Mixér
1
/
10
Přehled fotografií
Zavřít
Aleš Brázdil – Trance. „Obraz s názvem Trance, ze stejnojmenné série obrazů, popisuje komunitní styl subkultury pocházející z devadesátých let. Přesmyčka slov trance/tranz mi posloužila jako odrazový můstek k vyjádření taneční psychedelicky-transcendentální kultury mladých lidi,“ popisuje vznik svého nového velkoformátového obrazu (185 × 220 cm) šestatřicetiletý malíř z líhně talentů před pěti lety zesnulého profesora AVU Zdeňka Berana, který je k vidění na skupinové výstavě Just Kids v Hale 17 v Holešovické tržnici v Praze.
|
Zdroj: Archív
Monument/um.cz. Jedna z nejzajímavějších českých hudebnic, čím dál větší/hlubší experimentátorka Lenka Dusilová, se noří do duše českých památek. Spolu s VJ Aeldrynem se chystají odehrát čtyři benefiční koncerty v oduševnělých, nádherných a zchátralých stavbách českých Sudet. Před hudebními akcemi čekejte přednášku Davida Vávry nebo jiného odborníka na architekturu. A i když se bude hudba linout hornovítkovským kostelem Navštívení Panny Marie nebo pobořenými zdmi hradu Hauenštejna až o prázdninách, web Monument/um.cz prostudujte už dnes. Ať není v červenci váš diář překvapen, že mu éterická Dusilenka unikla.
|
Zdroj: Archív
Nerozčilujte Boba! O tom, že na koncertech Boba Dylana není radno vytahovat mobilní telefony a fotit, se mluvilo i v souvislosti s jeho nedávnými třemi pražskými koncerty. Jak to může dopadnout, se přesvědčilo publikum ve Vídni jen o pár dní později. Písničkářský nestor, známý tím, že na koncertech prakticky nemluví, tu totiž po chvíli bez okolků zastavil a přerušil jeden z největších hitů Blowing In The Wind. A se slovy „Fotografujte anebo taky ne. My zas můžeme buď hrát, anebo pózovat...,“ se obrátil na jednoho z diváků, který porušil nepsané pravidlo. Co si dotyčný vybral, asi není třeba zdůrazňovat.
|
Zdroj: Archív
Ambiciózní projekt finišuje. Bohuslav Balcar vydal v Nakladatelství Resonance v edici Z Normandie přes Ardeny až k nám svazek Přešticko–Dolní Lukavice s podtitulem Konec války pro Rangers. Je to již sedmnáctý svazek této edice ze zamýšlených dvaceti. Autor se časově náročného projektu, na němž pracuje už několik let, zhostil se ctí a jeho kladem mj. je, že jako člen Jednoty tlumočníků a překladatelů ČR své publikace vybavuje i anglickým a německým souhrnem. O úloze americké armády při osvobozování našeho území se po listopadu 1989 objevilo více prací, založených ovšem především na obrazovém doprovodu. Ten v Balcarových pracích rovněž nechybí, jejich těžiště však spočívá v detailním vylíčení postupu amerických jednotek účastnících se závěrečného tažení v Evropě. Držme tedy autorovi palce, ať svůj výjimečný záměr dotáhne do zdárného konce ještě letos.
|
Zdroj: Archív
Streamovaný Spielberg? Už dlouho se ve filmových kruzích vede debata, zda by (nejen) do oscarové soutěže měly mít právo vstupovat i filmy streamovacích společností bez předchozí premiéry v kině. Za obhájce tradičního distribučního modelu byl přitom označován Steven Spielberg, ten se však nyní ozval deníku New York Times a vše uvedl na pravou míru. „Plátno, monitor – jediné, na čem mi opravdu záleží, je dobrý příběh. A k dobrým příběhům by měl mít přístup každý bez ohledu na formu,“ napsal s tím, že současně si přeje, aby lidé nepřestali chodit do kin a zážitek z filmu na plátně zůstal „relevantní součástí naší kultury“. Večeře s šéfem Net- flixu Tedem Sarandosem prý nic neznamenala, jeho výroky na adresu Netflixu byly dezinterpretovány a vyjednávání o pravidlech Oscarů se nezúčastní – má totiž lepší věci na práci. Třeba remake West Side Story, jejž právě točí v New Yorku. Schválně, kde bude mít premiéru.
|
Zdroj: Archív
4. května 1979. MALÝ CHLAPEC, VELKÝ FILM. „Ta kniha se nedá zfilmovat,“ říkalo se o románu Güntera Grasse Plechový bubínek. Role vyzývatele se ujal Volker Schlöndorff, který si zjednal respekt filmy Törless či Ztracená čest Kateřiny Blumové. Nejdříve bylo třeba získat autora předlohy a práva na zfilmování. Podařilo se to, když byl v osobě Davida Bennenta nalezen ideální představitel hlavní role chlapce, jenž navenek zůstane tříletým klukem, ale uvnitř stárne. Výsledek předčil očekávání. Už jen proto, že Plechový bubínek byl první německý film (za kamerou seděl Igor Luther, absolvent FAMU, jenž v roce 1969 utekl do SRN), který vyhrál Oscara. Na další si museli počkat jedenatřicet let, než zaboduje Nikde v Africe.
|
Zdroj: Archív
Báseň týdne: Bože, ten Kupka se drží ostrá, stavební jasnost bez světel, dole, modrá jasnější, světlejší modrá, černá, červená, modrá secesní, ozdobná národopisní zblízka. Je to namáznutý raz dva – modrá lehounce přes bílou – Skicář malíře a kreslíře Otakara Slavíka (1931–2010), který po podpisu Charty 77 emigroval do Rakouska, nadšeného a poučeného návštěvníka galerií a muzeí, neobsahuje jen „črty“ výtvarné, ale především písemné. Na rozdíl od mnoha deníků, vznikajících s jasným cílem pozdějšího zveřejnění, jsou Slavíkovy básnickým způsobem zachycené dojmy, nápady či upozornění, častokrát se opakující v pozměněné podobě či souvislosti, opravdu intimní výpovědí o představách a myšlení umělce. Pod názvem Malířské smetí (deníkové záznamy) vydala Pulchra.
|
Zdroj: Archív
(PODLE MARKA DOUŠI) Po pravdě: poradám moc nedám. Dohodnout se sám se sebou je ale taky někdy fuška. Třeba když vybírám obrázek do této rubriky. Dnes dávám tuhle kresbu @moderntoss z porady opravdu velké, kde se řeší, jak dosáhnout úspěchu pro všechny. A ten pán, který říká, že by bylo fajn konečně vypadnout, tak to jsem já. Anebo možná vy…
|
Zdroj: Archív
Zítřek v bunkru. Letištní informační tabule prosta měst a časů – jen zlověstně cvakající černé klapky. I takové dílo nicoty pat- ří do kolekce jednoho z nejaktivnějších soukromých sběratelů moderního umění současnosti Christiana Borose, která je k vidění v centru Berlína nedaleko Friedrichstadt-Palastu. Ein Kessel Buntes, pamatujete? Každopádně díla „umělců zítřka“, do nichž se prý právě teď vyplatí investovat, tvoří v kulisách Speerovy architektury, pětipatrového bunkru, jenž po válce sloužil jako vězení, sklad tropického ovoce a v devadesátých letech jako místo nekonečných techno parties, dokonalou devadesátiminutovou performanci. A ještě maličkost: kapacita prohlídky je omezena, vyplatí se rezervovat si „flek“ ve skupině s předstihem.
|
Zdroj: Archív
Sólo v Cannes. Nejslavnější filmový festival světa v Cannes a česká účast? Snad se blýská na lepší časy. Paralelní sekce L’ACID letos premiéruje dokument Sólo od debutujícího Artemia Benkiho, jinak též zakladatele distribuce Artcam. Sólo je portrétem argentinského klavíristy, který poslední roky strávil v blázinci. Benki jej v pěti letech sleduje, jak se snaží překonat schizofrenii a vrátit se na koncertní pódia.
|
Zdroj: Archív
Zavřít