Nebalte dárky. Sbalte sebe!
1
/
27
Přehled fotografií
Zavřít
Mléčné koktejly, hamburgery a jiné kalorické bomby, jež tu číhají v dinerech a drive-inech jako vystřižených z 50. let, jsou každodenní nezbytností. Jestli neztloustnete za měsíc aspoň pět kilo, něco jste dělali špatně.
|
Zdroj: Profimedia
Doby, kdy Route 66 byla jedinou silnicí spojující Chicago se západním pobřežím, jsou dávno pryč, ale romantika spojená s hledáním štěstí někde na „otevřené silnici“, ta je v Americe silná dodnes
|
Zdroj: Profimedia
Prožít Route 66 spočívá i v tom, že pojedete kilometry a kilometry naprosto osaměle. A budete to milovat.
|
Zdroj: Profimedia
Route 66 je na některých odpočívadlech plná skupin motorkářů. Ačkoli většina z nich jsou pohodoví lidé, přesto platí nepsané pravidlo, že každý motorkář je na cestě sám za sebe.Pokud vám někdo nenabídne, abyste jeli s nimi, nedělejte to.
|
Zdroj: Profimedia
Charles Darwin v roce 1874 podepsal petici za ochranu atolu, želv a ostatních unikátních druhů, které tadyžijí. O víc než sto let poté, v roce 1982, zapsalo UNESCO tento ostrov na seznam světového přírodního dědictví
|
Zdroj: Profimedia
Charles Darwin v roce 1874 podepsal petici za ochranu atolu, želv a ostatních unikátních druhů, které tadyžijí. O víc než sto let poté, v roce 1982, zapsalo UNESCO tento ostrov na seznam světového přírodního dědictví
|
Zdroj: Profimedia
Neobvykle krásný přírodní úkaz, jakých na Aldabře najdete stovky; mořem podemletý útes
|
Zdroj: Profimedia
Ladislav Zibura na své pouti Tureckem a Izraelem potkal samé milé, pohostinné lidi a poznal skutečné štěstí a svobodu. No dobře, jednou ho nad ránem osahával nametený hostitel, taky ho kamenovaly děti a střelba z pistolí na hasičské zábavě mu trvale poškodila sluch, ale to sem nepatří...
|
Zdroj: Profimedia
Ladislav Zibura na své pouti Tureckem a Izraelem potkal samé milé, pohostinné lidi a poznal skutečné štěstí a svobodu. No dobře, jednou ho nad ránem osahával nametený hostitel, taky ho kamenovaly děti a střelba z pistolí na hasičské zábavě mu trvale poškodila sluch, ale to sem nepatří...
|
Zdroj: Profimedia
Ladislav Zibura na své pouti Tureckem a Izraelem potkal samé milé, pohostinné lidi a poznal skutečné štěstí a svobodu. No dobře, jednou ho nad ránem osahával nametený hostitel, taky ho kamenovaly děti a střelba z pistolí na hasičské zábavě mu trvale poškodila sluch, ale to sem nepatří...
|
Zdroj: Profimedia
Ladislav Zibura na své pouti Tureckem a Izraelem potkal samé milé, pohostinné lidi a poznal skutečné štěstí a svobodu. No dobře, jednou ho nad ránem osahával nametený hostitel, taky ho kamenovaly děti a střelba z pistolí na hasičské zábavě mu trvale poškodila sluch, ale to sem nepatří...
|
Zdroj: Profimedia
Jeden z jeruzalémských památníků holocaustu
|
Zdroj: Profimedia
Mešita al-Aksá, Chrámová hora. Až sem Ladislav Zibura dorazil, aby si potvrdil, že i cesta může být cíl a že Jeruzalém ve čtyřiceti stupních Celsia je „betonové peklo“.
|
Zdroj: Profimedia
Pan Roubíček! Tak pojmenoval Ladislav Zibura svůj nejznámější snímek z jeruzalémské pouti, jímž láká na své hojně navštěvované one-man shows.
|
Zdroj: Profimedia
Mladíci trénující breakdance v teheránském parku
|
Zdroj: Profimedia
Ve starodávném městě Jazd je stále možné vidět, jak chlapci přímo na ulici opalují chlupy z ovčích hlav a ty pak prodávají na tradiční perskou ovčí polévku
|
Zdroj: Profimedia
Íránci milují poezii, a zvlášť pak verše Háfize, nejslavnějšího perského básníka. V Šírázu chodí muži i ženy rozjímat nad jeho básněmi přímo k jeho velkolepému mauzoleu (na snímku). To, že Háfize inspirovalo k tvorbě právě to víno, jež se tu za jeho života ještě mohlo pěstovat a podle kterého se jmenuje i odrůda Šíráz (Syrah), je jen jednou z mnoha ironií současného íránského života.
|
Zdroj: Profimedia
Na současných silnicích uvidíte možná největší dochovanou sbírku amerických aut 60. a 70. let. Po islámské revoluci v roce 1979 a následujícím embargu se americká auta ani součástky na ně do Íránu nesmějí dovážet. Íránci si je od té doby opravují sami.
|
Zdroj: Profimedia
Teheránští hipsteři diskutující o umění, filmu a politice v kavárně Tehrún v zahradě Negarestán
|
Zdroj: Profimedia
Vyděšená skupinka našich cestovatelů, kteří se po dlouhé cestě divočinou ocitli v Marákéši.
|
Zdroj: Profimedia
Cestování po Maroku je trochu divoké: když se chcete večer ohřát, musíte si přes den nasbírat dřevo, protože v horách není. Však také návraty do civilizace nebývají jednoduché
|
Zdroj: Profimedia
Tady vidíte, proč se do stanu na střeše auta leze po žebříku; šetří se tím karosérie.
|
Zdroj: Profimedia
Přidáváme i jeho žlutou vizitku, kdybyste mu potřebovali brnknout už z Česka.
|
Zdroj: Profimedia
Marocký automechanik, jenž si se vším poradí.
|
Zdroj: Profimedia
Zleva Albert, Simona (Rybáková), Šimon a Nikola Cabanovi. Nikola se ke své rodině přidala ze skotského Glasgowa, kde už několik let studuje.
|
Zdroj: Profimedia
Šimon Caban, který projel Maroko ve svém autě křížem krážem už pětkrát, věří, že ideální je mít v jednom autě tři lidi, kteří dobře vidí; dva vepředu a jednoho vzadu. „Čtyři lidi už je moc, nezbude vám pak místo pro stopaře a průvodce v jednom, což je zásadní pro kontakt s místními.“
|
Zdroj: Profimedia
V momentě, kdy motorkáři dorazí až na konec Route 66 v kalifornské Santa Monice, už většinou plánují další společnou jízdu
|
Zdroj: Profimedia
Zavřít