Kolorsy za pecí
2
/
10
Přehled fotografií
Zavřít
Jamie Cullum. Jamie se do Ostravy vrátil po čtyřech letech. Od té doby ještě více nakročil od jazzových kompozic k popu. A nutno dodat, že mainstream mu sluší. Bezprostřední, metr šedesát „vysoký“ chlapík si publikum závěrečného koncertu celých Kolorsů doslova ochočil. Chvilkovou popovou důstojnost Sira Eltona Johna prokládal divokým kontaktem s koncertním křídlem, aby se jen o pár minut později rozeběhl po obřím pódiu s energií Micka Jaggera. Stejně bezprostředně se choval i v zákulisí. Fotil se s každým, kdo získal odvahu. Momentku s ním mají třeba i Rokia Traoré, Vojta Dyk … a možná i Mike Patton.
|
Zdroj: Roman Černý
Sigur Rós. Největší jméno prvního dne. (Mimochodem – když se pořadatelům nepodařilo přivézt Neila Younga, festivalu na první pohled jaksi chyběl velký headliner – vše bylo nakonec úplně jinak.) Sigur Rós do Ostravy dorazili vlakem. Odhadem asi v šedesáti lidech. Přivezli s sebou partnery, děti, kamarády a někteří i rodiče. Fotku současné sestavy Sigur Rós jsme pořídili těsně před jejich nástupem, přímo na pódiu, kde odvedli – jak to říci – standardní výkon.
|
Zdroj: Roman Černý
Wanastowi Vjecy vs. Jasná páka. Když se nám v sobotní noci odmítli nafotit The XX, měli jsme čas na „hraní“. Kolem půlnoci vystupovaly na různých scénách Wanastowi Vjecy a Jasná páka. Cíl byl jasný: nafotit společně Roberta Kodyma s Davidem Kollerem (na Colours vystupoval právě s druhou jmenovanou kapelou). Zvláště když měli s sebou i českého Marilyna Mansona, bubeníka Štěpána Smetáčka (vpravo), a kytaristu Tomáše Varteckého (ve skotské sukni) v prvním případě a ve druhém Pavla Vášu (vlevo) a letitého kapelníka Páky Michala Ambrože (druhý zleva). Improvizovaný popůlnoční mejdan v šatně byl pak korunován tímto rozjařeným snímkem.
|
Zdroj: Roman Černý
Woodkid. Vlastním jménem Yoann Lemoine. Rozhodně největší zjevení letošních Colours. Jeho páteční černobílá půlnoční show, plná ambientního rozjímání, často připomínala staré filmové obrazy a gradovala euforickými roztančenými kompozicemi. Jedenáctičlenný soubor dával vzpomenout na tradici francouzského alternativního popu, dříve reprezentovaného například Sergem Gainsbourgem nebo dvojicí Air. Členové Woodkidova orchestru v backstagi po vystoupení euforizovali nejen z nálady na pódiu a v hledišti, ale zároveň si užívali prostoru mezi bývalými Vítkovickými železárnami a Dolem Hlubina. A Woodkid sám? Na něj jsme po koncertě čekali déle než půlhodinu. Jen co si ho Black ve studiu posadil na židli a požádal o profil, bylo hotovo. Málokdy se povede fotka na první pokus!
|
Zdroj: Roman Černý
Submotion Orchestra. Stejně uvolněně, jako na fotografii, působili i na scéně naproti vysoké peci č. 1. Sedmičlenný band z Leedsu se díky jemné kombinaci jazzu, dubstepu a soulu stal v posledních dvou třech letech žádaným artiklem velkých festivalů typu Big Chill nebo Bestival. Fotí se rozhodně rádi. Začali šprýmovat, vzali svou zpěvačku Ruby Woodovou do náručí, jenže netušili, že udělat dobrou fotku trvá někdy déle než pár minut …
|
Zdroj: Roman Černý
Jon Hassell. Šestasedmdesátiletý trumpetista a skladatel, bývalý spoluhráč Briana Ena, Davida Sylviana nebo Davida Byrnea, dorazil do našeho zázemí asi hodinku po skvělém koncertě. Zpočátku si nás nemohl zařadit. Trochu zmateně se rozhlížel. Zkoumal nepřátelské teritorium. Dal první fotku. Vyprávěli jsme mu zážitky z focení na minulých Colours s Maceem Parkerem, Erikem Truffazem nebo Lacem Deczim. Najednou si poslal asistenta do auta pro trubku. Otevřel dřevěnou bedýnku z třicátých let minulého století a zpod několika hedvábných šátků vyňal ušlechtilý hudební nástroj …
|
Zdroj: Roman Černý
Tomahawk. Původní nápad, že s Mikem Pattonem (od roku 1989 zpěvákem skupiny Faith No More) vylezeme na jednu z tavicích věží industriálního skanzenu Dolní Vítkovice, vzal brzy za své. Nálady možná nejenergičtějšího frontmana současnosti se totiž střídají jako počasí na Mount Everestu. Původně relativně fádní focení se proměnilo v happening, když Black Mikea vyzval, aby po něm začal švihat stočeným ručníkem na kameru. Prý to chtěl už mnohokrát udělat, když ho na nejrůznějších místech fotili paparazzi. O pár minut později se v šatně Blackovi omlouval, že se mu jednou asi strefil do objektivu a že doufá, že nic neporouchal. „Moc by mě to mrzelo,“ dodal Patton.
|
Zdroj: Roman Černý
Inspiral Carpets. Co si budeme vyprávět, Inspiral Carpets byli už ve své době (přibližně před dvaceti roky) jaksi do počtu k manchesterským hvězdám typu Happy Mondays nebo The Stone Roses. Po letech se však dali zase dohromady v originální sestavě a vyrazili do Ostravy. Příjemní chlapíci, kteří jak na scéně, tak i v soukromí dovedou vytvořit atmosféru abiturientského večírku.
|
Zdroj: Roman Černý
Bonobo. Na ostravském festivalu je asi nejúžasnější žánrová pestrost, doplněná o sympatickou odvahu představovat domácímu publiku neznámá jména. V tomto případě však šlo o sázku na jistotu. Simon Green (uprostřed), známý jako Bonobo, je už léta jednou z hvězd trendy určujícího labelu Ninja Tune. Na focení jsme se domluvili ještě před koncertem a vznikl tak snímek na pozadí velkých beden na převoz aparatury. Po seanci za mnou přiběhl rozčilený manažer. „Jak to, že si fotíte mého svěřence bez našeho souhlasu?“ spustil. Uklidnil se vzápětí, jen co jsem mu vysvětlil, že se šéfy Ninja Tunes Mattem Blackem a Jonathanem Moreem – slovutnými Coldcut – jsme si pořizovali rozhovor a fotosession před lety na jejich skvělém koncertě v pražské Roxy.
|
Zdroj: Roman Černý
Tiken Jah Fakoly. Ke Kolorsům africká muzika patří. Vždyť festival se původně profiloval především jako přehlídka world music. Tiken Jah Fakoly z Pobřeží slonoviny je dnes nejpopulárnějším africkým reggae muzikantem. A jako správný rastafarián zpívá o útlaku, sociální nespravedlnosti a kouří větší než malé množství „ganje“. Pózoval nám samostatně, s doprovodnými zpěvačkami i s kapelou. Nakonec vyhrál portrét se sepjatýma rukama – jako by očekával, že mu někdo nasadí „želízka“.
|
Zdroj: Roman Černý
Zavřít