Eurovolby: recesisté a podivíni
3
/
9
Přehled fotografií
Zavřít
Udo Voigt, Německo, Národní demokratická strana. Hnědý vůdce. Daleko méně legrace do Evropského parlamentu přinese jiný čekatel na euromandát v naději – šéf německých neonacistů Udo Voigt, otevřený obdivovatel druhého muže třetí říše Rudolfa Hesse. Politický spojenec vůdce českých „dělníků“ Tomáše Vandase navíc zřejmě nebude na okraji pravicového extrému sám. V „rasistickém“ koutku se pravděpodobně potká s řeckými extremisty ze Zlatého úsvitu, maďarskými ultranacionalisty ze strany Jobbik a možná i se slovenskými obdivovateli Tisova režimu z Kotlebovy Ľudové strany Naše Slovensko. Proti nim bude skupina kolem Marine LePenové a Geerta Wilderse docela „normální“ partou pravicových populistů.
|
Zdroj: Archív
Uroš Uršič, Slovinsko, Práce snů – evropský poslanec. S loterií do Štrasburku. Slovinsko by mohlo mít v Evropském parlamentu „neznámého poslance“. Na Facebooku se totiž zformovala občanská iniciativa Práce snů – evropský poslanec, která s argumentem, že práce europoslance je skvěle placená a moc se v ní nenadřete, vyhlásila politickou loterii. Do ní se mohl přihlásit každý a iniciativa vylosovala sedm šťastlivců, kteří se teď ucházejí na její kandidátce o místa europoslanců.
|
Zdroj: Archív
Corneliu Vadim Tudor, Rumunsko, Strana velkého Rumunska. Ne pro Yesmena. Rumunské nacionalisty opět vede do voleb antisemita, štváč proti maďarské menšině, Corneliu Vadim Tudor, který začínal jako dvorní básník „karpatského génia“ – komunistického diktátora Ceaușeska. Na jeho kandidátku se už ale nedostal jeho dosavadní kolega Dumitru Zamfirescu, jenž u posledních 541 návrhů v Evropském parlamentu vždy hlasoval pro.
|
Zdroj: Archív
Tony G, Litva, Liberální hnutí Litevské republiky - Pokerová hvězda. Hvězda světového pokeru Antanas Guoga se sice karetní hrou prosadil jako Australan, ale vydělané peníze investuje hodně v rodné Litvě. Podporuje tam výrazně například basketbalisty. Na pokerových turnajích na sebe často upozorňoval štiplavými poznámkami na adresu soupeřů, doma mu velkou popularitu získal jeden z jeho výstupů, kdy smázl ruského protihráče.
|
Zdroj: Archív
Martin Sonneborn, Německo, Strana. Zlegrace do parlamentu. Protože německý ústavní soud zrušil tříprocentní hranici pro vstup do Evropského parlamentu, mají reálnou šanci na štrasburské křeslo i velmi malé strany. Jednou z nich je recesistická strana vystupující většinou jen pod prostým jménem Strana (Die Partei). Tu před lety založili redaktoři satirického časopisu Titanic, aby mohli natočit „dokument“ o kampani vymyšlené strany. Do voleb šli například s programem znovupostavení berlínské zdi. Kromě toho teď v čele se svým lídrem a předsedou Martinem Sonnebornem prosazují například to, aby se Německo učilo od Řecka, zrušení letního času nebo zavedení kvót pro líné lidi.
|
Zdroj: Archív
Daciana-Octavia Sârbuová, Rumunsko, Sociálně demokratická strana. Jedna rodina. Představte si, že by paní Sobotková byla europoslankyní, k tomu by navíc ve štrasburském sněmu seděla také manželka lídra pravice Petra Fialy a sekundovala by jim jako europoslankyně Kateřina Zemanová. Taková situace byla dosud v Rumunsku, kde měl v Evropském parlamentu svou manželku Dacianu-Octavii Sârbuovou předseda vlády Ponta, ale zasedala tam i manželka lídra opozice a dcera prezidenta. Pouze posledně jmenovaná neobhajuje. Obě manželky jedou dál. Ve Švédsku mandát obhajuje manželka ministra zahraničí Anna Maria Corazza Bildtová a v Estonsku jdou do boje dva potomci bývalých premiérů. Obhajuje také manželka šéfa opozice Savisaara, protože se s ním ale v mezičase rozvedla, nekandiduje už za jeho Stranu středu, ale za vládní konkurenci.
|
Zdroj: Archív
Alfrēds Rubiks, Lotyšsko, Lotyšská socialistická strana. Štrasburský exil. Lotyšský poslanec a aktuální lídr Lotyšské socialistické strany Alfrēds Rubiks je doma odsouzený za velezradu, protože jako komunistický aparátčík (šéf komunistů v Lotyšsku) podporoval komunistický puč v době rozpadu Sovětského svazu a bojoval proti lotyšské nezávislosti. Kvůli tomu doma nesmí po odsezení trestu kandidovat do parlamentu. EU ovšem podobné zákazy považuje za příliš kruté, takže ve Štrasburku může klidně poslancovat. Podobný osud má i bývalý litevský prezident Paksas, jenž byl doma pro korupci odvolán z nejvyššího úřadu a má doživotní zákaz kandidovat znovu na prezidenta. Bývalý mistr v letecké akrobacii tedy aspoň opakovaně kandiduje do „Evropy“.
|
Zdroj: Archív
Elmar Brok Německo, CDU. 35 let v bruselské bublině. Dosavadní rekordman v disciplíně „jak si co nejdéle udržet křeslo“ – bývalý německý předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Poettering, který v europoslanecké lavici seděl od prvních přímých evropských voleb v roce 1979 – už letos nekandiduje. Do politického důchodu odchází také Lucemburčanka Astrid Lullingová, jež zasedla ve štrasburském sněmu dokonce už v roce 1965, ale měla později devítiletou přestávku. Největším parlamentním držákem se proto v případě zvolení stane jiný křesťanský demokrat, Elmar Brok, který do parlamentu poprvé přišel v roce 1980. Přes téměř 35 let ve funkci se do povědomí širší veřejnosti zapsal především tím, že ho loni před zasedací místností fyzicky napadla aktivistka ukrajinské ženské skupiny Femen, jež Broka obvinila, že během cesty na Ukrajinu využíval služby tamních prostitutek a urazil tím ukrajinské ženy.
|
Zdroj: Archív
Nikolaj Barekov, Bulharsko, Bulharsko bez cenzury. Táta Radek John, máma Tomio Okamura. Dobrým odrazovým můstkem pro kariéru eurposlance je také dráha televizního moderátora. Už před pěti lety poslal do hry své dvě televizní hvězdičky Silvio Berlusconi. Nyní se v evropských volbách chtějí podobně odrazit hned dvě nové televizní strany. V Řecku na zelené louce založil stranu s názvem Řeka televizní novinář Stavros Theodorakis, který ale sám nekandiduje. Zato v Bulharsku boduje i jako lídr do evropských voleb jiný novinář – Nikolaj Barekov – se stranou Bulharsko bez cenzury. Bulharská obdoba Radka Johna slibuje třeba tablety zadarmo pro všechny školáky nebo obnovu povinné vojenské služby, kterou chce socializovat bulharské Romy. To by zase mohla být inspirace pro Tomia Okamuru.
|
Zdroj: Archív
Zavřít