Vyrovnávání s historií je výzvou pro každý národ. Pro Německo to platí obzvlášť, a zvláště výrazně pak v případě připomínání holocaustu, masového vyvražďování židovského obyvatelstva ve střední Evropě během druhé světové války. I proto nyní vznikl unikátní projekt, který umožní široké veřejnosti „zažít“ nacistický koncentrační tábor v Osvětimi.
Datum spuštění projektu není náhodné. Dvacátého listopadu 1945, tedy jen několik měsíců po kapitulaci nacistického Německa, začal norimberský proces, jehož zvláštní trestní tribunál složený ze soudců Spojenců postupně dostával k dispozici materiály usvědčující nacistické předáky z válečných zločinů. Teprve díky norimberskému procesu se široká veřejnost dozvěděla, co všechno měl nacistický režim na svědomí. Právě zde byly poprvé zveřejňovány fotografie tisíců mrtvých Židů nebo jejich živých, ale hladem a těžkou prací zbídačených těl.
Do on-line prohlídky jednoho z nacistických koncentračních táborů — Osvětimi — dobové fotografie však zařazeny nebudou. Tvůrci mají za to, že jsou již dobře známé. Co je ale známé méně, je samotná podoba koncentračních a vyhlazovacích táborů. Jinými slovy, málokdo ví, jak tábory skutečně vypadaly, jakou měly rozlohu, strukturu a jak fungovalo samotné masové vraždění. To všechno má přiblížit projekt on-line prohlídky Osvětimi, která vzniká pod vedením experta Ralfa Berkera, zodpovědného za její realizaci.
„V Osvětimi jsme strávili celých pět dní,“ uvedl Ralf Berker pro britskou BBC. „Projekt trvalo vytvořit šest měsíců. Zvláštním laserovým skenerem jsme museli udělat snímky každé budovy,“ uvedl dále. Výsledek je vskutku působivý. Na webové stránce http://panorama.auschwitz.org/ si můžete projít koncentrační tábor doslova krok za krokem. Prohlídka vás zavede do budovy kápů, do baráků vězňů, ke komínu, kde byla spalována těla, ale také ke kolejím, jež do tábora vedly.
Prohlídka je rozdělená do tří částí, což je zapříčiněno samotnou podstatou tábora. Osvětim totiž nebyla jedna, nýbrž dvě — to je fakt, který je v širší veřejnosti málo známý. Třetí část pak tvoří prohlídka rampy, kam přijížděly vlaky plné Židů z celé střední Evropy. Zde také probíhaly (pokud vůbec probíhaly a pokud Židé nešli rovnou do plynových komor) selekce, nechvalně známý výběr těch, kdo jsou způsobilí k práci, a těch, kdo zamíří rovnou na smrt.
Osvětim I i Osvětim II-Březinka se staly za druhé světové války místem, v němž zahynul více než milión Židů. Osvětim je také místo, kde se odehrála vůbec největší masová vražda československých občanů — jedná se o vyvraždění takzvaného rodinného tábora, který v březnu roku 1943 přijel do Osvětimi ve dvou transportech.
Rodiny mohly, na rozdíl od ostatních vězňů, zůstat spolu. Židům nebyly oholeny hlavy, zůstalo jim civilní oblečení. Jen Rudolf Vrba, muž, jehož slavná zpráva poprvé rozšířila informaci o tom, jak 6500 Čechoslováků skončilo, si všiml, že u jejich jmen je v německé kartotéce poznámka „Zvláštní zacházení“.
To znamenalo v německém eufemistickém slovníku smrt — Vrba se ve své předpovědi bohužel nemýlil a československý rodinný tábor šel do plynových komor v červenci roku 1944. Byl to také právě Rudolf Vrba, jemuž se z Osvětimi podařilo utéci a který chtěl, aby se o holocaustu více mluvilo. Sepsal o Osvětimi a o cestě z ní zprávu, díky níž se podařilo zachránit několik tisíc maďarských Židů.
Polské město Osvětim však není jen koncentrační tábor. Je to čtyřicetitisícová obec ležící v Malopolském vojvodství, o níž se první prameny zmiňují již na počátku 12. století. Nyní je však název Osvětim spjat především s nacistickým koncentračním táborem. Většina tábora zůstala zachována, místo nyní slouží jako muzeum.
