Mixér
4
/
20
Přehled fotografií
Zavřít
Knihy roku: Karel Pecka - Souhvězdí Gulag. Obsáhlé dílo spisovatele a politického vězně 50. let s esejemi osobností od D. Kroupy po J. Stránského doporučujeme především obhájcům minulého režimu a voličům KSČM. Strážkyně domácího krbu nizozemské prozaičky Doly de Jongové (1911 až 2003); román o mystériu i praxi zapovězené a odpírané lásky ani ne třicetileté úřednice Bey a mladičké novinářky Eriky. Raději zešílet v divočině, kniha rozhovorů Aleše Palána se šumavskými samotáři přesně odráží atmosféru posledního roku, kdy moudří víc než kdy předtím hovoří o problémech kapitalismu a nutnosti alternativy ke konzumní společnosti.
|
Zdroj: Archív
Zmrtvýchvstání roku: Pokud si myslíte, že Freddie Mercury zemřel v listopadu roku 1991, jste na omylu. Frontman Queen se reinkarnoval do Ramiho Maleka a pokračuje ve strhující kariéře. Zatímco v říjnu si na YouTube pustilo píseň Bohemian Rhapsody jako obvykle nějakých 29 miliónů lidí, v listopadu, když započala triumfální cesta stejnojmenného filmu kiny, miliónů šedesát pět. Jenom v Česku navštívilo film Bohemian Rhapsody za šest týdnů téměř osm set tisíc lidí. Myslím, že je to šok i pro fandy, kteří vždycky věděli, že Freddie je nesmrtelný.
|
Zdroj: Archív
Velký třesk roku. Skončila Teorie velkého třesku
|
Zdroj: Archív
Přistání roku: Zvolili jsme dosednutí, které se odehrálo na Měsíci v podání Ryana Goslinga. První člověk je malý krok pro člověka a velký pro hollywoodské filmy mající něco společného s vesmírem.
|
Zdroj: Archív
Roční období roku: Léto. Úžasný ruský film o jedné ztracené generaci.
|
Zdroj: Archív
Úmrtí roku. Za smrt televize vyhlašujeme pořad Jaromíra Soukupa na TV Barrandov. Který z těch devíti si vyberete, je úplně jedno. Vynálezce televizního přenosu John Logie Baird se musí obracet v hrobě, když vidí, co všechno se do jeho bedny vleze. Otovi Černému, Zuzaně Bubílkové či Vladimíru Železnému, z nichž jsme si svého času dělali srandu, se omlouváme za to, že jsme se mylně domnívali, že jejich dno je definitivní.
|
Zdroj: Archív
Divadlo roku. Élektra, Mýcení a Kalibův zločin. Sofoklovu Élektru si upravila a režírovala v Divadle v Dlouhé Hana Burešová jako archetypální antickou podívanou, kdy divadlo mluvilo do života svých diváků. Evokace doby, kdy veškerá divadelní moderna a postmoderna ještě lítaly kdesi nad mořem jako rackové a chechtaly se jen samy sobě. Dramatizací Bernhardova Mýcení v Divadle Na zábradlí si režisér Jan Mikulášek nachystal skalpel pro vivisekci žijících mrtvol, tzv. kumštýřů. Sarkastický proces hassliebe v přímém přenosu v podání famózních herců. A do třetice Kalibův zločin podle venkovského románu Karla Václava Raise, který v pardubickém divadle zosnoval režisér Břetislav Rychlík. Rustikální realismus nakonec překvapivě vyzněl jako nechtěná polemika s truchlivou kampaní Mě taky. Diváci pochopili, že koncem 19. století netrpěly jen Maryši a Gazdiny roby, ale i mužské oběti ženského psychického násilí!
|
Zdroj: Archív
Aktivismus roku. Nejviditelnějším nehudebním činem na hudební scéně se v roce 2018 zajisté stal protest Tomáše Kluse, který do budoucna odmítl vystupovat na akcích spojených s problematickým financováním a sponzory. K písničkáři se nakonec připojila celá řada kolegů. Což je v zemi, kde spousta muzikantů ráda protestuje vůči čemukoli, ale vždy jen do momentu, kdy začne jít o jejich peníze a popularitu, docela nečekané.
|
Zdroj: Archív
Překlep roku. Konzervativní americký deník Post-Journal se svým titulkem o nových rolích stárnoucí Julie Roberstové postaral o globální věhlas. Z rolí (Roles) přímo v nadpisu udělal Holes, otvory. Lokální noviny se za zjištění hollywoodské matadorky, že se „její život i díry s věkem zlepšují“, okamžitě omluvily, ale rozumějte: bylo už pozdě. Třeba americká herečka Busy Phillipsová zareagovala na Twitteru: „Tak proto je to filmová hvězda! Moje díry se s věkem jenom zhoršují.“
|
Zdroj: Archív
Album roku. Kapela, kterou dnes kromě ústřední postavy Ondřeje „Sifona“ Anděry tvoří i jeho žena Milesa Zrnić, nevystupující textař a výtvarník Lubomír Typlt a dnes už stálý host, perkusis- ta Pavel Fajt, si kdysi říkala WWW a patřila k průkopníkům hip hopu u nás. Letošní album Neutopíš se dvakrát v téže řece vyšlo pod hlavičkou WWW Neurobeat, připomíná děsivé dystopické sci-fi filmy a vedle snadno rozpoznatelné, stále invenční a úderné hudby nabízí i zatím nejlepší texty skupiny.
|
Zdroj: Archív
Televize roku. Mezi mimořádnými televizními počiny loňského roku doslova září dvoudílný koprodukční film ČT Marie Terezie, odvysílaný v lednu. Výmluvným argumentem jsou čísla: v Česku sledovalo průměrně jeden díl 42 procent diváků starších patnácti let (v absolutních číslech přes tři milióny lidí), na Slovensku 24,9 a v Rakousku 38 procent. V Rakousku se oba díly Marie Terezie dokonce dostaly mezi pět nejúspěšnějších snímků z dílny ORF za posledních sedm let. Další zářez se kreativním producentům na Kavkách povedl ve chvíli, když poprvé (v jeho 49 letech) přizvali ke spolupráci zkušeného filmového režiséra Davida Ondříčka. Vyplatilo se jim to: strhující dvoudílné drama Dukla 61 o hornické tragédii snese měřítka quality TV.
|
Zdroj: Archív
Výstava roku. Osmičkový rok 2018 byl však u nás především rokem Josefa Koudelky. V lednu se dožil osmdesáti let a v březnu mu ve své krásně zrekonstruované budově na Palachově náměstí otevřelo Uměleckoprůmyslové muzeum profilovou výstavu Návraty. Koudelkovo životní výročí a půlstoletí od invaze vojsk Varšavské smlouvy a s ní spojený fotografův soubor Invaze 68 se přirozeně snažily připomenout i další instituce. Asi nejlépe se to povedlo municipalitě Prahy 6 a vedení Národní galerie, jež Koudelkovy fotografie vystavily v plenéru na panelech obřích rozměrů – v prvním případě na Vítězném náměstí, ve druhém na ochozu před Veletržním palácem.
|
Zdroj: Archív
Dokument roku. Peter Švrček ještě ani neměl maturitu, ale už chtěl ochraňovat celý národ. Mladík ze spořádaného zázemí se zhlédl v paramilitárních organizacích z prostoru bývalého SSSR a založil si vlastní domobranu Slovenskí branci, v níž driluje na dvě stě „rekrutů“. Na lesních cvičeních pak sní o tom, jak vstoupí do politiky a svými idejemi osloví celou společnost. Český dokument Jana Geberta Až přijde válka, uvedený na Berlinale, takřka v přímém přenosu sleduje „klubání“ potenciálního populistického diktátora a nepřímo klade otázku, kolik jemu podobných kolem nás žije – a kolik z nás jim skočí na vějičku.
|
Zdroj: Archív
Výrok roku. „Ticho je můj nejoblíbenější nástroj.“ Jan P. Muchow
|
Zdroj: Archív
Komiks roku. Komiksovou událost zajistil francouzský Mistr Moebius, jehož opulentní Svět Edeny, autorský komiks o hledání ráje i sebe samého, vyšel v Argu letos na jaře. České komiksové „topky“ pak spojuje jméno výtvarníka a komiksového scenáristy Vojty Maška – Svatá Barbora a Sestry Dietlovy (obojí nakl. Lipnik). První originálně zpracovává kuřimskou kauzu, druhý je jakýmsi českým Twin Peaks.
|
Zdroj: Archív
Seriály roku. Seriálem roku je podle nás šestidílná americká minisérie Waco bratrů Johna Erika a Drewa Dowdleových. Věnuje se událostem, které se před čtvrt stoletím odehrály poblíž texaského města Waco na usedlosti sekty davidiánů, jež se odštěpila od Adventistů sedmého dne. Nejlepším hororovým serošem byl v uplynulém roce The Haunting of Hill House o viktoriánském sídle, které zničí životy sedmičlenné rodině; desetidílný říjnový seriál Netflixu napsal a režíroval Mike Flanagan. Pokud jde o komediální hit, fandové smějící se skrze slzy přísahají na K smíchu, v němž se čtrnáct let od filmu Věčný svit neposkvrněné mysli režisér Michel Gondry a herec Jim Carrey opět pustili do společného díla.
|
Zdroj: Archív
Filmy roku. Letošní filmový rok patřil portrétům. V naší distribuci ho odstartovala Nejtemnější hodina, divácky vstřícně vystihující Churchilla v definujícím momentu jeho politické dráhy. Výborné snímky Jan Palach a Hovory s TGM zvolily k zachycení postav svého zájmu každý jinou metodu – sérii někdy enigmatických vinět, respektive rozhovor na ploše jednoho dopoledne. Z fiktivních biografií pak vynikal náš satirický Prezident Blaník a britská Nit přízraků, dech beroucí studie patologické osobnosti módního návrháře v podání Daniela Day-Lewise. Ale nejsilnější zážitek přinesl dvojportrét vztahu válečného veterána a jeho dospívající dcery Beze stop. V křehkosilném filmu režisérky Debry Granik se dá ztratit stejně nádherně jako ve hvozdech amerického Severozápadu, kam ti dva utíkají před společností.
|
Zdroj: Archív
Objev roku. Brněnský muzikant Jan Boroš se zviditelnil svou účastí v kapelách Fiordmoss a Tichonov. Když s první z nich pobýval v Berlíně, začal se věnovat i sólovému introvertnímu písničkářství pod alter egem Čáry života. Letošní první deska Stínítko v sobě má rezignovanost textů staré Mňágy a Žďorp, ledabylost hlasového projevu Tonyho Ducháčka, blížícího se spíš vyprávění než zpěvu, a skvěle zformulované pocity současné mladé generace.
|
Zdroj: Archív
Koncert roku. Nebyl to vlastně koncert v pravém slova smyslu. Nebylo to ani divadlo, nebyl to ani balet. Šlo o jedinečnou fúzi všeho zmíněného. David Byrne přivezl na konci června na pražský festival Metronome „představení“, na něž se nezapomíná.
|
Zdroj: Archív
Vánoční vtip (podle Marka Douši). Konec roku provází jednak pitomý sentiment a na druhé straně požadavek na ještě pitomější veselí. A tak jsem sáhl po obrázku kolegy Banxe a oslavím poslední letošní dny pod vánočním stromkem ozdobeným tetou smrtkou, která shovívavě shlíží z jeho vrcholku na naše pinožení. Někdy veselé, jindy sentimentální, vždycky ale konečné. Ať se v novém roce daří a ta holka na stromečku má co nejméně práce.
|
Zdroj: Archív
Zavřít