Velká škola čepování piva
4
/
6
Přehled fotografií
Zavřít
Hladinka. Čepuje se pomalu po skle tak, aby vznikla hutná krémová pěna o výšce zhruba 3,5 až čtyři centimetry, zarovnaná s okrajem půllitru. Standardní a nejobvyklejší způsob čepování piva.
|
Zdroj: Pavel Hofman
Šnyt. Čepuje se tak, aby výsledkem bylo v půllitru odspodu pivo na dva prsty, pěna na tři prsty, jeden prst k okraji sklenice. V podstatě jde o malé pivo ve velké sklenici. Fenomén vznikl před sto lety jako poděkování hostinských štamgastům na závěr večera.
|
Zdroj: Pavel Hofman
Mlíko. Načepované na jeden ráz, ve sklenici je pouze krémová pěna. Oblíbené pití piva u žen pro svou lehkost a rychlé osvěžení. Štamgasti pijí „mlíko“ jako pauzu mezi pivy, po pátém pivu, aby je nakoplo.
|
Zdroj: Pavel Hofman
Čochtan. Je pivo na jeden ráz načepované úplně bez pěny, obsahuje prakticky 100 procent přírodního oxidu uhličitého. Z toho důvodu se často hovoří o tom, že při tomto způsobu čepování má pivo největší říz.
|
Zdroj: Pavel Hofman
Řezané. Čepuje se nadvakrát až -třikrát. Nejdříve se čepuje světlé s pěnou, jež se nechá odpočinout. Pak se do něj po skle čepuje tmavé, i to se nechá odpočinout. Po dočepování vznikne ve sklenici trikolóra – světlé, tmavé a pěna.
|
Zdroj: Pavel Hofman
Čep navíckrát. Čepuje se na „víckrát“. Zásadou je, že pivo se nechává odpočívat bokem, a nikoli pod pípou, protože zoxidované kapky z pípy mohou mít za následek nakyslou chuť piva.
|
Zdroj: Pavel Hofman
Zavřít