Mixér
4
/
9
Přehled fotografií
Zavřít
Výročí týdne 17. srpna 1982 ABBA KONČÍ, CD ZAČÍNÁ V listopadu 1981 vydala skupina ABBA album The Visitors. Bylo poslední a ne zrovna úspěšné. Nejslavnější švédská skupina v historii pop-music byla vnitřně rozhašená, to za prvé. Navíc se její snaha udělat něco jiného než jednoduché tříminutové písničky, s nimiž válcovala svět lehkého žánru doposud, dost minula s očekáváním publika. Přesto ta deska je svým způsobem milník. Tři čtvrtě roku poté, co spatřila světlo světa, ji firma Polydor vydala na CD. Bylo to poprvé v historii oboru – a ať je jakákoli, tu roli vlajkonoše nových technologií jí nikdo nesebere.
|
Zdroj: Archív
Dílo Týdne BOMBARDÉRY GOSS „Bombardéry Goss jsou neviditelná letadla ušitá ze sak značky Boss, která prolétávají stěnami galerií, přičemž díky jejich rázové vlně padají obrazy ze stěn, sochy ze soklů atd., “ popisuje Jiří Černický své „rozrušující“ objekty vzniklé v roce 1999, jež jsou premiérově k vidění až do 30. září v Galerii Q na Smetanově nábřeží v Praze na společné výstavě Černického a Milana Kunce Total Global.
|
Zdroj: Archív
definitivní smrt godzilly Jeden z největších herců všech dob je mrtev a titulní stránky kulturních periodik to ignorují. Přitom na filmovém plátně těžko najdete tak monumentální postavu, jakou byla japonská Godzilla. Ano, Haruo Nakadžima, který obřího ještěra zpodobňoval v rozmezí 18 let ve 12 filmech za sebou – od ikonické Godzilly ze čtyřiapadesátého až po Godzilla vs. Gigan z roku 1972 –, zemřel ve věku 88 let. Památeční socha Godzilly v Tokiu je tak mrňavá, že o ni člověk skoro zakopne, a tak je možná načase vzdát gigantovi, jemuž vdechl Nakadžima život, zasloužený hold v životní velikosti.
|
Zdroj: Archív
Výrok týdne „Někdy mě akorát doběhne pocit, že mě… ubývá – to je asi nejpřesnější slovo. Jo – ubývá mě. Takže se mi s tímhle pocitem poměrně blbě plánuje. Ne že bych to snad někdy v životě dělal, ale teď to už nejde jaksi principiálně. To je ta rafinovanost stáří. Minuty plynou pomalu – roky strašně rychle.“ Těmito slovy končil rozhovor, když si před sedmi lety povídal s Reflexem naposledy. Ležel tehdy v nemocnici. Snad proto to bylo povídání spíš více než méně bilanční a snad i trochu smutné. Přesto ještě dalších šest let tento pianista a geniální skladatel, kráčející po neskutečně široké cestě hudby mezi Bachem a Manfredem Mannem, ujišťoval posluchače o své nesmrtelnosti. Naposled koncertoval letos v dubnu. Marián Varga zemřel 9. srpna ve věku 70 let.
|
Zdroj: Archív
Kdo namísto Islámského státu? Nakladatelství Vyšehrad přichází s knihou Fawaze A. Gergese Islámský stát. Cesta k moci, jež je v dnešní době nanejvýš aktuální, neboť počty útoků islámských teroristů nebezpečně narůstají. Autor, přední odborník na tuto problematiku, si vedle geneze vzestupu a postupného pádu Islámského státu klade palčivě znepokojivou otázku: Co bude následovat po jeho porážce v Iráku a Sýrii? Zahrajme si na prognostiky a odpovězme: Své řádění přenese do Evropy, kde má vinou sebevražedné politiky Evropské unie už řadu stoupenců.
|
Zdroj: Archív
Thriller v Benátkách 3D verze Thrilleru, čtrnáctiminutového videa z nejslavnějšího období Michaela Jacksona, je na obzoru. Poprvé bude k vidění na benátském filmovém festivalu, který se koná od 30. srpna do 9. září. Postaral se o ni John Landis, režisér původní verze.
|
Zdroj: Archív
definitivní smrt godzilly Jeden z největších herců všech dob je mrtev a titulní stránky kulturních periodik to ignorují. Přitom na filmovém plátně těžko najdete tak monumentální postavu, jakou byla japonská Godzilla. Ano, Haruo Nakadžima, který obřího ještěra zpodobňoval v rozmezí 18 let ve 12 filmech za sebou – od ikonické Godzilly ze čtyřiapadesátého až po Godzilla vs. Gigan z roku 1972 –, zemřel ve věku 88 let. Památeční socha Godzilly v Tokiu je tak mrňavá, že o ni člověk skoro zakopne, a tak je možná načase vzdát gigantovi, jemuž vdechl Nakadžima život, zasloužený hold v životní velikosti.
|
Zdroj: Archív
Vtip týdne (podle Marka Douši) Moc hezkej pejsek… jak mu říkáte? Hitler. Rozesmálo mě to, ale potom jsem si uvědomil, že vlastně nevím, co přesně to znamená. Paní se snaží vetřít do přízně hezkého pána a on se ji snaží uzemnit tím, že psa přejmenuje na Hitlera právě a jenom pro tuhle chvilku, anebo je pes opravdu Hitler a mazlivě mu říká Dolfi...? A pak jsem to nechal plavat, protože nemám šanci se to dozvědět. Jedinou nápovědou je, že autor kresby Mike Stokoe věnoval kresbu speciálně Johnu Cleesovi.
|
Zdroj: Archív
Černý velbloud sestřelen „Prsty se dotýkal její kůže, [sic!] a to v něm rozeznívalo vzrušení, před kterým nebylo úniku. Chtěl ji políbit na každý kousek těla. Pohyboval se pomalu. Od prstů u nohou. Každý něžně líbal a pokračoval ke kotníkům, lýtkům a kolenům…“ Tuhle toporně popsanou lekci anatomie si společně připomeneme koncem roku, až se Reflex opět ohlédne za nejhůře popsanými sexuálními scénami v české próze vydané v posledním roce. Ale podobně zdrcujících momentů je v knize Černý velbloud z pera někoho skrývajícího se za pseudonym Kateřina Ash (prý z bezpečnostních důvodů, ehm) až neskutečné množství s ohledem na to, že jde o velmi kratinký pokus o román. Na té věci, snažící se vytěžit co nejvíc z aktuální atraktivity islámu a syrského regionu, je špatně prakticky všechno. „Cítila se jako malé stéblo trávy ohýbané davem!“ – „Ucítila, jak jejím tělem proniká jeho vyvrcholení!“ Radíme neotvírat. Z bezpečnostních důvodů.
|
Zdroj: Archív
Zavřít