Jarmila Karpašová: „Leckdy od nás děti ani nechtějí domů…“

Jarmila Karpašová: „Leckdy od nás děti ani nechtějí domů…“ Zdroj: David Turecký

Jarmila Karpašová, ředitelka školy pro hendikepované děti: Leckdy od nás děti ani nechtějí domů…

V aktuálním Excellentu, který vyšel jako příloha Reflexu, vám představujeme osm žen, jejichž projekty stojí za povšimnutí. Dnes v seriálu pokračujeme Jarmilou Karpašovou, ředitelkou organizace Prointepo, královéhradecké střední, základní a mateřské školy pro děti a dospívající s hendikepem.

Centrum Prointepo doktorky Karpašové, vystudované psycholožky s letitou praxí a zahraničními zkušenostmi, už od roku 1994 usnadňuje život dětem a mladým lidem s tělesným a kombinovaným postižením. Vyškolený personál hendikepované klienty od dvou do šestadvaceti let vzdělává a cvičí s nimi v rozlehlé budově (1200 m²!) s labyrintem chodeb vedoucích do pestrých pavilonů, ošetřuje je a poskytuje jim asistenci – a jejich rodičům rady. Kde jinde najdete zařízení, které má všechny zmíněné služby, školské, zdravotní i sociální, pod jednou střechou?

Téměř nikde. Know-how Jarmily Karpašové bohužel není z Hradce Králové přenositelné do ostatních krajů, i když by tam bylo potřeba: „Zavádět další centra? To stojí spoustu energie, kterou potřebuju investovat do dalšího rozvoje Prointepa.“ Centrum momentálně navštěvuje 62 dětí a jeho služby využívají další čtyři stovky externích klientů, ročně se tu vyškolí šedesát asistentů pedagoga a praxi zde absolvuje třicítka univerzitních studentů.

Jarmila Karpašová před revolucí pracovala v Krajském metodickém středisku Ústavní sociální péče, měla pod sebou dvaadvacet ústavů a sledovala, jak tam klienty medikují, nepracují s nimi a nechávají jejich těla i mozky zahálet. Po revoluci se to rozhodla dělat jinak, ovšem začátky byly krušné: „Holanďani mě během mé stáže upozorňovali na to, že pokud není vytvořený celý systém, budu mít se startem centra moc těžkou práci,“ říká. „A do roku 2004, kdy vešel v platnost nový školský zákon, a roku 2007, kdy začal platit nový zákon o sociálních službách, to bylo skutečně velice náročné. Každý vás mohl zlikvidovat, nebylo se čeho chytit, jasně dáno nebylo ani financování… Navíc neexistovala žádná osvěta, rodiče dětí s postižením o nás v době bez internetu nevěděli. Občas Prointepo doporučil nějaký osvícený pediatr, spíš si to ale rodiče řekli mezi sebou. Dnes už žádnou reklamu nepotřebujeme, jsme naprosto plní.“

Všechny díly seriálu České nápadnice si přečtěte zde >>>

Reflex 38/2016Reflex 38/2016|Archív