Čtrnáctiletá Marie pod vlivem svých muslimských kamarádek a multikulturní výchovy ve škole konvertovala k islámu

Čtrnáctiletá Marie pod vlivem svých muslimských kamarádek a multikulturní výchovy ve škole konvertovala k islámu Zdroj: Twitter

Rodinné drama v Polsku: Čtrnáctiletá dívka konvertovala k islámu, rodiče o ni bojují

Polská veřejnoprávní televize TVP zveřejnila v pořadu Alarm! reportáž o případu dívky Marie původem z Ukrajiny, která žije v Polsku a která měla pod vlivem svých muslimských kamarádek a multikulturní výchovy ve škole konvertovat k islámu. V anotaci polské televize se přímo hovoří o „boji rodičů o čtrnáctiletou dceru“ konvertující k islámu, která řekla svým rodičům, že se chce vdát za muslima a rodit děti. A tak začalo drama, kdy dívku proti rodičům podpořili nejen levicoví aktivisté, muslimský duchovní z varšavské mešity, ale i polský soud.

Rodinné drama stále trvá. Zoufalí rodiče bojují o své dítě a přes polskou televizi posílají své dceři zoufalý srdceryvný vzkaz: „Dcerko, vrať se prosím. Všichni tě milujeme. Všichni na tebe čekáme,“ říká na kameru otec dívky. Na kameru hovoří i brečící matka dítěte a popisuje, že již neví, jak se má v životě dále držet, že jí již docházejí síly.

Rodiče dívky nejsou jen tak nějací obyčejní lidé. Její otec – hrdina ukrajinské revoluce z Majdanu – a matka – umělkyně – našli před třemi roky v Polsku ochranu a pomoc. Viktor Reka, otec dívky, popisuje, že byl zraněn během revoluce na Ukrajině a Polsko mu nabídlo lékařskou pomoc. Rodina se do Polska přestěhovala a dítě začalo chodit do školy, kde se dceři moc líbilo. Jak ovšem tvrdí rodiče, od roku 2015 se s nimi začala dcera bavit o tom, že by chtěla konvertovat k islámu. Rodiče popisují, že ve škole bylo hodně dětí z muslimských zemí a ty začaly jejich dceru ovlivňovat a rodině začaly problémy.

Polští novináři popisují, že dcera se měla stát agresivní a měla se stále více rodičům odcizovat. Otec dívky tvrdí, že dceři řekl: „Poslechni, dcerko, máš pouze čtrnáct let, až budeš mít osmnáct roků, tak budeš dospělá a tehdy se můžeš rozhodnout, jakou chceš mít víru. Ale do té doby jsme my odpovědní za tvůj život.“ Později se ukázalo, že Marie se seznámila s dvacetiletým muslimem a řekla rodičům, že si ho chce vzít a začít mu rodit děti. Následně nedospělá dívka utekla z domova a podle polského soudu na to má právo.

Advokát Maciej Kryczka z právního institutu Ordo Luris se zastal rodičů a řekl polské televizi, že rodiče mají právo ovlivňovat své děti a podle jeho názoru rozhodnutí soudu omezuje práva rodičů, kdy dítě ještě není schopno plně pochopit následky svých činů. Naopak Slavomir Sikora, představitel školy na ulici Raszynska ve Varšavě, kde měla Marie být ovlivněna ve prospěch islámu, řekl polským novinářům, že pouze respektovali vůli studentky v rámci respektu k náboženské toleranci.

Jak zaznělo v reportáži, tak škola, již navštěvovala Marie, má jako základ školních osnov výuku směrem k multikulturalismu. To přiznala v jednom starším rozhovoru i jedna ze zakladatelek této školy Krystyna Starczewska slovy: „Tak se nám podařilo zavést multikulturalismus (tj. výuku v této škole) … samozřejmě, že v této škole uplatňuji principy školní demokracie a multikulturalismu.“

Polští novináři v reportáži dále popisují, že se jim podařilo proniknout do uzavřené diskuzní skupiny polských muslimů na sociální síti Facebook, kam měli muslimové lákat nemuslimské dívky a vést s nimi konverzaci o výhodách islámu a života podle zákona koránu. Podle rodičů i jejich dcera Marie měla být členkou takovéto diskuzní skupiny na internetu.

Rodiče v rozhovoru s novináři dále popisují, jak u dcery nalezli islámskou propagační literaturu a jak se o její konverzi k islámu dověděla nejprve její matka z webu Instagram, kde jejich dcera zveřejnila fotografie z konverze k islámu ve varšavském islámském centru. Literatura, jež měla být součástí věcí jejich dcery, je soustavou brožurek, které s podporou finančních zdrojů (nejen) ze Saudské Arábie využívají islamistické organizace k propagaci islámu v Evropě. Jedná se například o publikaci Stručný průvodce k porozumění islámu (vydána i v češtině Islámskou nadací v Praze) nebo propagandistickou publikaci Postavení ženy v islámu (také vyšla v češtině pod názvem Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici – mýtus a realita, vydavatelem byla opět Islámská nadace v Praze).

Polští novináři se pokusili udělat rozhovor s duchovním islámského centra, ale ten se je snaží přesvědčit, že ke konverzi k islámu této dívky v tomto islámském centru nedošlo, a proto se nemusel zajímat o věk dívky, která do mešity docházela již jako muslimka. Na dotaz novinářů, jestli patnáctiletá dívka je natolik vyspělá, že může přijmout islám, odpovídá muslimský duchovní, že ne. Že musí mít osmnáct roků. A dále hovoří o tom, že v mešitě respektují polské zákony. Podle podkladů polských novinářů ovšem ke konverzi dívky mělo dojít opravdu v této mešitě.

Polským novinářům se podařilo zjistit, že dceru v právní bitvě proti jejím rodičům zastupuje nezisková organizace Dáváme dětem sílu. Novináři popisují, že když se začali v této neziskové organizaci vyptávat na kauzu Marie, tak začala být pracovnice této organizace silně nervózní a veškeré dotazy novinářů na to, jestli někdo z muslimů nemanipuluje s touto nedospělou dívkou, odbyla pracovnice stroze, že jde o verzi rodičů a oni novinářům nijak víc nepomohou.

Novinářům se nakonec podařilo zkontaktovat dívku přes internet a v rozhovoru skrze chatovací dialog jim dívka tvrdí, že ji rodiče měli psychicky a fyzicky týrat, a proto od nich utekla. Také obvinila rodiče, že oni lžou a kazí jí život. „Jsem plně svéprávnou osobou, která ve svém věku ví, co dělá, což nemohu říci o svých rodičích. Kteří každodenně o mně lžou a kazí mi život. A řeknu ještě jednu pravdu, ti lidé (tj. rodiče) se o mě nebojí, jsou to egoisti, které dobře znám,“ napsala Marie novinářům. Když s těmito obviněními dcery konfrontovali matku, ta se rozbrečela a řekla jim, že pokud si dcera myslí, že jí nějak v životě ublížili, tak že ji za to prosí o odpuštění. A chce jí říci, že na ni čeká celá její rodina a že se bojí, aby se jednou nedověděla, že její dcera byla unesena a již jí není. Jak se v reportáží zjistilo, tak nejsou žádné důkazy o tom, že by rodiče dívku fyzicky týrali.

Analytik Piotr Slusarczyk ze sdružení Evropa budoucnosti se k případu v reportáži vyjádřil slovy, že je šokující, jak žádný z odpovědných úřadů nechce rodičům v jejich trápení pomoci, nejspíše proto, aby nebyly náhodou veřejně obviněny z netolerance k islámu.

Redaktor polské televize na závěr pořadu krátce hovořil o tom, že způsoby, jakými vyznavači islámu lákají mladé lidi ke své víře, připomínají praktiky lovu nových členů u náboženských sekt a že je škoda, že se součástí tohoto muslimského systému staly i polské veřejné instituce.

Islámské centrum – mešita ve Varšavě, kde mělo dojít ke konverzi Marie k islámu a kam má i nadále docházet, je řízená Ligou muslimů v Polské republice, což je muslimská organizace působící v Polsku od roku 2001. Polská kontrarozvědka (Agencja Bezpieczeństwa Wewnętrznego) na svém webu v Přehledu vnitřní bezpečnosti za rok 2011 uvádí propojení Ligy muslimů s islamistickým hnutím Muslimských bratří skrze Federaci islámských organizací v Evropě. Liga oficiálně spravuje v Polsku 8 mešit a modliteben.