Mixér
6
/
8
Přehled fotografií
Zavřít
Česká kinematografie má další dva cenné zářezy, každý na opačném konci žánrového spektra. Zpráva o prvním přišla zpoza oceánu, kde mezi deset kandidátů na Oscara, na takzvaný shortlist v kategorii krátký animovaný film, zařadili bakalářský snímek Jana Sasky Happy End. „Jel jsem zrovna nahý na traktoru, když jsem si přečetl mail z Ameriky,“ popsal talent z FAMU moment, o němž bude vyprávět vnoučatům. O tom, jestli postoupí i do pětice finalistů, rozhodnou američtí akademici 24. ledna 2017. Druhý úspěch zaznamenala pohádka Karla Janáka. Jako hlavní pořad Štědrého večera si totiž německá veřejnoprávní televize ZDF vybrala Dvanáct měsíčků. Tamní publikum je zná už z kina a s „typicky českým stylem“ Janákova výpravného příběhu prý souzní tak, že ho pod stromečkem uvítá.
|
Zdroj: Archív
Dílo týdne Tomáš Císařovský – Tam na strahovských hradbách „S Rolling Stones mám stejný ročník narození. Protože je můj nejstarší bratr začal poslouchat velmi záhy, stali se mou dětskou výživou. A teď spolu stárneme, tedy vlastně já, oni moc ne. Když jsem maloval tento obraz, tak jsem si dokola pobrukoval ,... na strahovských hradbách stáli sokolíci v dlouhejch hustejch řadách‘ a také ,Start Me Up‘. Naše generace se shodne na tom, že návštěvou Stounů v Praze definitivně skončil totáč,“ říká o svém obrazu z „havlovské elegie“ letos čtyřiapadesátiletý malíř, jehož výstava Úmysl a trochu náhoda bude k vidění v DOX do začátku března.
|
Zdroj: Archív
KE GRAMMY PŘES MRTVOLY Šoubyznysová ocenění jsou fajn. Mezi soutěžícími se vytváří pouto vzájemného uznání a vše se bere s humorem. Podívejte se třeba na Českého slavíka. Nebo na americkou cenu Grammy, o niž bojuje komik Patton Oswalt s komičkami Tig Notaro a Margaret Cho tím, že o nich píše na Twitteru hnusy typu rozhodně se nenechte v hlasování ovlivnit tím, že Margaret pořádá psí zápasy a zda Tig skutečně financovala ty tři snuff filmy. Jediné smutné na tom je, že ti Čeští slavíci to všechno podle dostupných informací prý mysleli vážně.
|
Zdroj: Archív
O smrti jen dobře „Truchlení snad nikdy nebylo tak těžké. Nevíme, jak svůj smutek projevit, nevíme, jak ho s ostatními sdílet, nemáme na to čas a nevíme si rady s pozůstalými. Dokazují to smutná fakta: až sedmdesát procent lidí je dnes v Praze zpopelněno bez obřadu a spousta pozůstalých si ostatky svých blízkých ani nevyzvedne…“ A tahle kniha to změní. Publicista a pečovatel domácího hospicu Cesta domů Ondřej Nezbeda vydal v Pasece Průvodce smrtelníka, vynikající knihu do každé rodiny, která se ještě bojí nebo stydí mluvit o smrti – s dětmi, s umírajícími, s umírajícími dětmi. Publikace má sice podtitul Prakticky o posledních věcech člověka, ale dozvíte se z ní podstatně víc než jak se chovat v posledních chvílích u lůžka, jak zorganizovat pohřeb a jak správně truchlit. Třeba jak na alzheimera, co s LDN a jak na domácí péči.
|
Zdroj: Archív
Koncertní vyhlídky Bez ohledu na pomalu zveřejňovaná jména hvězd na letních festivalech to vypadá, že nás čeká slušná koncertní sezóna i mimo ně. Čtvrtého července 2017 zahrají na letišti v Letňanech Guns N’Roses, hlučné divadlo Rammstein bleskurychle vyprodalo pražský stadión v Edenu 28. května a přidalo druhý termín o den později a s turné Greatest Hits se v Praze 8. června zastaví i někdejší industrialisté Einstürzende Neubauten.
|
Zdroj: Archív
V podivně neosobním prostředí Nových Butovic ve výstavní síni Czech Photo Centra najdete (do půlky ledna) velice osobní výstavu Jaroslava Kučery Sudety/Sudetenland. Série fotografií, která vznikala v devadesátých letech minulého století v českém pohraničí, ukazuje plejádu lidí na okraji, kteří svádějí svůj nerovný boj s osudem slazený občasnou malou radostí. Je to taková malá česká plechárna a John Steinbeck by z ní měl jistě radost. Legrační je, že v přilehlých supermoderních kancelářích pracuje jistě řada lidí, kteří mají svůj původ právě v těch divných bohem zapomenutých končinách. Jestli oni štěstí v nadnárodních korporacích najdou, je otázka...
|
Zdroj: Archív
Video týdne Veselé Vánoce, Donalde! Čekali byste, že s prvním antitrumpovským songem přijde někdo jako Weird Al Yankovic nebo jeden z těch přidrzlých stand-up komiků? My taky, ale v minulém týdnu je předběhla indie víla Fiona Apple. Její inkriminované video na Tumblru sice vypadá, jako kdyby patnáctileté trdlo točilo do štěkotu nějakého čoklíka parodii Záhady Blair Witch, ale nenechte si její trumpifikovanou vánoční klasiku Nata Kinga Colea The Christmas Song ujít. Už jen kvůli tomu odkazu na rebelující Sinéad O’Connorovou a trhání fotky někoho, kdo podle ní zosobňuje čiré zlo.
|
Zdroj: Archív
LEKCE SVAHILŠTINY Skupina Pražský výběr vypustila na trh dvoucédéčko vyskládané z raritních nahrávek asi z počátku osmdesátých let (data koncertů na přebalu totiž chybějí). Amatérské záznamy z blanenského klubu, z pražské Chmelnice a z brněnského Ronda vykazují nedbalý zpěv a bezobsažnou svahilštinu. Do písní důvěrně známých ze Straky v hrsti (Hrabě X, Prachy, Proč jen já) zpívají Pavlíček, Kocáb a spol. nesmysly, které je v tu chvíli napadly. Musím se smát, když si vzpomenu, jak mnozí přísahali na PV svahilský jako jediný pravý a nezávislý. České texty – zpětně je úctyhodné, jak fungují s hudbou – vznikly až později, s vidinou gramofonové nahrávky. Všechno to jsou vlastně mizerné demáče, a přece … ta energie, chuť valit, ta je strhující. Kromě toho jsem poprvé slyšel, jak zněl „Výběr“ s Ondřejem Soukupem, který později „emigroval“ ke Gottovi („prachy, jenom prachy nečekají“, vzpomínáte?). Nastala Čokova éra.
|
Zdroj: Archív
Zavřít