid pasažérů před odletem na letišti v Kolíně nad Rýnem (které mimochodem architektonicky navrhl otec Floriana Schneidera z Kraftwerk). Eno deskou definoval nový hudební žánr. Během následujících dekád se ambient stal důležitou složkou pro vznik nejrůznějších subžánrů po celém světě.
|
Zdroj: Archív
Masívní atak na Metronome. Třicáté narozeniny nebudou letos na pražském festivalu Metronome (22.–23. 6.) slavit jen Tata Bojs. Do bohatého line-upu (mj. John Cale, David Byrne, The Chemical Brothers, Tom Odell) přibylo nově jméno jejich kolegů z Bristolu, jistých MASSIVE ATTACK. To bude mejdan.
|
Zdroj: Archív
Churchill: „Budeme bojovat na pobřežních plážích!“ Věděli jste, že Winston se svým nejslavnějším projevem, na nějž odkazuje titulek, inspiroval u francouzského premiéra, „tygra“ Clemenceaua? Ten prohlásil: „Budu bojovat před Paříží, budu bojovat v Paříži, budu bojovat za Paříží.“ Tohle a spoustu dalšího se dozvíte ve skvělé, právě vydané knize Nejtemnější hodina Anthonyho McCartena, který podle ní napsal scénář ke stejnojmennému filmu Joea Wrighta. Gary Oldman už za svůj strhující výkon obdržel Zlatý glóbus a snímek je nominován na Oscara za nejlepší film (a na pět dalších).
|
Zdroj: Archív
Ji.hlava v Bruselu. Tentokrát se Češi za svou reprezentaci v Bruselu rozhodně nebudou muset stydět: JIHLAVSKÝ MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DOKUMENTÁRNÍCH FILMŮ sem už pošesté vyváží to nejlepší z aktuální dokumentární tvorby. Deset nejsilnějších snímků loňského ročníku se bude v belgické metropoli promítat od 5. do 11. března ve čtyřech kinech – jako první Hranice práce režisérky Apoleny Rychlíkové a hlavní hrdinky Saši Uhlové, které svůj dokument představí osobně. Možná právě jim a jejich syrovému záznamu mizerných pracovních podmínek v tuzemských provozech dnes můžou děkovat prodavačky z Lidlu, jež ode dneška berou už při nástupu lepší mzdu, než nosí domů půlka národa.
|
Zdroj: Archív
Dílo týdne: Zhang Xiaogang, Pozice otce. Jeden z nejoceňovanějších současných čínských umělců, Zhang Xiaogang (Čang Siao-kang), vystavuje společně s kolegou Wang Guangyiem (Wang Kuang-im) v pražském domě U kamenného zvonu. Jejich obrazy reflektují život v Čínské lidové republice, která se postupně od totalitního komunistického režimu přetváří ke zvláštní formě totalitního kapitalismu. Obraz Pozice otce je ze série čtyř olejů vzniklých v letech 2012–2013 a autor tvrdí, že „podobné náměty symbolizují jeho pohnuté vzpomínky na dobu dospívání“.
|
Zdroj: Archív
Zavřít