Přestože Dánsko má jeden z vůbec nejštědřejších sociálních systémů na světě, uprchlíci se do této bohaté skandinávské země nijak nehrnou. Dánové totiž každého člověka velmi podrobně prověřují, a pokud zjistí nesrovnalosti, žádosti odmítají. Navíc u těch, kteří azyl dostanou, vyžadují, aby se naučili jazyk a prošli rekvalifikačními kurzy.
V minulých dnech pak úřad Flygningenævnet, který prověřil 500 loňských odmítnutých žádostí o azyl, uvedl, že 284 lidí neřeklo celou pravdu, nebo si své příběhy dokonce vymysleli. A to se jedná pouze o ty, kteří rozporovali odmítnutí. Celý proces byl proto opět prověřen.
Celkem loni v Dánsku požádalo o azyl 6055 lidí, což je ve srovnání s Německem (722 265), Itálií (121 185), či sousedním Švédskem (22 330) minimální počet.
Evropský statistický úřad Eurostat pak vydal 15. března oficiální zprávu, podle které v zemích EU požádalo loni o azyl přes 1,2 milionu osob. Jak je vidět, většina z nich míří do Německa. To je na rozdíl od Dánska k migrantům daleko benevolentnější.
V Dánsku byla v loni odmítnuta zhruba polovina všech žádostí z nejrůznějších důvodů, mnohé právě kvůli problémům s důvěryhodností migrantů.
„Slyšíme často příběhy, které nemají žádný reálný základ. Někteří lidé popisují nebezpečí ve své zemi, ale když chceme, aby podrobněji vysvětlili, kde a co se stalo, nejsou schopni podat informace,“ řekl dánské televizi TV2 Anders Dorph, ředitel imigrační služby Udlændingeservice.
Imigrační úřady v Dánsku provádí se žadateli velmi dlouhé pohovory, které si podle médií někdy nezadají s křížovými výslechy, jaké jsou běžné u policejního vyšetřování.
Cílem Dánů je zjistit a pak pokud možno i ověřit, zda nějakému člověku skutečně v jeho vlasti hrozí nebezpečí. Pokud ano, dostane azyl a stát mu následně všemožně pomáhá. Pokud ne, většinou je nucen ze země odejít.
