Mixér
7
/
11
Přehled fotografií
Zavřít
Číslo týdne 64 969 Tolik lidí vidělo právě skončenou výstavu Františka Skály. A to je hodně. Fakt hodně. Gratulujeme! Skála tak překonal i Gerharda Richtera, jehož výstava zaznamenala rovněž solidní návštěvnost: 54 950 diváků.
|
Zdroj: Archív
Krištof Kintera – We All Want To Be Clean „Raději používám anglický název. Ten objekt je pro mě o potřebě očištění, až vymazání, která je fundamentální, ale i striktně neekologická,“ říká autor instalace z osmdesáti praček, jež se postupně spouštějí, aby jednou za přibližně dvanáct minut vygradovaly do plných. Právě toto dílo patří mezi nejsilnější objekty, které od 7. září vystavuje Krištof Kintera v pražské Galerii Rudolfinum. Rozhovor s letos třiačtyřicetiletým umělcem, jenž je i částečně návodem, jak jeho novou výstavu číst, vyjde v příštím čísle Reflexu.
|
Zdroj: Archív
TAYLOR ZASE BULÍ Americká zpěvačka Taylor Swift je ukňučená, ublížená, pomstychtivá dívka. Alespoň tedy její umělecká persóna kráčí světem jako archetyp notorické stěžovatelky, které někdo udělal bebí a šrám na duši a ona teď mezi zuby cedí plány, jak si to dotyční vypijou. Je to hloupé, je to trapné, je to dětinské – a svět za to Taylor leží u nohou. Její videoklip k písni Look What You Made Me Do byl za prvních 24 hodin zhlédnut 43miliónkrát, což z něj dělá největší premiéru youtubové historie. Lidstvo, zdá se, archetyp svého ukňučeného, ublíženého, pomstychtivého já potřebuje jako sůl.
|
Zdroj: Archív
Výročí týdne 4. září 1982 NEJSLAVNĚJŠÍ KLOKAN Předem se omlouváme těm, kteří zde očekávají cosi o Antonínu Panenkovi. V první půlce osmdesátých let se v Československé televizi objevilo nápadně mnoho televizních seriálů z pátého kontinentu pro děti i dospělé. Lid to vítal: oblíbená droga, a ještě z takhle exotické ciziny, no neberte to. A zatímco názvy jako Mladý Ramsay, Zlatá šachta nebo Zlatá horečka už asi málokomu něco řeknou (otázka pro pamětníky-specialisty: ke kterému z nich patří slogan „Zabiju tě, McKellare“?), nejméně dva rezonují dodnes. Krom slzotvorného dojáku Co přináší řeka je to samozřejmě Skippy. Dětský seriál s klokanem jako hlavním hrdinou, jenž tehdy fungoval tak, že v ČSSR snad nebylo populárnějšího zvířátka. Čestný pionýrský!
|
Zdroj: Archív
Citát týdne „Byl jsem v té době hvězdou, aniž by to někdo věděl, protože definice tohoto výrazu ještě neexistovala. Ale z historického hlediska musím říci, že jsem byl hvězdou přelomu století.“ Georges Méliès natočil několik stovek filmů, jako jeden z prvních odhadl možnosti nového média. Byl králem filmových kouzel a triků, zcela výjimečnou postavou v dějinách kinematografie. Opravdovou hvězdou. V roce 1912 ale s filmařinou sekl a spálil většinu negativů. Zemřel v roce 1938 v naprostém zapomnění. Prvního září uplynulo 115 let od premiéry jeho nejznámějšího snímku, čtrnáctiminutové vědecko-fantastické nádhery Cesta na Měsíc. Stejný film (restaurovaný, s hudbou amerického techno dýdžeje Jeffa Milse) zahajuje 14. září přehlídku Projekt 100, věnovanou tentokrát sci-fi. Nenechte si ho ujít.
|
Zdroj: Archív
BOOM BOOM BOOM! John Lee Hooker, slovutný bluesman s nejhlubším hlasem na světě, by se letos v srpnu dožil sta let. Je tu však i možnost, že mu bylo sto už před pěti lety. Ono se totiž neví s určitostí, kdy vlastně přišel na svět. A kde. Říká se, že byl buď z Tutwileru, nebo z Clarksdaleu. Na každý pád pocházel z Misissippi. Jako datum narození se nabízejí roky 1912, 1915, 1917, 1920 a 1923. Tak si vyberte. Podle vzhledu se jeho věk rovněž nedal určit – John Lee vypadal, že je mu sto padesát, už ve dvaceti. A podle hlasu byl starý jako Metuzalém. Ale není to nakonec úplně putna? Prostě si sedněte a nechte do sebe vplouvat jeho zpěv: „Boom boom boom boom! A-haw haw haw haw! Hmmm hmmm hmmm hmmm!“ John Lee Hooker byl jen jeden.
|
Zdroj: Archív
Není nač čekat Mladá pražská čtveřice pojmenovaná I Love You Honey Bunny donedávna byla jen oblíbenou studentskou kapelou. V uplynulém roce ji však objevili dramaturgové hned několika českých festivalů a svěží poprock zaujal i v mezinárodní soutěži Planetrox. Výhra kapelu poslala na městský festival Envol et Macadam v Quebec City a postupně iniciovala celé kanadské turné. V září tak kapela odehraje celkem devět koncertů v Torontu, Montrealu, Ottawě a dalších městech a ihned po návratu se pustí do příprav debutového alba.
|
Zdroj: Archív
Vtip týdne (PODLE MARKA DOUŠI) Severní Korea je země, která se vzpírá tomu, abych ji jakkoli pochopil, a to i přes to, že mám ještě nějakou zkušenost se životem v socialismu. Agrese, již korejský režim používá nejen vůči svým lidem, ale také vůči celému světu, je divným způsobem fascinující. To, že vypálil raketu, která přeletěla Japonsko, a jak se zdá, může brzy doletět úplně jinam a dát do pohybu nekontrolovatelné akty odvety, je více než znepokojující. Sergej Elkin nakreslil raketu, jež má tvář korejského šéfa. Nebylo by špatné, kdyby se Kim opravdu nabil a odpálil.
|
Zdroj: Archív
O životě s „oddaným komunistou“ „Přestože mě zkušenosti s pochopy nového režimu utvrzovaly v tom, že jsou to pitomci a lháři, nedošlo mi ani zdaleka, jací jsou to ve skutečnosti suroví a chladnokrevní zločinci. Byla jsem sice skeptická a nespokojená, ovšem trávila jsem čas mezi straníky a žila si dobře z milosti strany: mohla jsem tudíž zůstávat dostatečně slepá a doufat, že překonávání porodních bolestí nového řádu poslouží konečnému cíli. Že by mohl být nevinný člověk zatčen, obviněn a potom mučen, aby si vymyslel zločiny, jež nikdy nespáchal, něco takového mě nikdy nenapadlo…“ Nedávno vyšla další z letošních zásadních, a přitom čtivých memoárových knih – po knize Žo Langerové s titulem Žila jsem s oddaným komunistou se jen práší a její cizojazyčná vydání se na Západě dočkala skvělých recenzí. Budapešťská Židovka Žo v ní líčí peripetie svého života s vysoce postaveným a posléze krutě perzekvovaným slovenským levicovým intelektuálem Oskarem Langerem v Československu v letech 1934–1966.
|
Zdroj: Archív
Víno a jazz V Praze žijící zpěvačka polsko-kubánského původu Yvonne Sanchez říká: „Když vařím, potřebuju poslouchat svižnější hudbu, když se usadím ke sklence vína, ráda si pouš- tím jazz.“ I proto ji zřejmě oslovili pořadatelé Vinobraní na Střeleckém ostrově v Praze, kde právě její jemná bossanova bude znít během pátečního večera (8. září).
|
Zdroj: Archív
Bluesová znamení „Na povrch se dostalo hodně mých raných vlivů, jako jsou Robert Johnson a Howlin’ Wolf,“ říká o svém právě vydaném albu Signs držitel Grammy a jeden z nejlepších současných bluesových kytaristů, Johnny Lang. Čtrnáctého listopadu ho představí při své české koncertní premiéře v pražském Lucerna Music Baru a o dva dny později z něj zahraje i na šumperském festivalu Blues Alive.
|
Zdroj: Archív
Zavřít