Když jsem byl malý chlapeček, četl jsem si knížky o tom, jak lidstvo vyrazí v obrovských vesmírných korábech k trojhvězdě Alfa Centauri. Teď, když jsem velký chlapeček, čtu o tom samém už zprávy v tisku. Všechno sedí – jen ty koráby nebudou obrovské, ale úplně malinkaté.
Alfa Centauri je čtvrtá nejjasnější hvězda na noční obloze; je to ten nejjasnější bod v souhvězdí Kentaura, složený ve skutečnosti ze tří hvězd, z nichž červený trpaslík Proxima Centauri je nám druhou nejbližší hvězdou po našem mateřském Slunci. Alfa Centauri je také destinací, k níž obracely zraky hrdinové mnohých vědecko-fantastických vizí: mířila k ní posádka československé Ikarie XB-1 stejně jako posádka lodi v seriálu Ztraceni ve vesmíru, Alfa Centauri byla cílem lodi ve filmu Horizont události (která to k ní vzala objížďkou přes peklo), v jejím systému se nachází planeta Pandora z filmu Avatar i umělá inteligence, s níž si povídá ta v knížce Neuromancer.
Alfa Centauri je od našeho Slunce vzdálená 4,35 světelných let. To není moc daleko, přijdeme-li na to, jak v té vzdálenosti obejít tu „světelnost“. Každopádně je to v kosmu od nás „nejblíž“. Alfa Centauri je náš nejbližší soused, ve kterém by mohli (na minimálně jedné tam objevené planetě) pobývat i nějací ti naši nejbližší sousedé. Ale i kdyby tam nebyli – mohli bychom tam být my.
A tak ve stejný den, kdy český prezident plošně označil své oponenty za duševně choré jedince a jeden opilý policajt v Praze proměnil svým Jeepem vinohradskou ulici v level z gétéáčka (12. dubna 2016), oznámili vědec Stephen Hawking, zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg a ruský miliardář Yuri (Jurij) Milner, že k Alfě Centauri pošlou lodě. Vesmírné lodě. Malinkaté, roztomilé vesmírné pidilodě o velikosti poštovní známky, jež dosáhnou 20 % rychlosti světla.
Jejich projekt se jmenuje Breakthrough Starshot – a vesmírné pidilodičky by měly Alfy Centauri dosáhnout za dvacet let (a za další čtyři a půl roku nám pak rychlostí světla dorazí fotky všech těch ufounů, které tam najdou) (plus tedy těch dalších dvacet let, které bude trvat, než se tyto nanoraketky podaří dostat na orbit).
Lodě budou vypadat jako takoví malinkatí mezihvězdní dráčci (ne ti ze Hry o trůny, ale ti z větrného nebe nad podzimním polem na jihočesku) a pohánět je budou lasery. Samozřejmě, protože bez laserů by to přece nebylo žádné sci-fi. Tady je animace toho, jak by to mělo fungovat:
Šéfové projektu podle svého prohlášení spoléhají na Mooreův zákon, podle kterého se počet tranzistorů, které mohou být být umístěny na integrovaný obvod, při zachování stejné ceny zhruba za každých osmnáct měsíců zdvojnásobí.
Při takovém fofru bude v horizontu dvaceti let možné do těchhle miniaturních Enterprise nacpat navigační a komunikační zařízení, fotoaparáty, kamery a všechny ty další věci ze Star Treku – až na miniaturního kapitána Pickarda.
„Jakmile bude tvorba hotová a technologie vyzraje, cena každého startu by měla podle plánu klesnout na několik set tisíc dolarů,“ píše se na stránkách projektu – což znamená také to, že k Alfě Centauri nakonec nevyrazí jediný dráček, ale budou jich celé řady: takže když se jedna někde v hlubokém vesmíru zastaví o zledovatělou mrtvolu George Clooneyho z filmu Gravity, další budou pokračovat v krasojízdě.
Celé by to podle předpokladů mohlo vyjít na nějakých deset miliard dolarů, funkční koncept vesmírného mikrokorábu bude stát cirka sto milionů.
„Země je nádherné místo, ale věčně tu nebude,“ píší autoři projektu. „Dříve nebo později se musíme zadívat ke hvězdám.“
Dovedete si představit, že by něco takového řekl český prezident? Já ne. Ten dělá všechno pro to, aby nás dívat se ke hvězdám odnaučil. Dívá se jen pod své nohy – komu by zase dupnul na palec. Stephen Hawking, Mark Zuckerberg a Yuri Milner obracejí náš zrak zpátky ke hvězdám.
