Lidé si islamistické teroristy pletou. Přesto, že mají al-Káida a Islámský stát leccos společného, jsou to dvě různé organizace, které se dnes nemají vůbec rády. Jedním z otců-zakladatelů Islámského státu byl zabitý jordánský radikál, šéf al-Káidy v Iráku Abú Mus’ab az-Zarqáwí, velký obdivovatel Usámy bin Ládina.
Zarqáwí měl zato vlažný vztah k Egypťanovi Ajmánu az-Zawáhirímu, současné hlavě centrální al-Káidy, jenž Jordánce kritizoval za sektářství a boj proti ší’itům. Ty salafisté-takfíristé, ideologové dnešního Islámského státu, nepovažují za opravdové muslimy a chtějí je zabíjet stejně jako jakékoliv jiné heretiky.
Lednový útok na pařížskou redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo zorganizovala jemenská větev al-Káidy. Šlo o pomstu za domnělou urážku proroka Mohameda, které se podle fanatiků satirici měli dopustit svými kresbami s tématikou islámu. Listopadové vraždy v Paříži má zase na svědomí Islámský stát. Byla to odveta za francouzské angažmá v koaliční akci proti němu. Ve druhém sledu se potom jednalo o potrestání „hříšného města.“
Základní rozdíl mezi al-Káidou a Islámským státem není pochopitelně jen teologická nuance salafismu-takfírismu, projevující se v extrémním sektářství, a tedy také ve více koherentním světovém názoru Islámského státu, ale také skutečnost, že Islámský stát drží území, které vyhlásil za chalífát.
Podle jednoho z prominentních verbířů Islámského státu, Australana Músy Cerantonia, je teprve existence chalífátu vedeného chalífou Ibrahímem – čili Abú Bakrem al-Bagdádím – opravdovým dovršením islámu.
Cerantonio tvrdí, že se jako muslim až nyní může plně podvolit boží vůli (al-Islám ostatně v arabštině znamená právě toto absolutní podvolení věřících) prostřednictvím pozemské loajality k chalífovi, a tedy může zemřít jako skutečný muslim.
Je nabíledni, že jde o menšinovou a radikální interpretaci islámu, podle níž vlastně generace a generace muslimů odcházely z tohoto světa nikoliv jako praví muslimové. Salafisté-takfíristé navíc neuznávají poslední oficiální chalífát, Osmanskou říši, rozpuštěnou v roce 1924, za opravdový chalífát.
Cerantonio vyrůstal jako katolík. Podle Mezinárodního střediska pro studium radikalizace a politického násilí na londýnské King’s College dnes plní úlohu významného „roztleskávače radikálů“ v Rakce. Vláda v Canbeře mu zabavila pas, aby se nemohl k chalífovi připojit fyzicky, a monitoruje každý jeho krok.
Kvůli lidem jako on se počet zahraničních bojovníků Islámského státu za posledních 18 měsíců víc než zdvojnásobil. Konzultační firma Soufan Group odhaduje celkový příliv mladých mužů a v menší míře žen ze zahraničí na 27-31 tisíc. Přišli do Sýrie a Iráku z 86 zemí. Na tomto videu hovoří Cerantonio ke svým ovečkám, jimž dává politologicko-teologický výklad:
Kvůli debaasifikaci irácké armády po pádu režimu Saddáma Husajna se k islamistům připojila celá generace bývalých Saddámových vojáků a policistů, neboť se jim u sunnitských soukmenovců naskytla příležitost ochrany před ší’itskou vládou v Bagdádu.
Klíčovou postavou zde byl generál Izzat Ibráhím ad-Dúrí, někdejší zástupce velitele Revoluční velitelské rady Iráku a Saddámův viceprezident. Jeho nejstarší dcera si vzala Saddámova syna Udaje. Ad-Dúrí byl jedním z architektů bojové strategie Islámského státu a jeho nejdůležitější vojenskou figurou. Letos v dubnu byl údajně zabit iráckou armádou a ší’itskými milicemi východně od Saddámova rodiště Tikrítu.
Kolem jeho smrti však panují nejasnosti. Některé zdroje uvádějí, že vládě v Iráku se podařilo podle DNA identifikovat jeho mrtvolu, podle jiných zdrojů však taková identifikace nepřinesla jednoznačný závěr. V květnu pak baasistická televize zveřejnila audionahrávku s mužským hlasem a tvrdila, že jde o ad-Dúrího. Na té nahrávce se muž zmiňuje o událostech, jež se musely stát týdny po ad-Dúrího údajné smrti.
Přestože byli někdejší baasisté pro Islámský stát důležití, se vzrůstajícím počtem cizinců jejich vliv slábne. Jejich laická, socialistická minulost je činí v očích náboženských fanatiků nutně podezřelé.
Toto je druhá ze série pohledů za kulisy Islámského státu. Pokračování příště
