Mixér
5
/
10
Přehled fotografií
Zavřít
Dílo týdne: Nejlepší divadelní fotka. Těšíme se na historicky první výstavu fotek z divadelního prostředí Česká divadelní fotografie 1859–2017, která bude otevřena letos od 9. května do 24. června v pražském Obecním domě: 150 let silné tradice české divadelní fotky, záběry z 19. století, glamour portréty z Galerie Langhans, nikdy neviděné snímky avantgardy, klasikové od Koudelky po Kronbauera... Zajímavé je i to, že do 31. ledna 2018 se fotografové i studenti můžou – v rámci příprav výstavy – přihlásit do soutěže o nejlepší současnou divadelní fotku, pořízenou na území ČR v letech 2015–2017. Vítězná díla vybraná porotou pak budou na výstavě k vidění.
|
Zdroj: Archív
Výročí týdne: 15. ledna 1963, JAK BUBNUJE CHARLIE WATTS? Je mu jedenadvacet a něco a má jméno. Zatím jen mezi londýnskými fanoušky blues, což je z hlediska tehdejší anglické popscény čistý underground: ale nebude to dlouho trvat a tomuhle undergroundu bude patřit Británie. Charlie Watts hrál s Blues By Six a Alexisem Kornerem, pantátou britského blues. Mezi jejich fanoušky patřili takoví ušáci, kteří taky měli něco jako skupinu. A o Charlieho stáli. Strašně. „Touha dostat Charlieho byla jednou z hybných sil, které držely kapelu pohromadě,“ říká Keith Richards, jeden z nich. On nebyl proti, ale měl podmínku: stálé kšefty, stálý příjem. „Hladověli jsme, jen abychom ho zaplatili. Doslova!“ dodává Richards ve své autobiografii Life. V lednu 1963 si po krátkém vábení padnou obě strany do náruče: 15. ledna hrají Rolling Stones v Ealing Clubu v západním Londýně, poprvé komplet, a jejich pouť na rock’n’rollový Olymp může začít.
|
Zdroj: Archív
Limonáda o Bataclanu? Nebrat! Francií zmítá nejen vichřice, ale i spor o film „romantizující“ masakr v klubu Bataclan, při němž bylo v roce 2015 zabito 90 lidí. Sotva tvůrci snímku Ce soir-là sbalil kamery, už se ozvala silná vlna protestů, jež spustila petice vdovy po jedné z obětí. Proti příběhu milostného vztahu na pozadí tragédie se postavilo bezmála 40 tisíc signatářů a státní program France 2 raději oznámil, že se projekt „odkládá na neurčito“. Francouzi se nyní ptají, který z postojů je správný a jestli je cenzura, byť „lidová“, řešením.
|
Zdroj: Archív
Číslo týdne: 12 centimetrů. Jaké by to bylo, měřit jenom 12 centimetrů? Především by se vše ostatní nesmírně zvětšilo, včetně vašeho konta. Byli by z vás boháči. A taky by se ulevilo zeměkouli. To je premisa komedie Zmenšování od Alexandera Payna (Bokovka, Nebraska). Zmenšení taky přináší překvapení. Payne vyprávěním kličkuje, zůstává nepředvídatelný. Měl i skvělý odhad na malé role: srbského bonvivána Dušana sehrál s typickým úsměškem Christoph Waltz, parťáka Jorise zase Udo Kier. Spolu s Mattem Damonem tvoří ideální trojku k prozkoumávání malých velkých světů.
|
Zdroj: Archív
Vtip týdne (PODLE MARKA DOUŠI): Situace, kdy volané číslo není dostupné, je všeobecně známá a inspirovala i Islanďana Hugleikura Dagssona. Tohle se prostě stává a je dobré si to připomenout hned v lednu, aby si člověk nedělal příliš velké naděje, že se někoho dovolá. Mně se to stalo právě před chvílí a můžu vám říct: Ano, v temném lese zůstane člověk vždycky úplně sám. Zaplaťbůh, dneska jsem ještě našel cestu ven.
|
Zdroj: Archív
Jak číst současné umění? Na otázku, kde začíná a kde končí současné výtvarné umění, se snaží odpovědět kniha Jak číst současné umění. Michael Wilson připravil profily několika desítek aktuálně tvořících výtvarníků, takže máme možnost si koncentrovaně prohlédnout, jak mladší generace umělců přemýšlí. Je to pohled často poněkud vychýlený a skoro vždycky provokativní. Třeba Barry McGee, grafiťák a malíř ze San Franciska, tvrdí, že podle něj je „nepřekonatelným uměním jméno vyryté do stromu“. Sám přitom vystavuje hromady autovraků na pozadí graffiti maleb.
|
Zdroj: Archív
Trocha teorie (a historie) děti nezabije. V minulém čísle Reflexu jsme vám na tomhle místě doporučili dvě dobré pražské kinematovýstavy vhodné pro drobotinu (tu v Paláci Chicago a pak Muzeum Karla Zemana), teď přidáváme povedenou knížku o vzniku filmu s názvem JAK VZNIKL FILM. Filmová historička, lektor filmového vzdělávání a komiksový kreslíř dali dohromady dílko, u jehož četby si přijdou na své malí cinefilkové i praví domácí kutilové. Spoustu optických pomůcek objevených před více než sto lety si děti dokážou podle návodu vyrobit i bez asistence rodičů. Kteří si zatím můžou pustit nějaký dobrý film.
|
Zdroj: Archív
Klip týdne: Hatsune Miku - Last Night, good night (live). Kulturní sekce serveru BBC odhadla budoucnost hudby v pěti bodech a hned v prvním varuje: Váš oblíbený zpěvák nemusí být reálný! Jako důkaz přiložila jednu z největších (!) japonských popových hvězd, Hatsune Miku, což je… animovaná kresba (!) vypadající jako mladá dívka. Její výhodou je, že byste ji těžko donutili podepsat Antichartu, nevýhodou, že vám nedá autogram. Podívejte se na YouTube na její vystoupení před narvanou koncertní halou za doprovodu živé kapely. Ne–u–vě–ři–tel–né!!!
|
Zdroj: Archív
Kurs pozitivního myšlení. Končící život nobelisty, fyzika Richarda Feynmana, se stal předlohou monodramatu Petera Parnella QED (Kvantová elektrodynamika) a hereckou příležitostí pro Vladimíra Kratinu v Činoherním klubu. Konstatováním, že Kratina svou příležitost (v režii Jakuba Zindulky) beze zbytku využil, by se dalo skončit. Ale věc stojí jinak: zcela výjimečně vám v divadle může být po těle a duši tak dobře, až slastně, jako při sledování tohoto epikurejského muže s všestranným talentem od Boha. Má sice pokročilou rakovinu, to mu však nebrání nadále řešit desítky sporných otázek současně, a ještě si užívat zbytku života. Vladimír Kratina zvládl kurs pozitivního myšlení bravurně.
|
Zdroj: Archív
Kritická záhada. Bylo to o fous, ale mnohým kritikům se ulevilo: „jejich“ ceny totiž těsně neovládl Křižáček, film častovaný adjektivy jako nekoukatelný, artistní či trucovitě nedivácký. Favoritem je slovensko-české drama Špína s šesti nominacemi, což je vcelku spravedlivá volba. Co naopak spravedlivé není, minimálně vůči talentu a umu Bohdana Slámy, je stejný počet nominací pro Křižáčka a Bábu z ledu, jeden z jeho vůbec nejvydařenějších (a divácky nejpřístupnějších) snímků – oba budou soutěžit v pěti kategoriích. Jak se mohlo stát, že tentýž kritický sbor, jenž dával Křižáčkovi na frak a Slámu oslavoval, nyní staví oba filmy na roveň, je záhadou, na niž mohou odpovědět snad jen samy hlasovací lístky. Na stránkách Cen české filmové kritiky jsou volně k nahlédnutí. Výsledky se dozvíme 27. ledna.
|
Zdroj: Archív
Zavřít